Oranžský voják

Čo sa týka rannej Verhoevenovej tvorby páčilo sa mi to menej ako Turks fruit (1973) a aj ako Keetje Tippel (1975), avšak na nadpriemer to bohato stačí. Hlavne vďaka R. Hauerovi, ktorý to tu rozbalil ako z veľkej knihy. Jeho postavy študenta Erika Lanshofa som sa po celý čas nevedel nabažiť, tak veľkú charizmu má iba málo hercov. Dejová linka nedala ani minimálny priestor na nudu, stále sa tu niečo riešilo, stále sa pred niečím utekalo, no proste svet špiónstva a odboja ako na dlani. A k tomu veľká porcia priateľstva, lásky a zrady. Dokonca tu bolo aj pár ukážok ako si Nemci cez vojnu vynucovali informácie, poviem vám, taký klystír by som nechcel dostať. Na druhú stranu to ale po emotívnej stránke trocha zaostalo za očakávaniami. V tomto smere sa mi Čierna kniha (2006) páčila viac. 75/100 (27.08.2016)

Válka pojatá jako divoké mladistvé dobrodružství, která demytizuje pomalu každý aspekt okupace. Německou invazi zde znázorňuje scéna, kdy nepřátelští výsadkáři platí holandskému mlékaři za vypité mléko, případně vyplašení nizozemští vojáci vyrušují bezstarostnou mileneckou dvojici šoustající za stodolou na seně. Odbojové výkony protagonistů také nelze přičíst tolik jejich odvaze jako spíš mladistvé nerozvážnosti, což dostatečně uvádí scéna, ve které s dvojice hlavních hrdinů ve fracích snaží přihlásit do armády, zatímco za ní běhají hořící vojáci jako důsledek německého bombardování. A když po válce rozzuřený lid ostříhá snoubence kolaboranta na ulici vlasy, ta k tomu přistupuje tak nějak, že jí to vlastně docela sluší a přinejhorším doroste. Nic z toho by samozřejmě natolik nefungovalo, pokud by na filmu byla cítit ta nelítostná stopáž, nicméně každá scéna v Oranžském vojákovi je tak strašně bohatá, víceplánová, dynamická a vypointovaná, že to uteče jak blázen. Jak o tom píšu, stále si vybavuji další a další perfektní části, ať už sekvence "kurvy se na zemi přetahují o Železný kříž" nebo třeba závěrečné vánoční bombardování Německa ("Tři, dva, jedna, bomba vypuštěna. Dneska v Norimberku si narozdíl ode mě pivo nedaj. Zpátky na večírek."). Výsledný pohled na celý koncept okupace Holandska je krásně chaotický, morálně ambivalentní a i přes všechny ty fatality, mučení a popravy, vlastně tak nějak rozjásaně dobrodružný. To vychází nejspíše z nevole zobrazit konflikt jednostranně a nakolik přikládá pozornost nizozemské apatii a oportunistickým tendencím ke kolaboraci. U nás něco takového nebudeme nikdy schopní natočit. (30.03.2021)

Vyše dva a pol hodinová stopáž nevadí, pretože film má slušný spád, nepostráda napätie a Rutger Hauer hraje výborne. Porovnávaniu s Čiernou knihou sa film nevyhne, pretože príbeh je veľmi podobný, ale v Čiernej knihe už Verhoeven vychytal všetky muchy, preto pôsobí podstatne celistvejšie. Myslím, že Verhoeven celkom slušne zobrazil vojnovú situáciu v Holandsku a neodpustil si pár dobrých poznámok. "Je vojna...a čo my?...Budeme neutrálny ako vždy."Napriek všadeprítomnej zrade a napätiu sa podarilo jemne a nenásilne zabudovať aj trocha humoru a možno aj preto film pôsobí podstatne mladšie ako v skutočnosti je. Roky, ktoré od premiéry ubehli vidno iba na tvári R. Hauera, inak môže i dnes mnohým filmom smelo konkurovať. Zaskočila ma "pauza" počas filmu. Naposledy som niečo také videl vo filme Sedem samurajov...80%. (24.06.2012)

Šest mladých Holanďanů, jejichž osudy protne německá okupace. A ačkoli se film většinu času soustředí na Lanshofa, dění u těch pár dalších je taky hodně zajímavé. Třeba u kluka, který začne z donucení kolaborovat, aby ochránil svou židovskou snoubenku (kterou mu pak pravidelně píchá hrdina Lanshof...). V porovnání s děním v ČSR je tu spousta paralel, byť v Holandsku život umožňoval pár variant navíc, třeba dobrovolný vstup do legií SS. Ten film mě, jako skoro všechno od Verhoevena, bavil. Jen jsem u obrovské spousty věcí měl problém pochopit, co to právě postavy dělají a proč. Taky ta záležitost s britskou námořní uniformou mi přišla přitažená za vlasy. Ale celkově jsem spokojen. Milovníci nizozemské historie si mohou přičíst hvězdičku až dvě. PS: pokud čekáte nějaký ten sex a naturalistické násilí, dočkáte se, ale na Verhoevenovy standardy ho tu není až tak moc. (11.03.2012)

Ačkoliv to ve valné většině případů nedělám, dovolím si malou výjimku a alespoň krátce se vyjádřím k jednomu vezdejšímu komentáři, který Oranžského vojáka přirovnává k Tmavomodrému světu. Ano, ty dva filmy mají několik styčných bodů (stejně jako kupříkladu Maxipes Fík a Terminátor) - odehrávají se za druhé světové války a na obloze je k vidění několik válečných letadel. Ale zde podobnosti pohříchu končí. Zcela na místě by naopak bylo případné srovnání s o třicet (!) let novější Zwartboek. Oba snímky se zabývají fenoménem dvou tolik odlišných tváří okupovaného Nizozemí - odbojem a kolaborací. Přestože středobodem příběhu jsou v Oranžském vojákovi válečné osudy šestice přátel - bývalých univerzitních studentů, neodpustí si Verhoeven řádné "šlápnutí" do holandského vosího hnízda a rozhodně nejde jen o "nucenou" kolaboraci jednoho z hlavních hrdinů. Záběry na pochodující dobrovolníky v řadách německé armády a přihlížející hajlující davy, činnost kolaborantských represivních složek, jsou dostatečně výmluvné a dokazují, že tvůrci to s vyrovnáním se s válečnou minulostí tohoto druhu mysleli velmi vážně. Filmů jako je Soldaat van Oranje a Zwartboek by bylo potřeba v mnoha zemích Německem okupované Evropy. (15.12.2007)