Kde je moje tělo?

Tak moc jsem byl zvědavý na tu fantasy dějovou linku, až jsem byl ve finále zklamaný, že by se ten film bez ní naprosto bez problému obešel. On už jen ten Naoufelův životní příběh má dost do sebe a dokáže silně zapůsobit i bez toho nápadu s useknutou rukou, co se vydává najít svého majitele. Takhle tu ale tenhle nápad vůbec nemá účel a docela mě to mrzí, jelikož zapojit nějak chytře do toho i tohle, mohlo to být skutečně skvělé. Jenže ono je to nějak povedené i tak a jak už jsem psal, nějakou sílu to samo o sobě určitě má. Když jsem se zvykl i na tu "trhající se" animaci, mělo to i dost podmanivou atmosféru a solidní soundtrack tomu taky dost dodal, až na ty dva rapové songy. Navíc Naoufel si dokázal získat mé sympatie, jenom škoda, že o té holce ten film skoro nic neřekne a o jejím otci taktéž ne... Něco do sebe to ale skutečně má. Slabé 4* (04.12.2021)

nemá zrovna rád tenhle druh animáků a třeba k toliko opěvované Myazakiho tvorbě jsem si ještě cestu nenašel.Přesto mě I lost my body po traileru přesvědčilo a výsledek je nad očekávání povedený.Možná jsem úplně na plno nepochopil záměr tvůrců,ale nelze jim upřít, že jde o vtahující záležitost s fantastickým soundtrackem..80% (08.12.2019)

+4* Podle traileru dost podivuhodný film a jelikož se o něm docela mluví, tak mi nezbývalo než se na něj taky juknout. Sice je animovaný, ale pro děti rozhodně není. Dokonce ani není moc pro mainstreamové diváky a díky své zvláštní poetické atmosféře si ho vychutná jen omezený okruh lidí. Tím samozřejmě nechci odrazovat případné diváky, jen chci na to upozornit, aby tu nepřibývaly odpady za to, že je to film o ničem a čekali víc pohádky nebo akce. Mě osobně se film líbil a užíval jsem si jemné nuance a podněty, které opravdu působily na více tělesných smyslů než jsem u filmů zvyklý. Rozhodně nezvyklý a originální zážitek, který nezbývá než doporučit dále. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (06.01.2020)

Že Kde je mé tělo? nebostalo oscara kvůli Toy Story 4 je ohavný zločin, Jérémy Clapin zachytil dospívání a první lásky z velmi nečekané perspektivy s dechberoucí poetičností. Navíc je to jeho celovečerní debut, tak můžeme doufat že i v dalších dílech vrátí francouzskému animovanému filmu jeho už poněkud zašlou slávu.. (30.03.2020)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)