Ďábelské ženy

Nechal som sa unášať diabolským plánom dvoch žien, ktoré chceli zlikvidovať jedného muža. Noirové prevedenie, prvky horroru, dobrá réžia a herecké výkony ( je ozaj zaujímavé sledovať eleganciu a zároveň krutosť Simone Signoret ) sú zárukou dobrej filmovej zábavy. Chýbalo mi viacej zapojiť do hry skvelú hudbu z úvodných tituliek, ale to som si uvedomil až ku koncu. (10.09.2011)

Značnou část filmu jsem si Ďábelské ženy užíval jako skvělou černou komedii o jedné rafinované vraždě způsobivší překvapivá vyústění. Každopádně jsem se nad velice pečlivým počínáním vražedkyni v podání Simone Signoret (vedle kolegyně ředitelky, jejíž představitelka Véra Cluzot byla o 8 let starší, ale vypadala teprve spíše jako čerstvě dospělá holka) dobře bavil, legendární herečka mne opět překvapila v jiné poloze, než na jakou jsem byl z jejich pozdějších, obvykle čistě dramatických filmů zvyklý. Málem jsem už pojal stanovisko, že ta hororová škatulka je buď mírnou ironií nebo poplatná době, když postupně na mne (zejména k závěru) dolehla atmosféra obrovského napětí a strachu, na jaké by si mohl lahodit klidně i samotný Hitchcock. Úžasně překvapivě rozuzlení se mi ukázalo nejen jako dobře promyšlená pointa, ale i další výzva, abych se brzy na film (tentokrát s vědomím oné pointy) podíval znovu a užil si tentokrát tu propracovanost scénáře s promyšlenými detaily i v zdánlivě zdlouhavém rozjezdu. Ostatně, přidá-li se ještě k obou herečkám i Charles Vanel, jehož komisařy napříč různými žánry (dále např. akční film Zdraví vás gorila, 1958) mne začínají bavit, a také Michel Serrault se svou osobitou komikou, věřím, že to nebude nuda ani v případě opakovaného zhlédnutí. Takhle se dělá kumšt opravdu zábavného hororu! Ať žijou Ďábelské ženy! ;o) 90% (# Season Challenge Tour 2020: 6. téma – herečka Simone Signoret) (08.02.2020)

Posledních deset minut čistokrevného hororu hravě strčí do kapsy celý zbytek snímku, který želbohu má i svá hluchá místa. Zejména v první půli, tedy než se napustí vana, se vše poněkud vleče. Navíc onen milostný trojúhelník mi přišel stejně pravděpodobný jako soužití pejska a kočičky od pana Čapka. Jakmile si však Michel Delasalle přihne z láhve jemně ochucené whisky, počnou se dít podivuhodné věci a příběh se rozjede na plné obrátky. Přibývá záhadných událostí a atmosféra houstne, až přijde již zmiňované fantastické finále korunované nejednoznačnou pointou, která báječně stvrzuje název filmu. (10.05.2015)

Jsou filmy, které žijí svým závěrem no a tento je jedním z nich. Závěr mě překvapil a ohromil, zároveň ve mě ale zanechal velký otazník (k tomu se ještě dostanu.) Nicméně jsem na konci zjistil, jak byl děj geniálně promyšlený a naprosto nepředvídatelný. Mám vždycky rád, když si film hraje s divákem jako kočka s myší. Přesně to dělají Ďábelské ženy a ta hra se jim vážně daří. Hra s divákem spočívá vtom jak tento film po celou jen tak oblbuje a až na konci řekne o, co v něm ve skutečnosti šlo , načež v poslední minutě zase oblbne a nechá v hlavě obrovský otazník. Tomu já panečku říkám hra s divákem a to přímo ukázková. U tohoto filmu si skutečně nemůžete být ničím jistí, ale to je právě dobře. Jen nezapomeňte, že každá sekunda zde má svůj význam a je dalším dílkem k té bezchybné oblbovací hře. Na první pohled ty nejhlušší místa jsou nakonec možná ty nejdůležitější. Jinak příjemný zážitek. Já nemohu dát jinak než pět. (12.05.2018)

Ano, ano, ženy mohou být ďábelské, dokonce úplně stejně jako muži.. V tomto milostném trojúhelníku je jasné jen jedno, přezíravé a kruté zacházení s oběma ženami končí.. Začátek je v pomalejším tempu, poněkud rozvleklý, ovšem druhá půle filmu se rozjede parádně, no a závěr skvostný.. Výborná atmosféra, bezvadně  natočené, úžasní herci/herečky, za zmínku nepochybně stojí Simone Signoretová, jejíž postavu jsem nedokázala rozklíčovat a musela jsem si počkat na finále.. Překvápko na konec vždycky potěší.. (30.09.2022)