Ústav

Nicim nevybocujici romanticky drama, kterejch je k videni desitky, tohle je jen ozvlastnene tim, ze se vetsinou odehrava v blazinci. Na druhou stranu, moc dobre ten blazinec vyuzitej neni, blazni nevysilujou a atmosfera se z toho taky moc nevytezila. Ale vyvoj postav je docela zajimavej, i kdyz se vlasne trikrat opakuje to samy. Nastesti se film muze oprit o slusny vykony Csokase, McKellena a Richardson, ale ze by byly tak skvely, aby film vytahli z lehkyho podprumeru, to zas ne. Navic na to, ze se jedna o romanticky drama, je film dost chladnej, coz na druhou stranu prida na pusobivosti neco malo scenam, ktery tady ale nebudu vykecavat, pac jich je fakt jen par. Film sem sice bez vetsich problemu skouk, ale je to docela nuda. (03.09.2007)

Nefunkcni thriller z prostoru psychiatricke lecebny kam je sluzebne umisten doktor se svoji manzelkou a synem. Prostredi uz tak nepomuze chladnemu vztahu mezi manzely, a kdyz navic se ona zaplete s jednim z chovancu, veci se naramne komplikuji. Jedinym pozitivem v tomto nelogicky se vyvijejicim pribehu jsou dobre zvladnute eroticke sceny, ale zbytek opravdu nestoji za rec a po skonceni jsem byl nehorazne rozcarovany, ze jsem se vydrzel divat tak dlouho. 35% (29.09.2007)

Pochopiť chovanie hrdinky počas celého filmu nie je jednoduché, avšak ako hovorí šovinistický klasik, Boh vie, čo sa odohráva v ženskej hlave. Výkon Natashy Richardson je vvynikajúci, takže negatíva nevierohodnosti by som hladal inde. Film mohol skĺznuť do čistého béčka, mohla sa z neho stať psychologická štúdia, aby nakoniec vzniklo niečo medzi tým, podporené navyše množstvom zvratov rozbíjajúcich plynulosť rozprávania. Čo je večná škoda. (08.07.2014)

Cože? Cože? Cože? Dobrá, začátek bych ještě chápala, mě přivézt do cvokhausu, kde mi budou společnost dělat buď právě ti cvoci nebo sterilní paničky, jejichž největším vyvrcholením dne jsou debaty alá "aby ta kapela na našem plese nehrála příliš hlasitě, ba spíš potichu", pravděpodobně bych se také vrhla do náruče prvního ucházejícího magora, kterého bych potkala. Ale to, co se děje pak, nad tím už mi zůstává rozum stát. Ze všech hlavních představitelů se totiž stanou tak trochu monstra a nebohé Natashe Richardson parádně hrábne. Ještě dnes mám z té její chladnokrevné aristokratické vizáže spojené s netečným pohledem, kterým sleduje utonutí svého syna (ooops, teď jsem prozradila něco málo z děje) husí kůži. Naordinovala bych jako lék na nešťastnou lásku, za tímto účelem je totiž Ústav plně funkční:o) Věřte mi, ono vás pak jakékoliv blbnutí hned přejde. (24.08.2007)

Tohle smutné drama jsem si emočně prožila od začátku až do konce. Natasha Richardson v roli Stelly byla fascinující,cítila jsem všechny její střídavý nálady a tu vášeň mezi ní a Martonem Csokasem. .............. "Chci abys věděla co tě teď čeká. Ten šok, ten přejde a místo něj přijde zničující smutek. Časem si plně uvědomíš cos udělala a budeš strašně,strašně smutná. A ten smutek tě bude provázet až do konce života.".....Jak snadný hodit všechno jen na jednoho. Možná kdyby manžel Stelly nebyl takový studený psí čumák nemuselo jim to oběma zničit rodinu. A jak některým dělá dobře když druzí trpí. Ian McKellen tady hraje pěknou krysu i jemu se zachtělo okusit vdanou paničku. ...."Tohle není můj obyklý přístup k pacientkám,to mě tak znenadání posedlo. Bylo by necitlivé chtít abys mě milovala. Ale věřím že v současné době mě potřebuješ a to by časem mohlo přerůst v lásku určitého druhu."....Pan doktor krysa si chtěl ten poslední zbytek urvat sám pro sebe jen trochu nedomyslel že za prstýnek si lásku ani vášeň nekoupí. Konec mě dostal až mě u srdce zabolelo. (13.04.2013)