Můj příběh

Žádná režie, žádný napětí, žádný emoce. Místo toho dostaneme exhibici nejotravnějších postprodukčně dodělaných lens flarů v horních rozích obrazovky všech dob. Tam to svítí i když tam prostě žádný světlo neni. S časovou posloupností vyprávění si taky nikdo hlavu nelámal. Jeden den ženská oznámí, že je těhotná. V další scéně je už v osmym měsíci, ale ostatním postavám uteklo sotva pár hodin ... 3/10 (13.01.2020)

Tři za, pro některé ženy, naléhavé téma. Domácí násilí není pouze záležitostí nevzdělaných žen ze sociálně nižších poměrů, možná by společnost byla zaskočená, kolik úspěšných, pohledných, ambiciózních květin „padá ze schodů“, „padá v koupelně“ nebo „padá při sportu“. Pamatuji jednu, která přišla po svých (!!!) se zlomeninou stehenní kostí (taková baseballová pálka se manželíčkovi šikne na kde co) nebo jinou, která skončila apalická týden po svatbě, když ji novomanžel omlátil hlavu o vanu a umyvadlo. Trvalo to 6 měsíců, ale konkrétně tato paní se z kómatu probrala a po dlouhých rehabilitacích přišla následující rok poděkovat všem, kteří o ni pečovali. Přišla sice o hůlce, ale po svých, rozvedená, doprovázel jí tatínek, kterému najednou nebylo padesát, ale od pohledu přes devadesát let. Toto sledovat byť jen zprostředkovaně, bylo velkou lekcí pro desítky sestřiček, lékařek, ba i pro chlapy. Taky mají sestry, dcery, matky... Každý věděl, že toto ne! Že žádný ocas za tohle nestojí. Čili jakékoli postrčení k důslednému definitivnímu rozhodnutí a tlusté čáře je vždycky vítáno. Pokud to pomůže jediné ženě, má tento film, přestože je slabší, význam. Vlastina Kounická Svátková je krásná, příjemná dáma, která má co říct, pěkně píše, její aktivity k výše uvedenému tématu ráda vyzdvihnu. Zamrzelo mě, že se jí nechutně vymstily (krutá daň za otevřenost a popularitu), ale tato paní některým ženám prokazatelně pomohla a já jí držím palce, aby anabázi s pošahanou stalkerkou dotáhla k vítěznému cíli. Rašilova mohlo být víc, ale odporný byl dostatečně, Pavla Kříže sice moc nemusím, ale v tomto kusu se mi líbil hodně. Bohužel mi neseděla linie rozežraných kamarádek. Uznávám, kamarádky důležité jsou, však tady byly jejich party rušivě komediální, nepřirozeně tlačené na pilu, dialogy šustily papírem, přestože obsazení bylo moc fajn. Naopak scény s Vilmou Cibulkovou a Milanem Kňažkem byly tradičně kvalitní. Tato nevyváženost filmu příliš neprospěla. Navíc se film začal lépe rozjíždět, až když se schylovalo ke konci. Domnívám se, že by se takové téma dalo uchytit dramaturgicky lépe. Ode mě by to bylo na dvě hvězdičky, ale jak zmiňuji výše, s ohledem na téma přihodím. Pokud by byl zájem, doporučím snímek Portrét dámy, který je zde sice také v šedých číslech, ale po shlédnutí mě na Johna Malkoviche přešla chuť na řadu let, a nebo vypíchnu z českého rybníčka nezapomenutelný Hadí tanec, kde se s Aloisem Švehlíkem nůžkama popasovala Ivana Chýlková. (01.05.2020)

No jo, dal jsem hvězdičku, přestože jsem si myslel, že budu pokračovat ve své odpadové výpravě za zocelením vnitřního já. Ale aby nedošlo k omylu; ta pěticípá neznamená, že bych byl jakkoliv spokojen, já jí jen dávám najevo, že jsem v poslední době viděl mnohem větší hrůzy. Jsem pevně přesvědčen o tom, že čeští tvůrci neumí natočit thriller takovým způsobem, aby nevyzníval směšně, zároveň jsem si stejně tak jistý, že dobrou komedii nebo dobré drama naši filmaři opravdu umí. Umí, ale ne všichni. No, a ti, kteří natočili tohle pro mě bezemoční drama to asi tak úplně neuměli. Za mě šlo o pocitově absolutně plochou záležitost, která ve mně nevzbudila odpor k hlavnímu padouchovi, nepopíchla mě, abych držel palce hlavní hrdince, a nechala mě vlastně úplně chladným. Míval jsem hodně rád Vilmu Cibulkovou, ale už nějaký čas z ní mám dojem, že jsou její postavy emocionálně buď na nule nebo na stovce. Nic mezi tím. Škoda. Hlavní hrdinka byla hodně mdlá, celý ženský spolek by byl vhodnější spíše do jedné z těch odpadových komedií a Pavel Kříž... Darmo hovořit. No, a kromě toho, že ve mně snímek nevyvolával žádné emoce, disponoval i největší slabinou naší současné filmové tvorby- zoufalými dialogy. / Poučení: Instant vysypávej vždy po větru. (14.03.2023)

Příšerně zpracované - po všech stránkách. Jedno klišé pochodovalo za druhým. A vůbec nejhorší byly ty dámské sedánky, brr; jejich debilní dialogy byly děsivější než to samo téma (a že to tedy sakra TÉMA je). Kladu si jen otázku, pro koho to bylo natočené? Pro ryzí slepice s pidimozkem, kterým se ovšem nic podobného ani stát nemůže, protože mají doma výhradně submisivní typy? Takže pro nikoho. (14.12.2020)

Námět měl poměrně velký potenciál, ale hodně mě iritoval klišoidní scénář a způsob, jakým byly natočené flashbacky, jsem jen těžko rozdýchávala. Nicméně vzhledem k režijnímu debutu jsem se rozhodla přimhouřit oko a kupodivu našla pár maličkostí, díky nimž jsem se nenudila a nakonec film bez větší újmy dokoukala. Nezklamala tradičně skvělá Vilma Cibulková, ani Vlastina Svátková v titulní roli nebyla marná. Dále mě příjemně překvapil Pavel Kříž, který po všech těch ztvárněných slizounech a psychopatech jako by se vrátil do časů dávno minulých, kdy okouzloval ženy v Básnících. Navíc jeho interakce s Martinem Stránským, jež v dialozích svým typicky chlapáckým stylem docela perlil, patřily k nejvíce odlehčujícím okamžikům celého dramatu. (45%) (11.01.2021)