Paříž, 13. obvod

Skvele rozohratá partia, kedy po istom čase prechádzame na inú hlavnú postavu. Po hodine však z nejakého dôvodu filmu dochádza dych a svižné tempo sa zrazu mení na slimačie. V čom to je, ťažko povedať. Možno iba v tom, že ide o ďalšiu vzťahovú drámu, kde každý hľadá samého seba, spriaznenú dušu a zmysel života, skrátka ako vždy. A všetci sa k tomu musia dostať cez tony sexu, ako vždy. To nemusí byť nutne výčitka, problém je v skutočnosti oná strata tempa, kedy som mal nakoniec dojem, že film trval zhruba o hodinu dlhšie než v skutočnosti. (17.05.2022)

Francouzská Číňanka Emilie z call centra, její spolubydlící černoch Camille  učitel literatury a realitní makléř, jehož kolegyně Nora radši ukončí studium, protože si ji lidé pletou s hvězdou sex chatu Amber, kterou se tedy následně snaží poznat. Vztahový propletenec ve francouzském dramatu, dokonce odvážně v černobílém. Jednoduché, autentické, nic hloupého a výborně  natočené. Od dob Schindlerova seznamu asi  první film, kde mi ta černobílá kamera sedla, technicky na jednotku. PS: je zvláštní jak se čím dál víc zmenšují rozdíly mezi filmovou erotikou mainstreamu  a pornem, a to tu nehrají žádné no name, ale třeba  Noémi Merlant. (25.03.2023)

Minutá příležitost hned v několika směrech. Les Olympiades usilují o to podat výpověď o současné generaci třicátníků, kteří v životě nemají nic jisté: pracovně, sociálně, ani osobně. Sociální aspekt je zvýrazněný jednak situováním do té části Paříže, kam turista nezavítá, jednak dialogy, které vlastně podtrhávají totéž, co vidíme. Dobrý scénář sociálního filmu se pozná po tom, že problémy skrze dialogy neartikuluje přímo, což tady tak úplně neplatí. Ale nechť, pro snímek tahle rovina není až tak podstatná. Co se týče výpovědi o vztazích a soukromém životě "čerstvě dospělých", jde o lépe zacílenou sondu. Paříž, 13. obvod je v tomto směru poměrně přesným portrétem lidí, kteří nevědí, co přesně chtějí, tápou a hledají. Sex je poměrně neoddiskutovatenou součástí tohohle zápasu, takže dává smysl, že je ho spousta i na plátně. Co ale naprosto marginalizuje snahu tvůrců je romantický a dosti nesmyslný happy end, jemuž nic v předcházejícím ději nenahrává. (22.11.2021)

Portrét generace, pro jejíž životy je příznačná nestabilita práce, bydlení, vztahů i identity (fragmentarizované digitálními technologiemi). Portrét světa, v němž ke splynutí dochází jen při sexu. Jinak jej charakterizuje oddělenost, zvýrazněná split screenem nebo četností konverzací na dálku, a kontrastnost, stále zpřítomňovaná i černobílou kamerou. Stejně jako životy postav, neukotvených, nacházejících se stále v pohybu, taky Audiardova milostná paneláková lyrika postrádá pevný bod, okolo něhož by se všechno točilo. Perspektivy se neustále střídají a mikropříběhy začínají nanovo (jako v mnohadílném seriálu), rytmus je nepravidelný, vztahy pomíjivé. Něco stabilnějšího vzniká velmi pomalu, jaksi mimochodem. Jen očekávání, zda nakonec něco vznikne, pozornost po celých sto minut neudrží. Musíte se napojit na hrdiny. Díky skvělým hercům a senzuální kameře, zohledňující víc fotogeničnost lokací než sociální rozměr života v určité části Paříže, to jde poměrně snadno. Závěr, přicházející bez hlubšího prozkoumání mnoha nastíněných témat (např. tíže kulturních tradic a rodinných i osobních traumat), je ale banální, a zpětně se jako takový jeví celý film, který u klišé spjatých s citovým životem mileniálů začíná i končí, aniž by nahlédl za ně. 70% (19.11.2021)

Krásný film, který lehce připomene poetiku Sofie Coppoly, nicméně ve zcela odlišném (a zároveň intenzivnějším) duchu. Magická hudba ve spojení s nádherně nasnímanou černobílou Paříží přichystá skoro až "allenovský" zážitek, ve kterém se vztahy ústředních hrdinů proplétají a zamotávají takovým způsobem, jaký jsem dlouho jinde neviděl. Osobité a citlivé drama se silným koncem. 80% [KVIFF 2021] (23.08.2021)