Tenkrát podruhé

V jedné trampské písni se zpívá "pohádko mládí, mějme se rádi, šťasten ten kdo je mlád". Včera jsem se svou drahou ženou byl na Tenkrát Podruhé poprvé, a je to velmi podařená záležitost o tom, že na štěstí není potřeba být mlád, i když někdy to s tím mětím rád (in your face, češtino:)) je po desetiletích soužití těžké. Ano, je to trochu moc růžově zakončené, ale to, jakými cestami se vztahy v průběhu let ubírají, je tam zachycené úžasně. Stejně jako to, že nikdo není stoprocentní klaďas, a v čase se jeho "kvality" mění. Nádavkem k tomu je to i příběh muže, kterému všechny ty VR helmy, online platformy, navigace a podobné ptákoviny lezou krkem. A taky příběh vášnivého italského (dnes by se možná řeklo toxického:P) vztahu krapet šáhlého režiséra a jeho múzy:) Herecké výkony excelentní (aby ne), navíc jak víme, všechny pěkné Francouzky - těch asi dvacet:) - jsou u filmu (Doria Tillier, OMG). K tomu skvělá hudba z přelomu 60. a 70. let (ale ne, není to jako Tarantinovka...). No a humor v mnoha podobách - verbální, vizuální, situační, laskavý, ironický, černý, prostě skvělé. Vřele doporučuji zejména dlouhodobě zadaným:) A těm, kdo se chtějí smát hipsterům:D I když, jestli je pravda, že v Cannes to mělo osmiminutové standing ovations, tak je to poněkud přehnané... 80% (03.01.2020)

„A víš ty co? Odcházím. Marianne, já odcházím! Přísahám ti, že odejdu!“ - „A já na to čekám!“ Jenže aby se opravdu nedočkala…Když nestíháte tuhle dobu, která vás bytostně štve, stejně jako váš úspěšný syn a manželka odmítající zestárnout, už to na moc radosti nevypadá. Ale co když se naskytne možnost zažít znovu dobu, ve které jste byli šťastní? Dlouho (téměř celou první půl hodinu) jsem se na film nedokázal tak úplně správně naladit. Ale od chvíle, kdy jsme se s hlavním hrdinou konečně přesunuli do 70. let, začalo mě to bavit, každou minutou čím dál více. Ne snad proto, že by byl snímek tak vtipný, vlastně těch dialogových výměn, které by mě dokázaly upřímně rozesmát, bylo jak šafránu. Film mi ovšem vytvořil moc příjemnou, uvolněnou a úsměvnou atmosféru, kterou mě bavilo nasávat každým okamžikem, tím spíš, když se zaměřil na sympaťáka Auteuila a okouzlující Tillier. A divákovi je sice jasné, jak to skončí, přesto se mě ta poslední scéna v kavárně, tak smutně krásná a všeříkající, dokázala emocionálně dotknout. Celkově dám slušné 4*. (21.03.2021)

Jednoduchá myšlenka s obrovským potenciálem pro filmové zpracování. Přitom po prvních asi patnácti minutách filmu jsem měl velmi blízko k tomu, abych tuto autorskou vizi nedokoukal. Postavy mi připadaly protivné a afektované...velmi vzdálené svěží ležérnosti klasiků starých francouzských komedií. Jenže ... . Bedos klame tělem a pod rouškou nepříliš vtipné komedie servíruje příběh o odcizení dvou lidí a o způsobech, jakými se snaží vypořádat se stářím a prázdným místem v srdci. Taky trochu zahrozí, že: usnouti v manželství na vavřínech, parohy opatřiti jest si snadno. Zvláště pak ve Francii, která by je snad měla mít ve státním znaku. Victor sice nezvolil cestu, kterou bych se vydal já, ale já nejsem fromantik. Přesto se ke mě spousta emocí a myšlenek dostala a prostřední část filmu jsem si vysloveně užíval. Příznávám, bylo to i díky Dorii Tillier, která mi připoměla, že Francouzky byly odjakživa ozdobou evropského filmu. Nemůžu říct, že by Bedos ten obrovský potenciál námětu vytěžil, ale rozhodně použil ingredience evropské, resp. francouzské a namíchal odlehčené drama s velmi přesvědčivými hereckými výkony. Typická francouzská komedie je podle mě už dlouho pryč, ale francouzská kinematografie žije a daří se jí moc dobře. (30.11.2021)

V tomto filme sa starci do seba zamilujú dvakrát. To by aj mohlo fungovať, keby tá žena nebola taká mrcha. Aj za mlada, aj za stara, ten chlap sa mal na ňu vykašlať a nie naopak. Niekto má rád ostré ženy, ale v tomto prípade ja by som ostal radšej len pri ostrej klobáse. Hlavne pri náznake romantiky to tam ženská špiní zbytočnými sexuálnymi narážkami ako "orál v roku 1841". Nehovorím, že niektoré situácie neboli vtipné, ale inak mi ostal skôr negatívny pocit. Hlavne teda kvôli tým ženským postavám a feminizmom - ženská je macho a muž handra. Plusom boli jedine občasne dobré retro piesne. (06.05.2020)

Romantické? Jistě, kdo by nechtěl prožít znovu největší lásku svého života! Nostalgické ? Rozhodně, komu by se nezasteslo po starých dobrých časech, kdy jsme nebyli 24 hodin v zajetí mobilních telefonů a když někde zazvonil telefon a někdo se po někom sháněl, dotyčný mohl jen zavolat: "Řekni, že tu nejsem!". Melodramatické? Přirozeně, zcela vypočítavě se zde kalkuluje s divákovy city. A přes všechny tyto šablony je děj filmu čím dál tím posouvá k vlastní originalitě a do poslední chvíle není jisté, kam nás dovede (nebo kde se zastaví). Za to patří Nikolasi Bedosovi velké smeknutí. Stejně jako skvělému Danielu Auteilovi a nestárnoucí Fanny Ardantové. Po dlouhé době film, který se nepochybně zařadí do zlatého fondu francouzské kinematogfie (a těším se na případný český dabing, skvělé a vtipné dialogy po tom přímo volají!) (13.01.2020)