Tancuj Matyldo

Lehce nadhodnocuju a vlastně ani nevím pořádně za co. Možná za Rodena, možná za Rázlovou a možná taky za to, že mi to jen prostě a jednoduše sedlo. Asi to bude od všeho něco, každopádně, kdyby bylo víc nových, českých filmů aspoň z poloviny kvalitních, jako tenhle,  začal bych se na ně víc dívat. Tomu ale zatím moc nevěřím. (13.04.2024)

Manželé Petr a Nataša Slavíkovi natočili autobiograficky laděný film (viz zajímavosti) přibližující - nám, kteří onu tíživou zkušenost nemají - komplikovanou péči o rodinného příslušníka "postiženého" Alzheimerovou chorobou. Jako první musím říct, že si minimálně cením toho, že se co do celkového dojmu obešli bez laciného sentimentu, že se neuchýlili k "vulgarizaci" a "exploataci" (tedy že výsledný tvar nepřipomíná další smyšlenou storku z bulvárního časopisu pro ženy, dávající si za cíl vyždímat co nejvíc slz), naopak mně jejich přístup k tématu přišel relativně konstruktivní (dávající vzor adekvátní reakce na podobnou situaci) a empatický (až na tu karikaturu neschopnosti ošetřovatelů a sociálních pracovníků). Co se týče příběhu, tak podobně jako u Smyslu pro humor i zde není choroba pouze osobní a rodinnou tragédií, nýbrž příležitostí k tomu srovnat si hodnoty a dát do pořádku rodinné vztahy, tedy film se nesoustředí pouze na každodenní těžkosti, ale i na možnost pozitivní "metamorfózy", ne náhodou má slovo "krize" svůj původ v řeckém "krisis", kteréžto slovo může mít též význam "obrat" nebo "zlom". Může to vypadat jako nošení dříví do lesa, ale i za mě snímek stojí na výborných výkonech trojice Karel Roden, Regina Rázlová a Antonio Šoposki, obzvlášť se mi líbila paní Rázlová, z fleku bych jí dal toho Lva za nejlepší herecký výkon v hlavní roli (přiznávám, Přišla v noci jsem zatím neviděl), u Antonia Šopoského mě pak překvapilo, jak moc je podobný své starší sestře Marice Šoposké. 75 % (07.05.2024)

V prvních dvou třetinách jsem opět škubal všemi končetinami, protože chování ústředních postav a jejich dialogy byly naprostá hrůza. Zpočátku mě to iritovalo jen u těch scén, kdy se autoři snažili nahlédnout do světa a myšlenkových pochodů "mladých" - a samozřejmě vykreslili nejvíc kýčové situace (jako je tuctuc hudba v klubu + dlužíš mi prachy vole, anebo škemrání o kapesné a způsobení dopravní nehody) - nicméně záhy mě sralo i mnoho dialogů mezi dospělými, takže zde jsem zkrátka potěšen nebyl. Poslední třetina naštěstí výsledný dojem z filmu vylepšuje, protože už se v ní nikdo nesnaží vymejšlet žádný vztahový kotrmelce či situace uměle vykonstruované asi jako procesy v letech 1949-1952. Film v této třetině už jen servíruje působivý a nevyhnutelný smutek a bol, jenž prostřednictvím Rodena prožijeme. Je to silné hlavně proto, že podobná trápení prožívá se svými rodiči či prarodiči mnoho z nás, a právě tento film nás trochu uklidňuje v tom, že se takto netrápí jen ta naše rodina, ale že je nás v tom víc. Rodenův výkon táhne celý film, Rázlová je spíše nekonzistentní. Vizuál supr, neboť Štrba klasa... P.S. Anežka Rusevová bude už asi navždy hrát sestřičky a Eva Leinweberová sociální pracovnice/úřednice :) aneb trochu "na první dobrou kást". (01.04.2024)

Po "Přišla v noci", filmu, který opravdu nesnáším, je tohle balzám na duši. Silný a  opravdový scénář, uvěřitelné dialogy. Skvělý výkon Karla Rodena a Reginy Rázlové. Lva za nejlepší herečku měla rozhodně dostat ona a ne ta děsivá osoba, která ho dostala jen a pouze za ztvárnění svého osobního šílenství (což mnohým docvaklo bohužel až při předávání). (07.04.2024)

Kvalitne zahraný film, ktorý však ostal v scenári na polceste. Hlavný hrdina musí byť sebec a mať morálne pochybné zamestnanie, aby jeho premena bola viditeľnejšia. Jeho priateľka má svoj názor na vec a i keď má svoju obhájiteľnú pravdu, divák si ju má zaškatuľkovať viac menej ako záporáčku. Alebo nemá a my jej názor máme brať ako oprávnený postoj? Odpoveď tvorcov nie je jasná. Príbeh by si vystačil "iba" s postavami bez akéhokoľvek zaradenia do klišé škatuliek, pretože by pôsobil autentickejšie a dobre vieme, že s podobným problémom v rodine sa stretávajú aj ľudia so zamestnaniami, ktoré z nás nerobia sebcov. Opäť sa však treba vrátiť ku kvalitným hercom, ktorí potrebnú ambivalenciu svojim postavám dodávajú lepšie ako scenár. Podobne aj fotka z minulosti sa mala v deji objaviť oveľa skôr, aby mal záver potrebný emocionálny dopad. (10.05.2024)