Devs

Miluju tvorbu, která se na základě dosavadního vědeckýho bádání dokáže inspirovat k tomu, aby se pustila do rozvoje vlastních myšlenek a teorií, který jdou daleko za hranici představivosti většiny z nás. Podle toho kam jste schopni svojí hlavu zavést, podle toho buď budete seriál milovat, nebo nenávidět. DEVS totiž nejde po proudu současný komerční tvorby, není tu akce a několikrát si s divákem pohraje tak, že to spoustu lidí nasere. Už jenom psaní tohohle komentáře bylo meta-fyzický jak svině. (17.04.2020)

Velmi zaujimave sci-fi. Prva polovica serialu je prakticky thrillerom, kym ta druha pomalsie az filozoficke sci-fi z mnozstvom "artu" a az fatalistickych myslienok. Kazdopadne vyborny napad a Sonoja Mizuno (a ja ze, odkial mi bola povedoma - Ex Machina 2014) to spolu s Offermanom "pretancuju" az k zaveru. I ked som ocakaval viacej pribehu a dufal i v trochu rychlejsi spad, serial nebol rozhodne sklamanim. Slabsie, ale odporucajuce stvorhviezdie. Snad vam tiez sadne a nebude nudit. (22.04.2020)

Seriál, který vládne obrazem, námětem a trošku tím vyšachoval podstatu seriálů jako takového – že Vás má zaujmout i samotnými postavami, abyste měli důvod se k němu vracet. Tady jsem se k seriálu vracel hlavně proto, že jsem obrazový skvost, který tu Alex Garland vymyslel, nedokázal vypudit z hlavy. Prostě jsem jej musel sledovat, dokud jsem po osmi dílech se sledováním neskončil s tím, že tady jsem zřejmě viděl něco absolutně jedinečného. Alex Garland už několikrát ukázal, že nemá problém točit techno-sci-fi. Náročné sci-fi kousky, které jsou náročné především na pochopení a hlavně nabízí celou řadu odborných vysvětlivek, kterým jakožto fyzik analfabet totálně nerozumím, vlastně jenom zírám. Ono to zírání konec konců stačilo. Každý díl se uvedl nějakou úvodní scénou, která byla po filmařské stránce brutálně zajímavá, a když k tomu zahrnete lásku ke sci-fi, tak máte vyhráno. Devs je prostě skrytý seriálový klenot. (05.03.2021)

Vyučený artový hysterik Garland vytáhl z krabice polomrtvou prašivou Schrödingerovu kočku a vykrmil ji Uranem 235. Načež nade vši pochybnost zjistil, že by to štěpení stejně nerozchodila, čili byla jednoznačně v superpozici mršiny už v momentě, kdy ji ten singulární kokot začal cpát tím obohaceným Whiskasem. Tímto jednoznačně prokázal, že Plancek byl jen termodyslektický nedouk a ve skutečnosti je základní kvantovou veličinou tak zvaná Garlandova konstanta, definující poměr mezi hybností pravé ruky a vlnovou délkou egokokotismu. Vyjádřeno vzorcem g = λda / Ψcho * πčus, to celé na druhou. Dozajista opojen tímto nebývalým legovědeckým úspěchem, opět uplácal silou celé své odbornosti v katechismu a historii patlalů přiblblý, kvantově religiózní popkornový pseudoblábol pro převzdělané instáčové přikyvovače a následovače o tom, co by se mohlo přihodit, kdyby se traumatizovaný Ježíš stal ředitelem Intelu. A v jeho dualitě se zacyklil natolik, až zapomněl, že má vakuum nejen v hlavě, ale také ve stěnách svého sajbrbaráku. No dobře, je to jakože sci-fi, takže si ten kvantový klerik muže cucat z prstu sebevětší pičoviny. Nicméně i sci-fi se dá udělat poutavě a zábavně, a ne tak, že z osmi hodin hrací doby dvě čumíte na zlatou kostku, která světélkuje a dělá vžuuum, další tři na vykuleného, do blba hledícího mastňáka, pronášejícího přehluboké, transcendentálně narkomanské bonbonmoty typu „Determinismus je divný, ale také krásný. Když vlastníš všechna data, vlastníš podstatu dat.“, dvě hodiny na televizi s dojebanou anténou, vysílající zrnící Golgotu, a pouhou hodinu je to jakože ten napínač, kdy mastňák unyle podusí slizkého Rusáka a dva nesympatické ťamany, protože mu brání v křesťansko – demagogické derelativizaci jeho antikoncepčního selhání. Při té prudě se mi celý čas honila hlavou dnes již klasická wykydpedická simplifikace objasnění Teorie relativity zedníkům, uklízečkám, řidičům hovnocuců a obráběčům kovů, kterou se Aleks při své tolik sofistikované tvorbě nepochybně bezvýhradně řídí: „Představ si, že mi strčíš nos do prdele. Já mám nos v prdeli, ty máš nos v prdeli. Kdo z nás je na tom relativně lépe?“ V jiné realitě, kde jsem přitroublý náctiletý pičus nebo nudofil s hornickým učňákem, teď možná nadšeně jásám nad nebývalou hloubkou a zábavností té megachitré fizikálňý kosmologyje a blaženě si mnu urychlovač částic. Ovšem v téhle to dokonale otráven posílám do černé díry. Tedy vlastně do piče, aby náhodou nedošlo k nějaké interdimenzionální diferenci, zhroucení kvantové vlny a nežádoucí transpozici identit. (08.05.2020)

Elegantní vysvětlení teorií kvantové predikce ve vyvážené a nápadité Garlandově režii. Klasická zápletka o vraždící technologické společnosti, která neřeší nic menšího než je vše, nabízí nový pohled na již zpracované nápady jiných filmových časovek. Balík, který je zde prezentován má ale fantastický vizuál a mrazivou Salizburyho hudbu, která některé sekvence mění v čistokrevný horor. Romantická linka je trochu pitomá (toporné dialogy), ale dá se to vysvětlit citovou hloupostí a zaslepeností těch lidí, kterých se týká. Zatím nejlepší seriál roku 20. Není to V je to U. Takový soukromý vtip. (01.05.2020)