Jeho dům

Toto by mohlo získať Oscara, spomínajú sa utečenci, mŕtve dieťa pri pokuse opustiť Afriku, zlí biely sociálny pracovníci ktorí sa snažia vyhnať utečencov naspäť do vlasti z ktorej utiekli pred vojnou vlastných kmeňov, afroamerická zodpovedná mamba sa pohoršuje nad bielou tínedžerkou ktorá močí pri plote...rasistické správnym smerom je to dostatočne ale Oscar z toho nebude, nie sú tam homosexuáli. Odhliadnuc od týchto rasistických prvkov to je ale celkom solídne spracovaný film s nádherným sídliskom štýlu Gelnica či Jelšava, avšak keď sa muž pýta či sú v Londýne dostáva odpoveď že možno ale nakoniec sa dozvedáme že je v stoke. Teda Stoke, kde väčšinu svojej kariéry strávil Peter Crouch, ktorý sa spomína v chante fanúšikov v pube. (21.11.2020)

imigranti vole utecou a spoustu jich cestou zarve..dobry vole imigrantum priradej dum a plat a ze musi bejt vpohode..imigranti v dome ji ze zeme a demolujou dum a vidi utopeny imigranty a nakonec tam snima stastne zijou...dopici to je mrdanec .byl sem nahajpovanej .prvnich 30min mozna fajn..pak ty kretene cos to natocil... (02.11.2020)

His House by se dal klasifikovat jako strašidelný horor, ale díky využití afrického původu hlavních postav vás nečeká obvyklé klišé. Po draze zaplacené projíždce člunem po Středozemním moři manželům z Jižního Súdánu přidělí v patřičně bídné části Londýna nevábný dům, kde musí přečkat zkušební období. Jazyková izolace a traumatické vzpomínky dělají své a z papundeklového příbytku se stává očistec. Výtvarná úroveň snímku je i přes nižší rozpočet působivá a za tak povedené masky by leckterý štáb béčkového hororu líbal ruce. Co tedy kazí hodnocení kromě módní přecitlivělosti části diváků na snahu nutit divákovi soucit s obyvatelstvem obou Súdánů a pochopení pro postupnou demolici sociálního bydlení, v naší zemi neblaze připomínající zkušenosti s necivilizovanými romskými rodinami? :-) Nevýhoda některých hororů pracujících s prvky halucinace nebo snů je neschopnost přesvědčit diváka, že vize nebo snové zážitky mohou nějak dramaticky ohrozit život oblíbených postav. His House je v podstatě sledem takových (nedostatečně atmosférických) scén, které na vás po nějaké době přestanou fungovat a jen čekáte, až se z abstrakce posuneme v reálném ději nějak dál. Tvůrci nám očividně také chtějí skrze traumata postav vyprávět víc o problémech v Súdánu a sám horor (i přes zdařilé masky a velmi zajímavý původ zla) jede tak nějak v pozadí, díky čemuž se hororový fanda může cítit posláním snímku snadno podvedeně. A to je i můj případ - prostě mě to přestalo i přes originalitu a pěkný vizuál někdy v polovině bavit (a pak se to ještě zhoršilo). (31.12.2020)

Buď je to nadhodnocené, nebo jsem to absolutně nepochopil - jakési metaforicky znázorněné zlo, které proudí skrze hnusný barák do hlavních černošských protagonisů, mě nechalo ledově klidným. Děsivé to nebylo a nějaký skrytý význam tvůrců jsem neodhalil. Mám pocit, že se v době pandemických nařízení a omezení stále více místních uživatelů uchyluje k užívání drog.......................moje hodnocení = 2,5 z 10. (02.11.2020)

Tyhle kousky asi nejsou pro mě. Jakmile se šrouby utáhly, tušil jsem, kam to bude směřovat. Tím nechci říct, že jsem tuhle metaforu o vině hned odhalil, ale jednoduše po dvou třech děsivých scénách jsem nepotřeboval další, přitom mě čekala ještě zhruba hodinka stopáže. Ale postupně. Manželský pár prchá z válkou sužovaného Jižního Súdanu do Anglie. Ovšem chladné rozbouřené moře jim vezme dceru. Smutní, ale odhodlaní v lepší příští se nenechají otrávit britskou imigrační politikou a dlouhé nejistotě, a nakonec je jim přidělen rozpadající se domek, se kterým ovšem není všechno v pořádku. A jakou roli v tom celém hraje prožité trauma? Nebo pocity viny? Atmosféra houstne, ale jak jsem psal, já to měl naopak. A ono se ani není čemu divit, když je Remi Weekes srovnávaný s jinými mladými (asi talentovanými) tvůrci jakými jsou Robert Eggers nebo Jordan Peele, jejichž kousky mi taky zrovna nesedly. Na první dobrou atraktivní, jinak ale hororová potrava, která mi úplně nechutnala. (23.01.2021)