Jáma

Vynikající. Upoutávku na "Io non ho paura" jsem viděl již před někoilka lety a moc na mne zapůsobila. Bohužel jsem si nezapamatoval název filmu, takže mi nezbývalo než doufat, že na něj časem náhodou narazím. Stalo se. Začátek velice příjemně hororový, zbytek pak už takové polofunkční drama, které by bývalo mohlo být mnohem hlubší, avšak ke spokojenosti to stačí i takto. Ale ta atmosféra! Kvůli ní mám rád snímky z jihoevropských zemí. Koukněte a pochopíte. (22.05.2009)

Keď som čítal Salingerov román Kto chytá v žite a mladý Holden Caufield opisoval obilné pole, v ktorom mal chuť zachraňovať deti, predstavoval som si to takto a nijak inak. Dokonalá obrazová harmónia, kde každá línia má svoj silne emotívny náboj, perfekcionalistické používanie farebných filtrov a mrazivý kontrast medzi horúčavosťou dňa a tmou noci (a jamy) podfarbené komornou, no silnou hudbou... no jednoducho tento film na mňa zanechal veľmi veľký dojem. Navyše keď prirátam naozaj nevidené a invenčné stvárnenia nevidenej a invenčnej látky. Bravó. Som nekriticky nadšený. (25.08.2008)

Příběh je rozhodně zajímavý, navíc kolem poloviny obohacen zvratem, skýtajícím potenciál pro napínavou psychologickou hru. Tvůrci ale jako by nevěděli, co s danou látkou dělat - dál nezaujatě zabírají zlaté lány polí, budují hezkou letní atmosféru a zpříjemňují den kvalitním hudebním doprovodem. No a drama zůstává sedět doma. Jáma nevyvolá žádné výrazné pohnutky, pouze nasadí do mysli léto, příběh nechává mimochodem plynout, nevzruší, nenutí diváka nervózně čekat, co se odehraje v příští chvíli; nenutí ho s někým cítit, někomu fandit, nevykresluje zajímavé psychologické profily. Prostě pomalu plyne a ukazuje příjemné obrázky. Ještě že je děj zajímavý sám o sobě a pozornost jakž takž udrží až do velmi povedeného konce. Potom titulky a nic. Pokud film takového žánru a tématu nevyvolá žádné emoce, dojmy, pocity, asi je někde něco špatně. Hezky vypadat a vlastnit hezký příběh vždycky nestačí. (08.05.2008)

Člověk se vždycky bojí, když jde o adaptaci jeho oblíbené knížky. Ale v případě tohoto filmu to nemohlo dopadnout lépe. Jako by se vaše představy zrealizovaly a vy tak měli pocit, že se můžete stát taky filmařem, protože to je přesně tak, jak jste si přáli. Ammaniti je mistr příběhů. Film, mě stejně jako kniha, vtáhl do studny slov dětského hrdiny, jehož příběh vzbuzuje strah i smích. Syrový a něžný příběh o krutosti světa. (08.12.2013)

No dobre, druhá polovica nebola až taká vzletná ako prvá. Ale pre mňa vďaka kamere, hudbe a výbornému hereckému obsadeniu (deti aj dospelí) stále nadpriemerné chlapčenské dobrodružstvo z jedného horúceho talianskeho leta. Voňala naprieč ním pšenica a nebezpečenstvo. Po pôsobivej, miestami až hororovej prvej trištvrte hodine sú karty odhalené, ale i tak mi to pripomenulo moje obľúbené filmy „Zvodná krása“ a „Malena“. (19.05.2006)