La settima donna

Na počudovanie sa táto italo-trash napodobenina známejších amerických žánrových brakov nesústreďuje až tak okato na zobrazované násilie a pôsobí tak trochu ako ich prístupnejšia verzia. Väčšinou to býva naopak. Predsa ju však neodsudzujem, má to pekné technické parametre, týrané ženstvo je svojim spôsobom sexy a príjemná stopáž spôsobuje, že snímok nenudí a nieje zdĺhavý. Trebalo však viac pritlačiť na pílu. (05.01.2013)

Ďalší film inšpirovaný jedným z najkultovejších Rape and Revage exploiťákov Last House on the Left. Takýchto filmov bolo natočených už niekoľko, vždy sa menia len postavy a prostredie. V podobných filmoch trvá pomsta približne 20-30 minút. Tu trvala 2-3 minúty. A to je hlavným problémom filmu. Na stopáž 86 minút tu uvidíme asi len tri poriadne násilné scény. Tieto scény sú však točené dosť zaujímavo. Celé je to také spomalené, hudba je o ničo intenzívnejšia a okolitý zvuk nepočujeme. Je to zahrané celkom dobre, takže mám z toho celkom dobrý zážitok. Výber herečiek bol celkom dobrý, nuž ale nahé sme ich videli asi 10 sekúnd... (02.07.2010)

Traja gangstri na úteku terorizujú v odľahlom dome na pláži skupinku mladých dievčat. Zástupca nasty-euro-trashu, konkrétne revenge-flicks (ďalej napríklad The Last House on the Left alebo americký I Spit on Your Grave) s tradične príšernými hercami a dialógmi. Pritom s kamerou sa zaobcháza dobre a lokácie okolo baráku sú fajn. Nechutností je primerane aj pre slabší žalúdok, no sú podané formou divných hypnotických spomalovačiek, ktoré viac kazia než vylepšujú. (20.02.2006)

Jedna z několika vykrádaček kultovního Cravenova Last House on the Left (1972). Italové jsou ve vykrádání sice mistři, ale co se kvality jejich filmů týče, často za originálem pokulhávají, ne-li mu dělají ostudu. Toto je typický příběh, kdy se trojice gangsterů ukryje s ukradenými penězi ve vile na pláži, která je jinak v okolí opuštěná, ale uvnitř plná děvčat. Gangsteři jsou samozřejmě zvrhlá úchylná hovada, takže divák sleduje řadu nepříjemných až nechutných a drsných scén od ponižování, přes znásilňování až po vraždění atd. Klasický explotation, který ač je technicky velmi dobře zvládnut, nejde tolik do hloubky a divák je v mnoha ohledech docela šetřen. Řada násilností je natočena tak, aby diváka zcela neodrovnala a netraumatizovala. Probíhají spíše záběry na aktéry násilí, než na oběti. Navíc oběti i aktéři hrají svoje prožitky špatně. A na tom zejména padá celý film. Naprosto otřesné výkony všech herců, jak těch špatných, tak obětí. Dále pak jistá "plochost" filmu a jeho "odtažitost" od diváka. Jednoduše tvůrci nešlapou ani z poloviny na plyn jako Craven nebo Zarchi. Ve srovnání s bravurním Deodatovým House on the Edge of Park (1980) film také prohrává na celé čáře. Shrnuto, podtrženo ... klasický explotation násilný kousek, určený spíše divákům, kteří se chtějí s tímto okrajovým filmovým žánrem seznámit a nepřistoupit hned k některým z výše jmenovaným a traumatizujícím dílkům... (29.07.2008)

Inšpirácia Cravenovým poloamatérskym Last House on the Left či Bavovými Rabid Dogs je síce jasná, napriek tomu však Last House on the Beach má čím zaujať. Žánrový fajnšmeker by tu síce iste uvítal väčšiu explicitnosť v násilných scénach, aj tak však ide o kúsok, ktorý si každopádne zaslúži pozornosť. Neprehliadnuteľná je podobnosť s o čosi lepšou talianskou variáciou Last House on the Left - Deodatovým House on the Edge of the Park, v prospech režiséra Franca Prosperiho však hovorí to, že svoj majsterštyk natočil dva roky pred Deodatom. (04.04.2011)