Alice in Borderland

Minuty po dokoukání poslední epizody nemám pořádně ani co říct, dlouho jsem něco až takhle nerozdýchával, jako právě finále této série. Za mě jasných 10/10. Výborně budované charaktery, ať už to byly ty kladné, či zápornější. Nikdo tu nebyl vyloženě jen bezduchá figurka, která by dělala věci neuváženě. Valnou většinu děj představil i v pohledech do minulosti, díky čemuž si k nim divák mohl utvořit specifický vztah. Děj neustále napínal, oddaloval zodpovězení pravdy a držel napětí až do samotného konce. Hry byly zábavnější a sofistikovanější až v druhé sérii, v té první mi přišly takové vágní a jednoduché. Velmi rád odpustím klasické heroické neduhy, jako to, že se hlavní postavy byly schopny bez problému vyhnout i střelám jako v Matrixu, ačkoliv ostatní kolem padali jako hrušky, či další nesmysly typu skok z x metrů bez zlámaných končetin. Pokud na to člověk nepřistoupí, chápu, že bude s hodnocením šetřit a najde si výtky, já se to rozhodl prominout a přijmout, i když jsem taky párkrát nevěřícně kroutil hlavou. Kamera, střih, efekty brilantní, tohle nebyla japonská produkce, ale prakticky světová. Na to, že šlo „jen“ o seriál, nešel evidentně rozpočet do blbostí. Nemůžu po této stránce nic vytknout. To samé úžasná hudba dokonale podtrhující každou emoci i situaci. Pro mě osobně to byl zejména s druhou sérií neskutečný kolotoč emocí, který mi dokázal připomenout, že i já nějaké mám, ačkoliv jsem myslel, že jsem většinu z nich hlavně během posledních let zcela ztratil a skoro nic mě už nezvedne ze židle. Ještě teď mám knedlík v krku. Bude hodně těžké hledat něco podobného kalibru, jako tuto jedinečnou seriálovou podívanou, která v mých očích prakticky nikde neselhala. (07.01.2023)

1. SÉRIE: Prvních pár epizod vcelku fajn zábava a nápaditý náměty na hry. Po příchodu na Pláž už šla zábavnost trochu dolu a objevovalo se čim dál tim víc uloudanejch scén v podobě různejch flashbacků apod. který byly ve směs zbytečný. Závěrečná hra na Pláži včetně vysvětlení existence pláže byly docela sympatický, ale jak se začal příběh postupně rozplétat, bylo napětí o poznání míň než na začátku série. První série za mě tři silnější hvězdy. 2. SÉRIE O poznání víc rozjetý než předchozí série. Hry jsou propracovanější, maj k dispozici víc stopáže a na některejch hrách je nejspíš vidět i vyšší rozpočet. Nějaký z her jsou už teda pravidlama poměrně komplikovaný, takže se v nich člověk občas ztrácí (soud), ale i tak všechny spolehlivě pobavily. Nudnějších scén neni celkově tolik a každej flashback má smysl. Líbila se mi i rozsáhlejší výprava nebo ladění okolí do postapo světa. Jenže moje nadšení nakonec vzalo za svý kvůli nudnýmu finále a trapný závěrečný pointě. Všechny tři fake vysvětlení, který se Arisu během finále dozví byly mnohem lepší než to reálný (nejvíc se mi líbila pointa s hi-tech budoucností). Závěr si sice nechává otevřený vrátka pro další sérii a eventuálně uplně jinou pointu, ale aspoň ten závěr, co jsem zatim viděl, mě teda vůbec nenadchnul. Kvůli velkýmu zklamání v závěru nakonec zustanu i teď u třech silnější hvězd. (16.10.2023)

