Tancuj Matyldo

52 %. Nemám rád filmy, ve kterých nemocní buď vědí anebo jakoby věděli, jak svým postižením mohou nadělat lidem kolem sebe co nejvíce pekla ("Václav" - 2007, "Spolu" - 2022). Tento film se měl jmenovat "Utrpení zákona a řádu dbajícího exekutora", neboť film byl především o postavě tohoto člověka. Že jsou exekutoři především krysy, to je asi bez debat. V tomto případě a filmu ale nejde o povolání, nýbrž o osobnost a povahové rysy Karlovy - jeho smysl pro řád a dodržování zákonných norem. Mnoho lidí si přálo prožít citlivý a dojemný snímek pojednávající o přeměně suchopárného člověka v člověka citlivého a milujícího. Pokud vezmu v potaz film "Pohádky pro Emu" - 2016, spatřuji zásadní rozdíl v prožívání zmíněné dojemnosti. Zatímco Ema byla nevinná dívenka, jíž umřela matka, v tomto filmu se jedná o egocentrickou a sebestřednou ženskou, která vnutila svému synovi v jeho útlém věku, aby ji oslovoval křestním jménem, protože mu ani matkou nechtěla být. Tím synovi v jeho dětství nedala tolik potřebný cit a lásku. V jeho dospělosti se spolu moc nestýkali a na stáří přenechá čtyřpokojový byt v hlavním městě podvodníkům. Načež přijede k synovi s tím, že u něj bude bydlet. Předtím mu ale celé roky tvrdila, že Bratislava je její život. Když jí syn naznačí, že je blbá kráva, nařkne jej, že myslí jenom na peníze (už za to měla letět pod most). Zabydlí se u syna, na kterého víceméně celý život kašlala a pokud se jí nelíbila ani ta nejzákladnější pravidla jím nastavená, tak se mu vysrala na podlahu (v lepším případě jen vyhazovala věci na ulici). On to všechno trpce snášel - je to přece jeho matka a nesluší se jí zbavit do pečovatelského domu, přestože se o to jednou pokusil... Zde přichází na scénu Karlův syn - představitel dnešní mladé generace se stylem "staří jsou hlupáci, nám mladým patří svět". Ze starších měl rád jen babičku, protože ta mu půjčila pět litrů na trávu (nevadí, že nevěděla na co, stejně by mu ty peníze dala jen, aby nasrala svého syna). Otcem opovrhoval, protože on je přece ten chytrý a ví, jak svět funguje. Ovšem až do chvíle, kdy zfetovaný a bez řidičáku obrátí auto na střechu i se svojí starou. Pak přijde za otcem s klasickým "tati, pomož mi". Před tím vším otci vyčítal, že se nechová pěkně k babičce a neumí se o ni pěkně postarat. Při první příležitosti, kdy ji hlídal on, ji nechal na techno diskotéce, načež se mu ztratila. To jsem ještě nezmínil, že byl i odborníkem na pečovatelské domy a když viděl babičku připoutanou k lůžku, ihned se v něm probudilo ono progresivistické hned to natočit na mobil (stejně to dělají ekoteroristi, co zastavují dopravu). Tím vším jsem chtěl jen říct, že jediný Karel byl normální člověk, který dokázal přijmout svůj životní úděl. Kluk byl debil, ale je možné ho omluvit, poněvadž je ještě mladý. A babka byla celý život zaměřená jen na sebe (dokázala být spokojená jen, když se dělalo, co jí se líbilo - např. poslech barových sraček v televizi), kterou je možné omluvit (trochu méně) za její stáří a senilitu. Co se týče sociálního systému, jakož i ostatních systémů na stát napojených, funguje v nich (v celé EU) šílená byrokracie, která prakticky nutí občana lhát, chce-li něčeho vůči státu dosáhnout. Shrnuto: nemám rád filmy (a skutečnost), kdy člověk (ať již vědomě či nikoliv) využívá a zneužívá své nemoci v neprospěch osoby o něj pečující. PS: Moc dobře si uvědomuji, jak je těžké se o takového člověka starat a rozhodně jsem si vědom i neutuchající lásky pečujících rodinných (někdy i cizích) příslušníků. (03.04.2024) (méně) (více)