Rabbits

Depresívne, surrealistické, vizuálne úplne minimalistické stvárnenie ľudskej osamelosti a depresie z životnej prázdnoty. Trištvrte hodinový statický záber na konanie troch králikov a ich symbolické na prvý pohľad hypnoticky-nič nehovoriace dialógy (Alebo skôr monológy). Film ktorý sa dá pochopiť veľa spôsobmi, ale s Lynchovým pochmúrnym vizuálom a Badalamentiho pár tónovou mysterióznou melódiou ide o tichý mrazivý drahokam, aneb maestro v plnej paráde. Doporučujem prečítať si http://www.imdb.com/title/tt0347840/board/nest/15919959 pretože krásne uveritelná teória posúva tento jednoduchý filmík do ďalšej Lynchovsky-mimozemskej dimenzie. EDIT: Po polročnom rozležaní sa stále usvedčujem v tom že Rabbits sú stelesnením mojich najhlbších nočných môr, môj obraz pekla a čistého vnútorného strachu. Toto nemohol natočiť človek. (19.04.2013)

První, co mě při sledování Rabbits napadlo, je absurdní drama. Několik postav (převlečených za králíky) je uzavřeno v místnosti. O něčem se baví, ale jejich dialogy nedávají smysl. Pak mi ale došlo, že jde o něco víc - jde (i u králíků i u diváka) o strach z neznámého. Atmosféra je navíc ještě zahušťována různými zvuky a typickou Badalamentiho hudbou. Abych citoval ze Sloního muže: People are frightened by what they don't understand. Čemu nerozumím, toho se bojím. A nebo se tomu můžu smát - ale sitcomový smích na "nejnepatřičnějších" místech působí také děsivě, protože vlastně nevíme, čemu se ti lidi smějí. Rabbits si užijete zejména, pokud jste silnými Lynchovými fanoušky, a to nejen proto, že jde o maximální podivnost v lynchovském stylu, ale také proto, že série se hemží konkrétními odkazy na jiné Lynchovy práce. (26.06.2006)

Nejhlubší a nejniternější nevědomí Davida Lynche převedené do tohoto bláznivého až bizarního "sitcomu" + skvostný hudební motiv Angela Badalamentiho, jehož skrytá naléhavost a otevřená depresivnost mě pokaždé dostává do kolen = spolu s Donniem Darkem... však víte. BTW Lynch by měl svůj mozek věnovat k lékařským účelům. (15.10.2007)

Co je to vlastně sitcom? To je přeci smršť suchých hlášek, pod které se pouští umělý smích nebo potlesk, aby lidi věděli, kdy se mají smát. Když se takový sitcom natočí jako zpomalený film, tak nás jen prázdnota může naplňovat a umělý smích děsit. Možná nás děsí skutečnost, že takové médium jako televize dokáže ovlivňovat naše nálady, chování a rozhodování. (09.02.2012)

Jeden statický záběr do místnosti, tři herci s maskou králíka na hlavě situování v miniseriálu, který se tváří jako klasická veselá soup opera, tichá, znepokojující hudba, absurdní (nebo ne?) dialogy, ze kterých si můžete poskládat co chcete, jisté je jen to, že něco je zatraceně špatně, že se děje něco temného (až se to stane, poznáte to), že se něco stalo ten samý den v přístavu (byla u toho Jane), když pršelo, dále to že prší stále, že ten den byla Suzzie někde (ale kde a co tam dělala neřekne) a Jack má tajemství a z nějakého důvodu strach z telefonů a návštěv. Lynch je prostě neuvěřitelně schopný hypnotizér. Nikoho jiného, kdo by natočil tři dospělé lidi hrající si na králíky, plácající nesmysly a skrývající děsivé tajemství, TAK, že z toho jde hrůza neznám. Klobouk dolů. (26.08.2006)