K2 vlastní cestou

Je to borka, je to borka, je to borka. ❤️👍👏Je velikou inspirací pro ostatní ženy, a to nejenom v lezení, ale v životě - jít si vlastní cestou. Velmi jí rozumím, když říká: "potřebuju něco svýho." Protože ženy tady nejsou jen, aby pořád dělaly něco pro druhé a co se od nich očekává, ale také něco pro sebe, co je činí šťastnými!!! Nepřijdou mi vůbec fér výčitky na její adresu. Muži taky lezou a mají rodiny (viz třeba Radek Jaroš) a ženě se to vyčítá?!?!?! Nádherné záběry hor. Manžel správně Kláře důvěřuje, že by nešla do extrémního rizika a kdyby jí intuice napověděla, ať tam nejde, tak tam prostě nejde. "Nejhezčí je to, co si musíš vybojovat" KK "Je to neskutečnej stres v tom, že nesmíš udělat chybu. KK (04.02.2021)

Tak sebastredné, že napriek istému obdivu k výkonu, sa jeho hodnota vytráca v dokumentárnom zachytení zdolania hory a čo mu predchádzalo. Úvodná polhodina je v znamení príprav na cestu. No nič neobvyklé sa nedeje. Tréningy, rodina, zháňanie peňazí, balenie. Tak ako vždy, pred každou výpravou. Po príchode do základného tábora čaká diváka čakanie na správnu chvíľu, pokusy, zlyhania, šanca na nápravu. Satisfakcia. Určite sa dostavila u hlavnej hrdinky dokumentu, silnej a horolezecky ambicióznej ženy. U sledovateľa podpriemerného dokumentu už menej. Dve hviezdičky len vďaka ukázaniu silnej vôle. Pretože zdolať v priebehu pár dní opakovane cestu zo základného tábora do štvrtého výškového si žiadalo ozaj extrémnu túžbu a vytrvalosť dosiahnuť stále unikajúci cieľ. Inak by to bolo za 20%. (03.02.2021)

Tak trochu sociologický a trochu horolezecký dokument – byť v obou kategoriích autorka na rozdíl od protagonistky skončila v posledním táboře pod vrcholem, jako celek se obě složky doplňují a posilují. Tematicky je to opravdu hodně podobné hranému filmu Proxima (který přišel do českých kin shodou okolností tentýž den). I matky od rodiny mají své sny. Proč by si je nemohly splnit? Protože život „správné“ mámy se točí v první řadě kolem dětí? A nemáme už náhodou 21. století? Pořádný dokument by měl položit řadu podnětných otázek. Splněno (90%). (01.08.2020)

No, klobouk dolů. A to ani ne kvůli tomu výkonu, kterýžto je nadmíru parádní. Ne každý dokáže kvůli svým nejhlubším potřebám takovýchto obětí, obětí ve formě docela drsného náhledu do soukromí a myšlení. Člověk riskuje úplně všechno v každém směru - ztráta života, rodiny, sebe sama a spousty dalšího. Přesto musí jít tou cestou, u které cítí, že je to správně. Nedá se svítit. Mohl bych to rozebrat mnohem delším textem, ale není to potřeba. Většina lidí asi stejně neporozumí nejen touze, co tam vlastně člověka žene, ale ani té krásné toleranci těch lidí v okolí, kteří ač neradi, tu duši musí nechat jít, protože ta duše je svobodná. A kdyby nebyla, bude jen zlomkem toho, čím by mohla být. (06.08.2020)

Přečetla jsem si mechanikův koment a on to de facto zhodnotil i za mě. Vidíme to naprosto stejně akorát s tím rozdílem, že já půjdu s hodnocením níž. Polovina filmu nezajímavá, plytká, uvzdychaná. Ta druhá, v Himálajích, šla. Míň té srdceryvné omáčky kolem, více napínavého příběhu v horách a nemělo by to chybu. Možná. Raději se tady nebudu rozepisovat o svých pocitech jakožto mámy a o tom, co si myslím o nebetyčné sobeckosti mámy Kolouchové. U chlapa si člověk řekne, že si chce něco dokazovat, ale pro děti je máma vším. Nebem, zemí, středobodem vesmíru. Proto sdílím stejný názor jako její táta. Ty její děti nemají na vybranou a strach jsem měla spíše o ně. Musely prožívat nekonečné dny s tím, že se jejich máma vydala dobrovolně vstříct vabanku o život. Klára si holt odmítá připustit myšlenky nad tím, co způsobí těm nejzranitelnějším, kdyby se nevrátila. Takže ji gratuluji. Je fakt dobrá v tom co dělá, co dokázala, ale jako zodpovědná máma, co chce vyrazit hned na nějakou expedici sotva se vrátí z náručí smrti ... no comment. Tři hvězdy za to nebe plné hvězd pod K2 (02.02.2021)