Léto s Monikou

Narozdiel od iných Bergmanových snímkov, v ktorých obyčajne tento režisérsky velikán rozoberie svoje postavy po psychologickej stránke až na kosť, tu sa venuje iba jednoduchému rozprávaniu príbehu, je to teda vlastne taká Bergmanova oddychovka, čo samozrejme nie je na škodu. Je to o zaľúbencoch, ktorí strávia spolu leto, aby ich potom dostihla krutá realita života. Kto z nás by nechcel odísť od všetkých tých starostí vyplývajúcich z pretechnizovaného a preľudneného sveta a neužívať si len tak bezstarostne život niekde v lone matky prírody? Ako Adam a Eva. Žiaľ, to už v tomto svete nie je možné a problémy si každého skôr či neskôr nájdu... Páčila sa mi hlavne druhá polovica a vykreslenie situácie po návrate hrdličiek domov - veľmi reálne vystihnutie problémov, ktoré čakajú na každý pár, ktorý sa hlava nehlava vrhne do manželstva a rodenia detí. Ešte šťastie, že aspoň ten chalanisko našiel v sebe trochu zodpovednosti... 75/100 Videné v rámci - 5x5 tour : Po stopách režisérov. (13.06.2016)

Zřejmě první zralé Bergmanovo dílo přináší svou poetikou nový pohled na švédskou realitu jak ve formě, tak v obsahu. Syrovost pohledu a až naturalizující způsob jeho podání prokazuje - pro někoho překvapivě - známý fakt. "Dno" evropského "zlatého věku" (1945-1975) bylo ve všech zemích v zásadě srovnatelné. Hedonismus-požitkářství, charakterizující v mnoha ohledech naši dobu, nespadl z nebe. Lidé nejsou ani ďábly, ani anděly. Ale právě - naštěstí - lidmi. Zdánlivě prostá psychologie obou hlavních postav je ve skutečnosti většinovou charakteristikou naší doby. Protože všechny Bergmanovy snímky jsou tak či onak osobní zpovědí, lze důvodně i zde předpokládat, že mistr hraného autorského filmu i tady využil buď svou, nebo v blízkém okolí pozorovanou životní zkušenost. Výrazná kamera, provázející Bergmana až do konce jeho nedávno uzavřené životní dráhy, i některé další náznaky prokazují, že zvládnutí neorealizujícího námětu je pro velkého Švéda jen zastávkou na cestě k jeho zralým dílům. (25.08.2007)

Filmová výzva 2018 - Švédsko. První film od švédského velikána, na nějž jsem se podíval. Určitě se nejedná o jeden z jeho nejzásadnějších počinů, ale věrně dokázal zachytit tu naivnost, jež mládí a mladistvé lásky často doprovází. Posledních dvacet minut už je jako by vystřižených z realistického nebo naturalistického románu. A tak to chodí i v životě, kdy se velká romantika přemění v tvrdou realitu. Nemohu si odpustit poznámku, že pokud se do komunistického Československa tento snímek dostal, zcela jistě byl opatřen legendární hvězdičkou :-) Závěrem si říkám, že na můj rozjezd s Ingmarem Bergmanem určitě správná volba. (16.04.2018)

Studie naivní dětské lásky a jejího následného rozkladu. Bergman je zde až cynicky klinický a neštítí se vztah od prvního momentu předurčený k zániku, chladně sledovat až do hořkého konce. Není to klišé, je to prostě jen realita tak běžná, že je to až groteskně otravné... Na několika místech to působí poněkud nešikovně (např. náhle se odněkud objevivší zlořád na ostrově a následná rvačka jak z Majora Zemana) ale ve výsledku je to myslím jeden z těch stravitelnějších bergmanů. (18.06.2023)

Chápu nadšení Godarda a spol. pro tohoto Bergmana, na druhou stranu britské free cinema mělo k sociálnímu realismu mnohem niternější vztah, Bergmana zajímala vždy více psychologie středních vrstev a inteligence, nikoliv dělného lidu, nicméně vitalismus a určitá poetika všedního dne (skvělé hudební duo harmonikáře a kytaristy před činžákem je pělně autentické) dýchá z filmu plnými tvářemi. (27.02.2012)