Tenkrát podruhé

Zajímavý předpoklad, že by člověka strhla inscenace vlastních vzpomínek.  Osobně se tomu zdráhám uvěřit, proto, ale jen proto, hvězda dolů.  Na druhou stranu jsem asi dopadl jako Victor, který  se  nechal pohltit (svým vlastním) příběhem. Prostě jsem si na toho červíka nevěřícnosti zvyknul a vytěsnil ho. Hodně tomu tedy napomohly dámy Fanny Ardant a Doria Tillier, ta druhá tedy i nepatrně víc, nádherná, talentovaná, nebezpečná. Na druhou stranu postupné  prozření Marianne mělo rozhodně větší tah na branku než divoká vášeň  Margot, to zcela bez pochyb.   Při scéně se snoby mi okamžitě naskočila podobná z Lelouchova Šťastného nového roku a vzhledem k nenápadné zmínce o mistru Lelouchovi je vzor pana Bedose pak víc než jasný.  Na Auteuila pak byla radost pohledět a už se těším, až se za pár let oholím, vezmu si džízku, bohužel tedy i paruku, lehce natrhlý džíny a vyrazím do ulic o čtyřicet let mladší.. (25.01.2024)

Nápad vysloveně hezký a vidět Daniela Auteuila v nějaké milé roli se určitě nikdy nezevšední. Jen jsem pro samotný nápad nedokázal pochopit, co se hlavní postavě honí v hlavě. Melancholicky se vrací do nejhezčí doby jeho života a trošku sentimentálně se v ní utápí, aby nakonec vyřešil svůj život v přítomnosti. Ten závěr je logický a nic jiného bych nečekal. Jen ten děj se odvíjel tak nějak prazvláštně, že mi ho nebylo ani líto a ani ve mně nevyvolával nějaké hlubší emoce. Přitom ten závěr si o to vysloveně koledoval. (07.11.2022)

„KOHO BYSTE CHTĚL PŘEDSTAVOVAT?“ … „SÁM SEBE...“ /// Když máte dojem, že vám okolní svět nerozumí, protože vy nerozumíte jemu, není na škodu vydat se tam, kde je všechno v pořádku - byť by to bylo o padesát let zpátky… Firma na zážitky (lidi nevědí co by roupama a s penězi dělali) a dinosaurus Daniel Auteuil, nostalgicky vzpomínající na setkání s manželkou. Hodně zajímavý… Nejen příběh, ale to prostředí s atmosférou „smutného starého muže“, prolínající se s ukázkami „zázitků“, pokrokovou Fanny Ardant a jejich dialogů, ale také monologů ostatních. Vyklube se z toho romantika pro starší a pokročilý… takže za mě – fajn! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, kolik by asi tak stálo bejt mladej. Aspoň tři dny. 2.) Hledám nápad k podnikání. 3.) Thx za titule „Grepissimo“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (29.09.2020)

Romantické? Jistě, kdo by nechtěl prožít znovu největší lásku svého života! Nostalgické ? Rozhodně, komu by se nezasteslo po starých dobrých časech, kdy jsme nebyli 24 hodin v zajetí mobilních telefonů a když někde zazvonil telefon a někdo se po někom sháněl, dotyčný mohl jen zavolat: "Řekni, že tu nejsem!". Melodramatické? Přirozeně, zcela vypočítavě se zde kalkuluje s divákovy city. A přes všechny tyto šablony je děj filmu čím dál tím posouvá k vlastní originalitě a do poslední chvíle není jisté, kam nás dovede (nebo kde se zastaví). Za to patří Nikolasi Bedosovi velké smeknutí. Stejně jako skvělému Danielu Auteilovi a nestárnoucí Fanny Ardantové. Po dlouhé době film, který se nepochybně zařadí do zlatého fondu francouzské kinematogfie (a těším se na případný český dabing, skvělé a vtipné dialogy po tom přímo volají!) (13.01.2020)

Na můj vkus příliš nervózní film mě zanechal na rozpacích. 1)  Cestování časem jako námět filmu beru, ale fiktivní realita, o níž všichni vědí, že je fiktivní (chvílemi si z toho dělají i legraci) mě prostě neuspokojuje._____ 2)  Dost se vidím ve starém Victorovi, i když mobil mám a používám. Ale tu jeho hajtru bych odstřelil na první dobrou. (18.02.2022)