Tenkrát podruhé

Milý nápad a výborní Auteuil i Ardantová ve vyhořelém manželství, kde se však dá pořád ještě vykřesat nějaká ta jiskra. Fajn je doprovodný příběh druhého páru, který je mladší a hádky mezi nimi tak četnější, protože jim přece jen chybí nadhled zkušeností. Je to romantické po francouzsku, takže nevěra je vcelku běžná věc. SHRNUTÍ: Kterak znovu vzkřísit staré city za pomoci starých propriet. (02.05.2023)

Přesně tenhle typ filmů Francie umí nejlépe ze všech. Velice originální nápad, kdy se člověk může přenést do kterékoliv doby, kterou si jen umane je výborný, až geniální, obzvlášť pokud si postarší výtvarník, kterému už nikdo v moderních časech nerozumí vybere dobu, kdy poprvé potkal svou ženu. Atmosféra je nepopsatelně kouzelná, herecké výkony tu jsou dokonalé (stejně tak jako Doria Tillier v tomhle snímku, wow), navíc to hraje všemi barvami - je to v určitých momentech vtipné, smutné, romantické a převážně emocionální a ve výsledku to má i něco do sebe. Krásně se na to koukalo. Lepší 4* (16.08.2020)

Staří bílí Francouzi dokáží jako málokdo vlastně zhmotnit svou melancholii po starých časech do prostoru, kterým je typická zakouřená kavárna s výlohou ve které se dá strávit celý den a je pozorovat okolí. Z té sledovali revoluce, proměny společnosti i elit, z té si vytvořili svůj iluzorní safe space, ve kterém mohli celé dny sedět v koutě a předstírat, že tvoří, případně přemýšlí o něčem velkém a přelomovém. Pak jednoho dne se najednou museli zvednout a jít s každou cigaretou ven, potom zjistili, že z kavárny se stalo vlastně wellness bistro s wifinou a nakonec jim došlo, že jim je vlastně přes šedesát a nemají místo, kde by mohli dožít ve společenském ruchu. La Belle Époque se zpočátku tváří, že je o tom, nakolik jsme schopni přijmout iluzi za realitu jen proto, abychom měli možnost se vrátit do časů mládí, čímž v zásadě i komentuje proč se tak rádi schováváme do filmů ze 60. a 70. let, nicméně ve výsledku v trendu současné francouzské komedie nabízí jako jediné východisko přizpůsobení se současnosti, znázorněnému zde protagonistou, který si v metru otevře apple počítač nebo v open space produkční firmě svého syna hraje ping-pong s nějakou z tamních krys. Naštěstí se film nezvrhne do jednostranného povýšeného kázání, protože úhlů pohledu je ve filmu více a aby se došlo ke šťastnému finále, musí nastat nějaký všeobecný kompromis. Což se zde podaří naštěstí bez toho, aby se kterákoli postava zde musela úplně popřít. (31.03.2020)

"Ne že bych se tak miloval, ale v té době nebylo tak špatné být mnou." Bylo to originální, hravý a patrně vhodný pro nás, kteří o roce 1974 nemáme jen teoretický informace. Po desítkách let manželství mě to donutilo hledat bod, do kterýho bych se chtěl znovu podívat a ... já ho nenašel. Někde je chyba. Určitě ve mně, v tom se moje žena s nespokojenou Marianne určitě shodnou. A já se zase shodnu s rezignovaným Victorem, že útěk do hry s jedinečnou Margot je skvělej nápad. Užil jsem si to a zalitoval, že je to jenom film. (05.10.2021)

Krásná, dojemná a originální Francie. Daniel Auteuil dostane dárkový poukaz od agentury, která dokáže klienta přenést do jakéhokoliv historického období a umožní mu setkat se s jakoukolvi osobností. Hlavní hrdina si řekne, že by rád prožil znova své první rande se svou ženou v 70. letech. Francouzi opět velmi originální a kreativní, humor byl sice krotší, ale za to skvělé herecké výkony (Doria Tillier vynikající!!), kouzelná atmosféra a slušná dávka emocí. Hezky se na film kouká. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí>Ne. 7/10. (06.05.2020)