Válka barev

Tak prvních 20 minut to má skvělou atmosféru, jenže jak se začne ukazovat, že to dějově nikam nepovede, začínal jsem se s přibývajícím časem čím dál tím víc nudit. Renč si prostě chtěl zahrát na Antonioniho a Lynche, což se mu na české poměry formou do jisté míry povedlo, ale naprosto se vykašlal na něco jako obsah, děj nebo (nedej Bože!) myšlenku či sdělení. V tomhle je Válka barev naprosto odfláknutá a zabitá, protože ze začátku tu poměrně silně svítilo na nějaký zázrak mezi českými filmy, kde naprosto chybí (a skoro už ani neexistují) tyhle atmosférické filmy, ale bohužel to zůstalo u jakéhosi nedodělaného experimentu. Chtělo na tom ještě hodně pracovat, především na scénáři a na vymyšlení nějaká nosné zápletky či aspoň toho, aby to nevypadalo jako scény nahodile poskládané za sebou. A taky by to chtělo lepší herce, směšným chvílím se to nevyhnulo. I tak to je jisté oživení nezajímavé české kinematografie, akorát v devadesátkách těch oživení bylo relativně dost, tudíž nemám důvod nějak zvlášť nadhodnocovat. Ještě to teda má dobrý soundtrack, ale jinak... 2* (16.08.2020)

Mladý fotograf se při letu ultralightem nad Orlickou přehradou stane náhodným svědkem události, která se jeví jako zločin. Rozhodne se přijít záhadě na kloub a přitom se zaplétá do nebezpečné hry... V první řadě špatný scénář, z něhož vychází chudokrevný příběh bez nápadů a bez tahu na bránu. V řadě druhé špatné výkony herců. Tomáš Hanák a především Aňa Geislerová byli špatní, nepřirození. Na druhou stranu nutno pochválit nadčasovou hudbu Ondřeje Soukupa. Něco mezi tím je vizuální stránka. Ta působila velice extravagantně, především vstupováním pseudo-artových výjevů do děje. Filip Renč prokázal odvahu, když přišel v polovině 90. let z něčím takovým. Právě kamera a vizuální stránka je ale pro mne (možná trochu paradoxně) jediným důvodem, proč dávám alespoň 2*. 40%. (27.08.2014)

Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? (10.08.2014)

Konečne po dnešnom opätovnom neplánovanom vzhliadnutí tohto diela ,musím konštatovať, že som sa vo svojom dávnejšom honotení nezmýlila..... Blow up to nie je , nie je to vlastne nič, rádoby umelecké sekvencie , strihy farieb a nič hovoriacich scénok fotografa s modelkami , sem tam nejaký dej , pri pátraní akejsi vraždy-nevraždy-až moc spoločného s dielom Blow up-s neporovnateľne horším výsledkom , proste chaos v chaose , jedine čomu som dala vtedy a i dnes hviezdičku je hudba . (02.11.2014)

Filipangelo Renčonioni: Zkurvenina. Dovolím si tvrdit, že audio stránka přinesla mé zaujetí. Ať už vyjíždělo Mitsubishi brzy za úsvitu do prázdných ulic Prahy a hrálo u toho něco jako tech-noirový Brad Fiedel, nebo působil ambient zcizený z notového zápisu Badalamentiho. Jenže pak promluvila kterákoliv z postav a všechno bylo pryč. Vaculík, co se za celou dobu nepřevleče, je ve stejné poloze jako ve svých filmech, co mají v názvu meteorologický jev, Geislerová zase jako lehce infantilní femme fetale, Hanák s mozoly na rukou od toho, jak na to tlačí a jako mlčenlivý bonus Mejla Hlavsa vypadající jak Karpof, co vypouští krysy se zuby natřenými prudkým jedem. Renč na dobu a místo odvážně, ale tohle jsou ty chvíle, kdy tvůrce ví o podřadnosti zápletky a ve své sebestřednosti se mylně domnívá, že to uhraje atmosférou.. (18.12.2023)