Tetsuo

Experimentální, cyberpunkový, surrealistický film japonského tvůrce Shinya Tsukamota o úředníkovi, který se začne měnit v kov, vypráví zdánlivě lineární děj, který se ale mnohdy vrací sám v sobě, přičemž pozůstatky z narativních odboček mají vliv na hrdinu i posléze (když se dostal někam, kde se mu změnila ruka v ošklivý kovový pařát, a pak extrémně zrychlenou zpětnou jízdou kamery "zacouval" film i s ním zpět, ocitnul se sice na stejném místě jako předtím, ale pařát mu už zůstal). Úředník se ale neprojevuje v esteticky líbivou kovovou kostru na způsob terminátora, ale v beztvaré monstrum, které během své transformace musí prodělat fáze obrovské bolesti, ale stejně se na konci "cítí skvěle". Zneklidňující, těkavý, hyperrychlý a recepčně náročný film ale fascinuje nespoutaností, s jakou porušuje veškerá pravidla. (13.01.2006)

Po 15 minutách jsem to vypl... proto bez hodnocení. Film, který mi definoval to, na co se už nechci dívat. Ne že bych nebyl schopný na "to" dokoukat; jednoduše jsem to dokoukat nechtěl. Zvrácené, divné, úchylné... ultra-úchylárna, navíc nejvyššího kalibru, vedle které je i Lynchova MAZACÍ HLAVA jen slabým odvárkem. Shrnuto a podtrženo: Nemusím vidět, slyšet a zažít všechno... (19.01.2005)

Tak asi takhle si představuju peklo... Tetsuo vypadá jako něco mezi šíleným hudebním klipem k nějakýmu industriálu, nefalšovaným hororem (scéna v metru, kdy úředníka začne pronásledovat chodbama žena s podivným pařátem je zatraceně děsivá) a zhuleným snem surrealistického umělce. Mimořádně působivý a rozhodně nezapomenutelný zážitek. (29.04.2008)

Jako surreálný experiment, který ukazuje deformaci lidského těla kovem, je to ok. Jako šokující a zneklidňující zážitek je to ok. Jako plnohodnotný film to bohužel ok není. Zvrhlá a divná podívaná, která svou formou a stylem baví asi tak prvních deset minut a pak se ztratí ve změti šokujících a absurdních výlevů jako z toho nejhoršího snu. Chválím sice narativní kličky a odvahu tvůrců, ale bohužel nejsem z těch, kteří oceňují epileptický střih a japonské úchylárny typu "jak lze provrtat při erekci stůl" nebo "znásilňování trubkou do zadku" bez hlubšího sdělení. Jistou kultovost a řady obdivovatelů to ale jistě má. Pokud bychom ovšem chtěli slovo cyberpunk, dá se sáhnout po mnohem kvalitnějších kouscích... (23.01.2010)

Hodně bizarní surrealistická groteska o proměně člověka v chodící šrot se jistými prvkami dotýká i sci-fi a horroru a oplývá originální, nezaměnitelnou atmosférou, která plyne z temné černobílé atmosféry, industrialního prostředí, kakofonické hudby a experimentálního střihu. Jen si nejsem jist, když jsem se u mnoha scén hlasitě smál jako u komedie, zda to tvůrci chtěli, ale u té nečekaně groteskní až absurdní akce se spoustou přibývajícího zhoubného šrotu to prostě nešlo jinak a dá se říct, že jsem se skutečně svérázně bavil. Bohužel zdaleka ne po celou dobu – i vzhledem ke chabě rozvinutému ději (přestože jistá gradace stále více ab absurdum tu je) mi totiž 67 minut připadalo zdlouhavých a poslední třetina už hůře stravitelná. Nedivím se, že je Tetsuo ve své oblasti tak slavný, ale protože takřka okamžitě začne vybalovat před divákem svou hlavní zápletku, nějaké větší pohlcení do děje se znalostí pozadí a bližším seznámením se s postavami tu nefunguje a pro mě zdaleka nedosahuje zážitek např. z Cronenbergovy Mouchy (taky s nečekanou proměnou člověka). Sledovat víc než hodinu jednu samoúčelně a izolovaně rozvinutou bizarní zápletku, byť obohacenou o sbírku pár dalších absurdních nápadů, mě ke konci už dvakrát nebralo a k větší než jednorázové trojhvězdičkové spokojenosti nestačilo. [60%] (06.04.2024)