Démon

[Febiofest 2016] Nepijte alkohol, uvidíte mrtvé lidi a pak vám z toho hrábne a začnete mluvit jidišem :-) Tahle nepovedená svadba osobitě mísí prvky duchařského hororu, černé komedie a klade spoustu otázek, na které občas jen ve velkých náznacích odpovídá. A alkoholové opojení graduje. Kdo by se na oslavě chtěl zaobírat nějakými starými vinami a hryzajícím svědomím (vlastním, národním)? Co na tom, že po sálu chodí duch mrtvé dívky a tančí se ženichem? A kdo je její ženich na staré fotce? Jestli jste si nevšimli, tak vám unikl zásadní moment snímku. (27.03.2016)

Zaujímavý námet židovskej legendy o posadnutosti, ktorý však nebol rozvedený do niečoho zmysluplnejšieho a zaujímavejšieho. Hlavne koniec bol taký nemastný-neslaný. Naproti tomu stred snímku ponúkol niekoľko nepríjemných a spoločensky trápnejších situácií, takže som sa ani nenudil. Priemer. 60/100 (28.08.2016)

To bylo divný. Ale celkem mi to sedlo. Banda ožralých Poláků na svatbě, která nedopadne úplně podle představ novomanželů ani hostů. Atmosféra dobrá, výborná kamera a celé nasnímání včetně použitých filtrů, režijně originální. Velice se mi také líbily herecké výkony, které filmu dodávají na autentičnosti. Konec je zajímavý, na zamyšlení. Celkově vzato to sice není úplně pecka, ale co se tohoto typu filmů týče, můžeme se od našich severních sousedů hodně učit. Škoda režiséra. (04.12.2017)

Komorní, až divadelní (ano, dokážu si to představit jako divadelní hru) s notně velkou nadsázkou polský Vymítač ďábla aneb když na polskou veselku zavítá dybuk. Jenže tohle by bylo hodně povrchní přirovnání. Wronův film nakládá jak s tradiční židovskou legendou o dybukovi, tak se ohlíží po ne vždy příjemných úsecích polské historie. Film mě zaujal hlavně střízlivým, až realistickým pojetím, nádherným prostředím, hodně dobrými postavami (otec nevěsty, matka nevěsty, ostatně i nevěsta samotná, ale hlavně na svatbě přítomný doktor), až typickým polským humorem (znovu doktor, klasické řešení svatebního problému - všechny ožrat) a vnitřně nepříjemnou atmosférou a děsivostí vycházející z povahy/polohy "dělejme, že se nic nestalo". Chápu, že většinovému a mainstreamovému horrorovému divákovi to asi moc neřekne, ale když se do toho dokáže člověk ponořit, dokáže si to užít. Já si to užil. A ať už zdejší přispěvatelé a přispěvatelky píší jak chtějí, že tohle s horrorem nemá nic společného, pravdu rozhodně nemají. 3,5* (28.03.2024)

Svatba je podle učebnic psychologie řazena do první poloviny první desítky zatěžkávacích zkoušek vztahu. Všechno to chystání, plánování, organizování, zvaní, řešení koho pozvat, koho ne, koho kam posadit, kdo se s kým nemá rád a potom průběh oslavy samotný, jsou jeden velký nekonečný stres. A teď si představte, že se vám po sále, kde se koná oslava, začne vedle více či ještě více až nejvíce opilých známých a příbuzných courat duše nějaké úplně cizí ženské, která má navíc zálusk na vašeho, asi už celých požehnaných čtyřicet minut, manžela. Posedlost, ovládnutí, kletba. Co se vlastně stalo a kdy? Kdy, kam a proč zmizela Hana? Kdo zmizel Hanu? Kam zmizela její rodina? Stala se obětí války nebo se odstěhovala? Kdo byl Hanin vyvolený a kam zmizel on? Proč ten, kdo něco ví, jenom naznačí a jinak mlčí? Proč je kněz nevěřící a proč bludná duše nemá klid? A existuje na konci nešťastné cesty šťastný cíl, nebo je ta cesta nekonečná? (23.03.2016)