Hrdinové potřebují tragédie. Eintopf², který vykrádá v podstatě vše, co kdy vzniklo na poli žánrových filmů, mangy, videoher, komiksů, klasických děl, geek kultury... Všeho, všude, ve všem. Již pouze na půdě úvodní epizody bezpečně rozpoznáte Personu, Danganronpu, Kostku, samozřejmě Alenku, Project Zero, 28 dní poté, pub kvízy, Saw, Takešiho hrad, Jumanji, fenomén únikovek, Hru, Battle Royale, Hunger Games a dobře sedmdesát dalších předobrazů. Opakuji, to je čistě v rámci první epizody. Každou scénu se tahá za úplně jinou formální pilku a tak každá epizoda působí, že ji točilo trio režisérů, každý po svém, se svou vizí a na just ostatním. Hlavní hrdina je génius formátu "Sherlock hadr", který si řešení a jakože opodstatnění pro ně tahá ze zadele, což je však v japonských záležitostech standardem. A že se opakovaně problémy (vy)řeší díky deus ex machina obezličce na poslední chvíli? To je zde zdaleka ten nejmenší problém. A přesto, světe div se, to funguje jako soudržný ujetostí propojený svébytný celek, který šlape, je mrtě adrenalinový, svět a jeho pravidla vyvolají touhu dozvědět se více, má to neustále nějaké nápady (ne vždy využité, ale když si to sedne, tak všechna čest), hravě si to pohrává s pravidly žánrů, je to formálně vymazlené, nikdy to nepřešlapuje na místě a postavy postupem času přirostou k srdci čili se dostaví i nemalá emocionální odezva. V jádru je to totiž o teorii her aplikované do nekompromisních situací plných Sofiiných voleb, které musí činit sympatické charaktery ve svůj prospěch na úkor ostatních. Což je echt nosný koncept. Jakkoli bych se to zdráhal komukoli doporučit, tak je tady toho tolik, že si v tom snad každý najde to své, co ho na tom zaujme; i to co ho bude nebývale iritovat. Parametry okamžité kultovky to každopádně splňuje ve všech ohledech. | S1: 4/5 | (13.12.2020)

je to sice vykrádačka snad všeho co vás napadne počínaje Kostkou a Únikovou hrou konče,ale i tak to má slušný potenciál být zábavným béčkem.Bohužel to ale funguje jen asi první tři díly:Následně jde kvalita dolů a seriál se začne utápět ve vlastní nedotaženosti.Ne snad,že bych od něčeho podobného vyžadoval exaktní logiku,ale tady se přeci jen až moc vaří z vody a nepomáhají tomu ani ne zrovna sympatické postavy.V posledním díle sice Alenka trochu chytí dech a připraví si půdu pro druhou sérii,ale čekal sem víc...60% (24.12.2020)

Alice neoslní tím, že by byla bůh ví jak originální. Půjčuje si motivy z řady známých japonských, ale i západních příběhů. Můžete v ní vidět Saw, Mirai Nikki, Death Note nebo The Last of Us a hromady dalších. Nicméně vyniká v tom, jak tyto funkční prvky zvládá namíchat do skvěle vykalibrovaného koktejlu, který se během obou sérií téměř nedopustí žádného výraznějšího zaškobrtnutí. Zvládá postupně gradovat a motivy, které v první sérii pouze naznačí, se v té druhé, údernější a sebevědomější, naplno zúročí. Ať už jde o prokreslení postav včetně záporáků, kteří tu občas mají až Kodžimovský background, jemnou, avšak pro příběh čím dál důležitější romanci, či propracovanost samotných her. Vrcholem her o přežití jsou psychologicky laděné sekvence v druhé sérii, ve kterých je hlavní postavou Čišija. Příjemně tak doplňují ty akčnější s Arisuem a Usagi. Na Alici je vidět i vysoký rozpočet, který do ní Netflix nalil. I když občas kolísá CGI, jinak výbornou vizuální stránku dohání prací s kamerou a propracovaností jednotlivých arén. Alice in Borderland je zkrátka esencí japonských příběhů pro dospívající se správnou dávkou akce, zábavných her, romance, japonské ujetosti i filosofického dumání nad smyslem vlastní existence. Třešničkou na dortu pro některé může být i velmi povedený český dabing. Takže pokud máte předplacený Netflix a rádi sledujete japonskou tvorbu, myslím, že tuhle hru nemůžete prohrát. (15.01.2023)