Duše

Soul svým způsobem jde tak trochu lehoulince podobnou cestou jako podobně pojatý Inside Out. Tvůrci si očividně uvědomili, že zkoumání lidského nitra v rámci metafyzických a psychologických možností, je nejen pro diváky nesmírně zábavné, ale také se na tom dá pořádně kreativně vyblbnout. Soul je tak pro oko (i pro ucho) docela dost velká slast. Navíc je to asi jedna z nejdospělejších pixarovek, co jsem viděl. Ne svými fóry, pojetím, atd., nýbrž svou zprávou pro diváka. Obzvlášť pro nás mladé dospělé, co neustále nadáváme na útrapy života, to je jako stvořené. Hlavní problém ale vidím v nedotaženém a nepříliš věrohodném vztahu mezi dvěma hlavními postavami, které jsou svým způsobem dost podobné Marlinovi a Dory z Hledá se Nemo. Ale zatímco u této dvojce je ono přátelské pouto slušně zpracované, u dvojce z Duše to už tak silné není. Díky tomu některé emocionální scény příliš nefungují. I tak má ale film velice milou a příjemnou atmosféru, která je doplněná dějem plným dojemných, veselých a originálních momentů, ze kterých budou jak caparti, tak i dospělí jásat. Inside Out se mi ale ve výsledku líbil víc. Btw, nejděsivější část byla se ztracenými dušemi. Rázem jsem si uvědomil, že ta moje mezi nimi byla taky, když jsem trčel na zkurvené pajdě v Plzni. Brrr. Není divu, že jsem se tam cítil tak na pytel. Průměrné 4* (01.02.2021)

Stejně jako V hlavě jiný a hlavně dospělejší Pixar. Atraktivní pro všechny generace, inteligentní, ambiciózní, nápaditý. Zatímco tehdy se hlavní hrdinka setkávala s Depkou nebo Hněvem, vyhořelý učitel hudební výchovy se potká s věčně nespokojenou duší. V den, kdy se jeho otravně obyčejný život snad začal obracet v lepší příští, smolně šlápne do prázdna a ocitá se ve stavu mezi bytím a nebytím. A v den, kdy se může stát pianistou v uznávané jazzové formaci, má ještě pořád šanci. Samozřejmě jsme za oceánem, takže nechybí srdečná poselství i mírná ztráta originality, dvě postavy se od sebe učí, obohacují a chápou, že život prostě stojí za to, přicházejí lepší i horší místa, s tempem se hlavně v druhé polovině místy zadrhneme, ale ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. A hudební složka je moc fajn. (27.11.2022)

Pro mě je tento animák velkým zklamáním. A jenom žasnu, jak je možné, že to zde má tak vysoké hodnocení 😮 a ještě to navíc získalo Oscara, kterého si mimochodem zasloužilo Frčíme. Ale zpět k tomuto snímku, děj, který se odehrává na Zemi, tak je celkem dobrý, ale jakmile se to překlene do toho místa, kde jsou duše, tak to je katastrofa. Koukal jsem na to s dcerou a jí to bylo také hodně nepříjemné to prostředí až se bála. Tady to tvůrci celé pokazili. 2* dávám jen za ten příběh odehrávající se na Zemi. (11.10.2021)

Snímek Soul od studia Pixar je zřejmě tím nejdospělejším animovaným snímkem z jeho stáje, jelikož režisér Pete Docter zde bravurně rozestírá témata smrti či životního účelu, ale také nových začátků a uvědomění si, že život je jedna velká krásná jízda, kterou bychom si měli užívat na maximum. Celý tento koktejl obestírá precizní animace s dokonale lícujícím jazzovým soundtrackem, jež celému snímku dodává velmi neotřelý a vkusný punc. Přičtěte si k tomuto všemu i originálně zpracovaný svět Neznáma s jeho Mentory nebo novými dušemi a vznikne Vám nádherně vyladěný snímek, jehož nenásilná oslava života ve Vás bude rezonovat ještě hodně dlouho. Tohle je zkrátka audiovizuální zážitek podle mého gusta, pročež Vám mohu Soul více než vřele doporučit. Výborná práce! „Life is full of possibilities. You just need to know where to look. Don't miss out on the joys of life.“ (04.01.2021)

Picassovští Jerry a Terry mě ohromně zaujali, nečekaný pixar-majstrštyk, který bych i v jinak překrásné animaci nečekala. Tohle není pohádka pro děti a obávám se, že ani pro řadu pragmatických dospělých. Často tady spíláme, že je animák příliš infantilní, však většinou jsem z těch, kterým takové pojetí nevadí. Má to být pro děti, tedy v klidu. Soul ale není pro děti. Hodně zjednodušeně bych filosofickou atmosféru přirovnala k čemusi ne příliš vzdálenému Exupérymu, přičemž celé jiné…, zkrátka dítě z toho chytré nebude. Já byla spokojená, se zájmem jsem čekala, co z toho vypadne. Možná i proto, že mám ráda jazz, černošský jazz, že jsem přesvědčená, že k ryzímu jazzu černoši patří a navíc, taky mám sny, plním si je a sleduji, kolik lidí se ve svých životech hledá. Tohle mi sedlo. Přestože jsem otrávená povinným obsazováním herců tmavé pleti do rolí historických, kdy nevidím jediný důvod, proč by v Bídnících musel hrát Javerta herec tmavé pleti nebo proč by to na dvoře Kateřiny Veliké muselo vypadat jako na autobusové zastávce v Senegalu, tady jsem spokojená. Takto má vypadat film, kde se realizují Afroameričané. Pasáže s kocourem mě moc nebavily, zbytečně film prodloužily, záměr je jasný, ale za tohle srazím, ovšem jinak moc pěkná záležitost. Ráda se na Duši mrknu opakovaně. Nevím, co je na tom pravdy, ale prosáklo ke mně, cosi kolem dabingu, jakože někde se snad trvá na černoších.. Nemáme. Tedy něco málo máme, ale nejsem si jistá, jestli by to Rey dal, aniž by to znělo, jako večerní zprávy pro lopaty a Dominik má svých aktivit taky dost, takže nevím. Navíc mi tento ultimativní požadavek přijde spíš jako totálně ustřelený… Už se těším, jak to vyřeší Japonsko. (29.01.2021)