Tři tisíce let touhy

Vizuál vyvážil pomalé tempo vyprávění i fakt, že hlavní hrdinka je tak děsivě nezábavná až nudná. Elba se mi líbí více v rolích policajtů, navíc si myslím, že Djiin byl Turek, ale za chvíli i Karel IV. bude černoch, takže ať se blbne dál.. Věci samé, tj. soužití ras a národů tohle stejně nepomáhá. Při vratce k filmu je příběh už jen o tom, jak si užít sex na pozadí čehosi, klidně to nazveme událostí. Trochu málo na tak dlouhý film. Konec v Londýně plný technologií je podivný - jsou i v Turecku, takže to moc smyslu nedávalo. Jednalo se ale o originální námět, proto hvězda navíc, ale skončím na těch 55%, protože "hluboký umělecký zážitek" mi to neposkytlo. (05.10.2022)

Jsou tam silný momenty, ale ten konec je tak pitomě plochej...škoda, že zajímavej scénář i celkem solidní režie jsou ke konci tak odfláklý, že Idris Elba i Tilda Swinton potom vypadaj občas jako přehrávající amatéři - a to je dost těžký u nich. Fakt tomu nerozumím, proč to ke konci tak zahodili. Ale v principu to byl ještě celkem fajn film. (12.01.2023)

-"Apart from sleep, what does one do in a bottle for two and half thousand years?" -"Djinn don't sleep." --- Nejprve jsem viděla někde napsaný název a ihned jsem chtěla film s takovou návnadou vidět. Pak jsem viděla na plakátě Tildu a srdce mi poskočilo. Pak jsem při začátku filmu viděla jméno George Millera a říkala jsem si, no paráda! Potom jsem viděla film samotný a moc jsem nevěděla, co na to říct, leda snad to, že Tildiny kvality zůstaly nevyužity a že co bylo do té doby docela zábavné, šlo po prvním přání její postavy docela do kopru. (Respektive ten konec by musel mít jiný začátek, aby to dávalo smysl, mně.) Idris Elba byl nicméně skvělý a vizuálně umí Miller vyprávět fantasticky (těhotná kurtizána přebrodí vodou lázně a látka šatů se jí přilepí na prsa a břicho!), bohužel mu v tom podráží nohy scénář s nedostatečně propracovanými základy a s nejasným začátkem, prostředkem a koncem. Není divu, že si the big suits nebyli jistí, jak to mají propagovat. Když už pomineme to, co to doopravdy je, tak je to hlavně takové nijaké. (23.09.2022)

V podstatě pohádkový příběh rámcově zasazený do dnešní doby, ale s četnými retrospektivami. Dobrá byla scéna, jak vědkyně omdlela, když spatřila džina. Na materialisty má setkání s nějakou transempirickou entitou zpravidla zdrcující účinek. Ale pak se hrdinka příběhu rychle srovnala. Otevřená a nedogmatická vědecká mysl by měla být schopná reflektovat a integrovat nová fakta. Poté vstupujeme do narativní části filmu, kdy se v příběhu vyprávějí příběhy. Takto konstruované fabule jsou pro orientální kulturu charakteristické. Tuhle část jsem si nejvíc užil, naštěstí tvořila v podstatě korpus filmu. Pobavila mě scéna s obézní odaliskou, která měla přezdívku Cukřenka. Hle, k čemu je dobrý tlustý zadek! V závěrečné části se film vrací do současnosti a vědkyně odjíždí s džinem do Londýna. Tam příběh začne haprovat a ztrácet na barvitosti, poetičnosti i zajímavosti. Cítil jsem v něm i lehce multikulturalistickou pachuť, hlavně však nedostatek tvůrčí invence. Škoda, že ten konec nebyl vymyšlený líp. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu, který má, mimochodem, rovněž nedovařený konec. - - - Sen o džinovi v láhvi (1. prosince 1992 dopoledne) - - -     Jsem kdesi v cizině, snad v Ženevě. V antikvariátu nabízím Casanovovy paměti ve francouzštině v krásném vydání. Knihkupec mi za ně vybral hromádku jiných knih. Přehrabuji se v knihách a vybírám z nich ty, které mě zajímají.      Mezi knihami objevuji zvláštní baňatou láhev s dlouhým hrdlem z hnědého skla a s ozdobnou nálepkou. Je asi z jedné třetiny naplněna nějakou tekutinou. Pokouším se přečíst arabský nápis na etiketě, ale nedaří se mi to, protože písmo je příliš kaligraficky kroucené. Vyrozumím pouze, že se jedná o egyptský výrobek a že to je asi nějaký gin. Nakonec láhev otevřu.      Z hrdla začíná zvolna vystupovat tenký pramínek hnědého kouře připomínajícího kysličník dusičitý. Umístím láhev tak, aby její hrdlo koukalo ven z okna, aby kouř nešel do místnosti. Ten se teď už prudce valí z láhve plným proudem, avšak stal se téměř bezbarvým. Kapalina uvnitř láhve vře a začíná jí ubývat.      Slunečné počasí, které venku panovalo, se rázem mění. Obloha se zatmívá a zdvihá se vítr, který rychle přechází ve vichřici, a ta strhává výzdobu z budov ozdobených pro nějakou slavnost. Trochu se bojím, že budu mít nepříjemnosti z toho, co jsem způsobil, a dívám se, jestli si nikdo nevšimnul, že jsem bouři rozpoutal já. Ale za chvíli je naštěstí po všem a znovu začíná svítit slunce.      Opatrně vyjdu ven a vmísím se do společnosti mladých sympatických lidí z nejrůznějších konců světa. Na zemi se povalují láhve od drahých alkoholů, mezi nimi i moje láhev od „ginu“. Když ji nenápadně seberu, abych ji uklidil, všimnu si, že z dolní strany zátky vyčnívá černá ručička.      Pak uvidím skupinu krásných dívek, které se s někým loučí. Je mezi nimi několik překrásných černošek. Protože si je chci prohlédnout zblízka, běžím k nim, jako bych se s dotyčným chtěl také rozloučit. (28.04.2023)

Sedlo mi to. George Miller si natočil dospělejší pohádku o zamilovaném džinovi a třech přání. A pojal to dost po svém. Samotný film má specifickou atmosféru, a klouže mezi dospělejší fantasy, pohádkou, komedií a romantikou. A kupodivu to nějakým záhadným způsobem drží při sobě a funguje to. Tedy za předpokladu, že přistoupíte na hru, kterou s Vámi Miller rozehraje. Miller nám ukazuje spoustu zajímavých nápadů a dobrých scén, ale pak přijdou momenty, u kterých si říkáte, že si z Vás režisér dělá srandu. Naštěstí převažují zajímavější a zábavnější scény, nad těmi z ranku lehkého bizáru. Tilda Swinton mi do tohohle filmu přesně seděla a její výkon mě bavil, protože má trefné připomínky a dobré dialogové výměny. Idris Elba svou roli zvládl dobře a jeho výkon se mi líbil, zvláště ve scénách, kdy začne vyprávět svůj příběh. Samotný film není bezchybný. Tempo občas kolísá, digitální triky nejsou nejlepší a občas je film trochu divný. Na druhou stranu bylo příjemné vidět něco originálněji pojaté a autorsky udělané. Tři tisíce let touhy není film pro každého, ale pokud se na něj naladíte, tak si ho můžete hodně dobře užít. (06.11.2022)