Frasier

Nejsilnější na seriálu je určitě charakteristická atmosféra s povedenými vtipy. Od 6. do 9. série je půlka slabá a půlka vydařená. Seriál vrcholí kolem 3. a 4. řady, a pak je tam 10. a 11. řada (závěr seriálu zvládly dokonale). Vybrat nejoblíbenější postavu je navýsost těžké, když ke všem hlavním postavám mám nějaký silný, kladný vztah. Postupně vám totiž přirostu k srdci všechny a to je důvod, proč mám tento seriál před Buffy u nejoblíbenějších seriálů (, u které se mi nelíbil vlkodlak Oz). PS: kdybych si měl zvolit 1 nejlepší dil, byl by to 4X06. (11.03.2012)

Milujem ten seriál z celého srdca. Pamatám sa, že som bol kvoli nemu vždy dlho do noci hore. Nič nestratil po tých rokoch zo svojej atraktívnosti. Stále je veľmi humorný, ľudský a príjemný. Dokonca teraz je možno ešte lepší, lebo chápem už aj tým vtipom, ktoré mi možno pred rokmi unikali. Večná a nesmrteľná klasika. Neverím, že niektorí seriál budem mať ešte dakedy radšej ako práve Frasiera. (11.03.2011)

Friends a Frasier. Za mňa vrchol sitkomovej tvorby. Ten snobský psychiater si ma hneď získal svojim inteligentným a suchým humorom. Ako pravý intelektuál vedel občas hrať aj s ľudskými, ťažšími emóciami, čo sa odzrkadlilo na komplexnejších dojmoch. Prvým dvom sériam chýbala zohratosť a zbytočne zachádzala do dramatických polôh. Na všetko dala zabudnúť tretia až piata séria. To bolo magnifiques. Zvyšok držal frasierovský nadštandard. Dodnes mi leží v žalúdku len jedna vec. Tak skvele fungujúce obsadenie pošramotili nezmyselným odprataním Bulldoga po šiestej sérii. (08.05.2020)

Sitcomy to mají těžké. Je jich totiž jak hub po dešti, a tak většina z nich skončí během prvních dvou sezón. Nějaké z nich to dotáhnou na čtyři až pět. Ty, které vydrží déle, už musejí být něčím výjimečné. Musejí mít svou specializaci, nabídnout něco, v čem budou lepší než kterýkoli jiný právě běžící seriál, zkrátka si najít svou skulinku na trhu. Přátelé vytasili s těžkotonážní romantikou, Will a Grace zase oživili žánr screwball comedy a dotkli se ožehavého tématu gayů. Frasier ale diváky bavil déle než tyhle dva nekonečné sitcomy dohromady. Kelsey Grammer hrál svou životní roli celých 20 let, ač samozřejmě prvních devět bylo v sitcomu Cheers. Když konečně jakožto nejpopulárnější postava z Cheers dostal vlastní spinoff, nevypadalo to zpočátku valně. Chvilku trvalo, než se původně vedlejší charakter přetransformoval do středobodu celé show, ale podařilo se, a začátkem druhé sezóny si i Frasier našel svou skulinku. Pro mě osobně sice vyhrává trochu netradiční žebříček (nejpřitažlivější postava v hlavní roli, woof), ale objektivně je jeho doménou fraška, konkrétně nedorozumění. Je až neuvěřitelné, kolik z kompletních 263 epizod se motá okolo toho, že někdo něco špatně pochopil, přeslechl se a podobně. To by ale nefungovalo bez výtečného a přesného castu, který má mezi sebou hromadu chemie a nikdo z nich není nesympatický. Těžko říct, jestli u mě vítězí rozkošně pompézní Frasier, obsesivně-kompulzivní Niles, jejich nevrlý otec Martin, jeho trhlá terapeutka s rozkošným britským přízvukem Daphne, Frasierova produkční Roz, která má v kapse vždycky krásně jízlivou hlášku, Eddie, který je bezpochyby jednou z největších zvířecích osobností televizních obrazovek, nebo nikdy neviděná Maris, Nilesova nesnesitelná manželka. Byla to krásná jízda, a možná si ji jednou zopakuju. Good night and good mental health. (06.05.2011)

Když jsem si usmyslela, že si do oblíbených seriálů přidám jednoho zástupce z velké řady mnou milovaných sitkomů, vybrat ten jeden nej bylo docela těžkým oříškem. Jelikož jsem velkou ctitelkou britského humoru, logicky se můj zájem obrátil tímto směrem, jenže pak můj zrak padl na Frasiera a já si uvědomila, že pokud pro mě existuje v tomto směru nějaká srdcovka s velkým S, jsou to právě příhody dvou snobských bratrů psychiatrů, jejich povahově odlišného otce v důchodu, svérázné Angličanky Daphné, chlapy nahánějící produkční Roz, kouzelného psíka Eddyho i nikdy nespatřené Maris. Což je docela paradox, protože já vlastně Frasiera vždycky považovala víc za komedii na pokračování, než za sitkom. Asi je to tím, že tyhle postavy nikdy nebyly jen legračním strojem na hlášky, ale hluboce lidskými charaktery, které se neustále vyvíjely a tomu také odpovídaly herecké výkony všech zúčastněných, žádné významné pohledy do kamery typu "teď jsem nahodil velký vtip", ale skutečné seriozní hraní. A přece to bylo nesmírně zábavné a humorné, to že jsem ještě i v poslední, jedenácté sérii občas dostávala záchvaty smíchu určitě o něčem svědčí, stejně jako to, že se k tomuto seriálu čas od času ráda vracím a dávám si ho se slovenským dabingem, který se neskutečně povedl, na to jak dabing moc nemusím, klobouk dolů. A nejlepší na tom všem je, že ač ne svým vznikem, tak duchem svého zpracování, je vlastně tak trochu i britský. (09.11.2013)