Pavučina

Precizně vystavěná hutná atmosféra a znepokojivé herecké výkony činí ze snímku Cobweb velké hororové překvapení, u něhož se mi místy vážně ježily všechny chlupy na zátylku. Ve finále se totiž jedná o poctivé hororové řemeslo, jehož největší síla tkví také ve faktu, že si o něm nebudete dopředu vůbec nic zjišťovat a ani koukat na trailery. Právě pak si dle mého názoru tuto delikátní lahůdku jaksepatří vychutnáte. Skvělá práce! (13.08.2023)

Čakal som adepta na jeden z najlepších hororov roku, dostal som mysterióznu nudu. Nestáva sa často, žeby som nejaký film preskakoval, ale tu som inak nemohol. Okrem niekoľkých atmosférických záberov a hudby tu nebolo nič, čo by udržalo moju pozornosť. A nejde ani tak o individuálny problém, ako skôr o to, že je to proste zlé. V tomto roku vyšlo veľa lepších hororov a tento oproti ním nevyniká v ničom. Možno len v tom, že sa v ňom dejú divné veci, ale film môže byť divný aj bez toho, že by bol debilný. A Cobweb debilný je. (28.12.2023)

Hned za Evil Dead nejlepší letošní hororovéj Mainstream zářez ! Letos je to s horory zatím slabší ( druhá půlka roku je však našlapanější, tak se statistiky i žebříčky doufejme přehážou), zatímco mne letošní černí koňové zklamaly- Boogeyman i Talk to Me mne bohužel neodrovnalo, tak jak jsem doufal a chtěl, ale nadšení přišlo tam, kde se očekávalo nejméně. Cobweb je skromná, ale velmi divácky vděčná hororová žánrovka, která si nehraje s žánry, nemá příliš velké ambice přinést něco fresh do žánru, nepřesahuje do Artu a taky nesází na lacinné lekačky, ale funguje zkrátka velmi dobře. Velkou devízou jsou výborné herecké výkony obou rodičů. Lizzy Caplan je sympatická a šikovná herečka a Antony Starr je doslova opět ďábel. (Tak jak Reynoldse poznamenal Deadpool, tak Starra poznamenal Homelander a já ho v tomhle démonickém módu viděl i zde a že je to sakra dobréj herec). První půlka filmu je sice takový tradiční rodinný dětský horor, kde chlapec slýchá divné hlasy zpoza zdí, je šikanovaný a rodiče se chovají divně. Je to však podáno tak, že si film dokáže udržet divákovou pozornost, bavila mne ta nejistá a znepokojivá atmosféra ve vzduchu, kde člověk cítí, že se něco Evil stane, ale pořádně netuší, co a odkud. Jakmile dojde k prvnímu zvratu rozdají se karty na stůl, tak se film přehoupne ve slušnou a brutální divočinu s atraktivními killy. Atmosféra je boží, monstrum evokuje Mámu + rozvíjí zajímavý dějový background, mrtvol přibývá a mé nadšení se pouze zvyšuje. Došlo na střeva i dekapitaci hlavy ( Konečně zas nějaký Erkový mainstream), byť bych si dokázal představit jít s brutalitou na dřeň ještě více, ale jak říkám skvělé řemeslo, solidní herci, slušná atmosféra i akční finále z toho dělá poutavou hororovou pouť, kterou jsem si velmi dobře užil. 85% (15.08.2023)

Koncept má samozřejmě fatální logické díry a trochu ztrácí efekt, pokud znáte jednu čarodějnickou epizodu Simpsonových… Ale sakra, já byl nervózní a každý přesně načasovaný zvrat jsem si hrozně užíval. Na Pavučině je nakonec nejvíc nešťastné, že v závěru bezpečně zúročí načrtnuté motivy a primárně zůstává mainstreamovým hororem, ačkoli mířila k vyššímu a ojedinělému vysvědčení. Jenže práce s těmito motivy v čele s odvážným rozhodnutím démonizovat na pohled milující příměstskou rodinu je natolik jistá, že žánroví fandové by měli vzít kina útokem. Ač nedosahuje jeho kvalit a nechce se jim přibližovat, loňského Barbara Pavučina připomene opakovaně. Neobejde se bez lehce nadpřirozených motivů a ve finále následuje obvyklou hororovou šablonu. Jenže provedením je většinou vítaně realistická a má vtahující příběh i proto, že obvyklé hororové šablony umně převléká. 80 % (14.08.2023)

Občas si pustím novější horor a nepřestávám mít pocit, že v polovině z nich je barák o dvou místnostech, který má však zevnitř rozlohu i světelné podmínky hradu, a po kterém jako ještěrka čile běhá cosi s loknami rozšafně do tváře a chrčivým hlasem. Splněno na 100%, přidány dva záběry na pokoutníka a hrdě nazváno Pavučinou. Zrovna pavoučí motiv, abychom ten horor udělali teda joo děsivý, hezky upomíná na celkově otřesnou práci s vedlejšími motivy, náznaky a vodítky (nejen proto, že často ani není co naznačovat a kam vést). Například scény s obrázkem, který otočí na hlavu dosud skvěle fungující model rodiny patro-přízemí-podzemí, jsou svou doslovností až dusivě tupé a člověk skoro zlostí prokopává papundekl, že tvůrčí tým není schopný stokrát viděné scény oživit vůbec ničím. Ale u matky nestačí, že se chová zvlášně, je třeba, aby doma nosila oblečení jako z 50. let, protože 50. léta mají moc ošklivé konotace (...). Ohledně nejen epesní výzdoby třídy dýněmi se hodí okřídlené "kolik jich tam chcete?" - "všechny". Neexistuje zde žádná každodennost, ani v obraze ani v jednání postav, od začátku do konce filmu mají všichni v hlavě just dýně a Halloween a problémy se synem, případně dýně, Halloween a problémy s rodiči. Proto musí kluci kamerovatí látat například i jakési školní uvědomění hlavního hrdiny pouze jednou použitým voiceoverem. Smutné. Jedna hvězda za poučení: když chcete věznit svého nechtěného parchanta, nepořizujte si dřevěný příbytek. Někdo by mohl uslyšet klepání. (20.04.2024)