Oranžský voják

Z môjho pohľadu, je to dobrý vojnový film, holandského provokatéra Paula Verhoevena, ale na strane druhej, pozorujem veľmi častý jav, v neprehľadnom strihu a nesúvisiacich scénach, kde práve toto mi vadí ! V okupovaných krajinách, ako napríklad vo Francúzsku, či aj v dejovom Holandsku, pôsobili KOLABORANTI, a tiež patričný ODBOJ, a tak sledujem tieto dve zložky, pričom mi akosi chýbala väčšia aktivita odboju, v ktorom hlavná postava Erik Lanshof, stvárnená holandskou superhviezdou Rutgerom Hauerom, neustále pendluje medzi Anglickom, kam utiekla kráľovná a domácim prostredím. Atmosféra má vysokú úroveň, ale stále platí vyššie uvedené pravidlo, prečo som filmu nadelil priemerných 60 % ! Strašne roztržitý snímok ! (04.06.2017)

Černá kniha se mi líbila o něco víc, tím však nechci říct, že by byl Soldaat van Oranje horší, to určitě ne. Jen mi přišlo, že novější Verhoevenův počin, který měl jen o něco kratší stopáž, nabídl dynamičtější a napínavější podívanou. Možná je to tím, že u Oranžského vojáka se režisér teprve rozehříval a později už věděl, jak na to nebo tím, že Zwartboek měl více šťávy, hlavní hrdinka podstupovala větší nebezpečí a člověk jí o to více fandil, těžko říct. Každopádně tento snímek má divákovi, který se vyžívá ve válečných dramatech z II. světové, opravdu co nabídnout a já ho můžu jen vřele doporučit. Jenom mi přišlo trochu úsměvné, jak moc málo bylo holandské pobřeží hlídané, že si tam mohli agenti připlouvat a odplouvat, skoro jak se jim zachtělo, min. v porovnání s tím francouzským, ale to je pouze menší vada na kráse jinak realisticky vyznívajícího filmu :-). (06.03.2011)

Ani já se nevyhnu srovnání s Černou knihou, ale k ní bych přidal i další podobně laděné snímky jako je třeba Plamen a Citrón, Síla odvahy nebo Max Manus. Oproti nim Oranžský voják postrádá, alespoň v mých očích, tu zoufalou přítomnost války a místy mi připadalo, že mladí odbojáři berou své působení v podzemí jako velkou legraci. Určitě se nejedná o špatný válečný film, spíše o lepší průměr. Ale zkrátka není to ono. 60% (13.04.2013)

Čo sa týka rannej Verhoevenovej tvorby páčilo sa mi to menej ako Turks fruit (1973) a aj ako Keetje Tippel (1975), avšak na nadpriemer to bohato stačí. Hlavne vďaka R. Hauerovi, ktorý to tu rozbalil ako z veľkej knihy. Jeho postavy študenta Erika Lanshofa som sa po celý čas nevedel nabažiť, tak veľkú charizmu má iba málo hercov. Dejová linka nedala ani minimálny priestor na nudu, stále sa tu niečo riešilo, stále sa pred niečím utekalo, no proste svet špiónstva a odboja ako na dlani. A k tomu veľká porcia priateľstva, lásky a zrady. Dokonca tu bolo aj pár ukážok ako si Nemci cez vojnu vynucovali informácie, poviem vám, taký klystír by som nechcel dostať. Na druhú stranu to ale po emotívnej stránke trocha zaostalo za očakávaniami. V tomto smere sa mi Čierna kniha (2006) páčila viac. 75/100 (27.08.2016)

Šest mladých Holanďanů, jejichž osudy protne německá okupace. A ačkoli se film většinu času soustředí na Lanshofa, dění u těch pár dalších je taky hodně zajímavé. Třeba u kluka, který začne z donucení kolaborovat, aby ochránil svou židovskou snoubenku (kterou mu pak pravidelně píchá hrdina Lanshof...). V porovnání s děním v ČSR je tu spousta paralel, byť v Holandsku život umožňoval pár variant navíc, třeba dobrovolný vstup do legií SS. Ten film mě, jako skoro všechno od Verhoevena, bavil. Jen jsem u obrovské spousty věcí měl problém pochopit, co to právě postavy dělají a proč. Taky ta záležitost s britskou námořní uniformou mi přišla přitažená za vlasy. Ale celkově jsem spokojen. Milovníci nizozemské historie si mohou přičíst hvězdičku až dvě. PS: pokud čekáte nějaký ten sex a naturalistické násilí, dočkáte se, ale na Verhoevenovy standardy ho tu není až tak moc. (11.03.2012)