Černé brýle

Podle nevalných ohlasů jsem čekal průšvih, ale nakonec jsem dostal snesitelnou krimi se stopami gialla, která mi rychle utekla. Jasně, Argento má své nejlepší fláky dávno za sebou, ale i tak mám pro něj slabost. Červená, žlutá, modrá. Jeho poznávací barvy nezklamaly, gore je fajn, byť není nijak výstřední, ale podříznuté krčky plus rozdrásané hrdlo potěšily. Jediné, co mi vadilo, že Diana se ve druhé polovině chovala jako kráva. Neustále ječela, zmateně pobíhala, ale těžko říci, jak by to vypadalo v reálu. Nu a ten čínský spratek taky dokázal přidělat pěkné problémy. Scéna s hady byla hodně fantastická, ale jako dávná ozvěna bizarností italského filmu, proč ne. Naprosto vynikající soundtrack dal vzpomenout na zlaté časy italského gialla a hororu. A že se některé postavy chovaly nelogicky? Vždyť v životě se často logicky nechováme, tak proč by to mělo být ve filmu... (11.11.2022)

Pre mňa je Argento jeden z najpreceňovanejších, hororových tvorcov. Natočil tak dva-3 slušné snímky v rámci žánru, pričom tie dosahovali úspech pred viac ako 3O rokmi. Za mňa je zaseknutý v čase. Hudba tradične solídna, gore ešte ako tak, no všetko ostatné je tak Dario-vsky svojské, že len zriedka komu jeho spôsob práce zapasuje. Je mi to fakt ľúto, ale tieto jeho námeto-dejové gialla stoja fakt za hovno .. (22.06.2022)

Do půlky to bylo OK. Pak už je to ale jenom tuctová a celkem nudná naháněčka. Je jasný, že nejlepší roky má Argento už dávno za sebou a tohle byl po 10 letech jen chabej výkřik do tmy, kterým si chtěl možná oprášit svou zašlou slávu. Myslím si ale, že tohle už nemá zapotřebí a měl by si raději užívat zaslouženýho důchodu. Slabší 3 hvězdy. (11.11.2022)

Filmová Itálie se změnila a i když se občas podaří alespoň uctít pro fajnšmekry úžasné filmové období, tak je doba giallová nenávratně pryč. Maestro Argento patří  bezesporu k legendám italské kinematografie jako takové a v rámci nejen gialla, ale i hororu stvořil kultovní a legendární filmy.  Po deseti letech od propadáku s Draculou (stále se mu tedy vyhýbám) se vrací.  A bohužel, dobře to nedopadlo. Zatímco před lety uměl maestro rozehrávat  velká  a hýřivá představení, kde  zejména spojení obrazu a hudby bralo dech, tak dnes tu máme jen slušný hudební podkres a pohříchu docela málo využívaný a co do obrázků, tak nějaké pocity vyvolá jen první  brutální vražedný útok. Rukavice, chladná zbraň, temnota, všechno tu je, ale jakoby mistr už zapomněl jak s těmito proprietami pracovat a atmosféru strachu, tak typickou pro giallo, se přes veškerou snahu vůbec nedaří navodit.  Samostatnou kapitolou je volba hlavní herečky. Vyžilá milfka se sice pěknou postavičkou, ale s prachbídnými hereckými schopnostmi, Ilenia Pastorelli chvílemi předváděla tak otřesné kreace, že to vypadalo, že si sem tam něco i šlehla. Děs, běs.  Nejlépe de facto hrála režisérova dcera Asia, kterou jsem málem nepoznal a které táta přihrál rozhodně zapamatovatelný konec.  Uškrcena s hysterickým křikem na rtech...   V průběhu celého dění  je pak jen tak mimochodem odhalena identita páně vraha a jeho motivace je i na italské poměry docela neuvěřitelná.  Vše nakonec doškobrtá k závěru, kde si maestro vzpomněl, že by měl přidat zase trochu krve a čeká nás poslední gore scéna...   Spoiler: A pes se nažral, koza Ilenia bohužel zůstala celá. Nejsmutnější na celém tomhle filmu je, že nejhorším prvkem je  unylá  a statická Argentova režie, kdy nechává "herce" dělat si, co chtějí, případně vytváří nesmyslné scény zcela bez napětí (útok na policisty před Dianiným domem). Už netočte, maestro... (10.11.2022)

Věk nezastavíte. Samozřejmě existují vzácné výjimky typu Ridleyho Scotta, který naopak kráčí s duchem ke kreativitě, ale v drtivé většině případů přináší proces stárnutí klesající mentální výkonnost a s tím související kvalitativní úpadek tvorby. V případě Argenta se bohužel jedná o volný pád. Troufám si tvrdit, že Occhiali neri vůbec nelze považovat za giallo film, jelikož zde zcela absentuje prvek tajemství (vrah je nám dosti předvídatelným způsobem představen po deseti minutách). O atmosféře ani nemluvě. Giallo snímky se vyznačují bohatým vizuálním obsahem, kdy je využíváno barevných akcentů, optických efektů, fetišistických detailů či třeba rafinovaných úhlů pohledu kamery, avšak u Occhiali neri bych za stylisticky vyvedenou označil asi jen úvodní sekvenci zatmění Slunce. Jinak na filmu opravdu není co chválit. Spíše bych ještě mohl lamentovat nad topornými hereckými výkony a místy neskrývanou hloupostí scénáře, kdy Argentovi kupříkladu nedochází rozdíl mezi vodícím a služebním psem. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku Occhiali neri uděluji jednu slabší hvězdu. (17.05.2022)