Oldřich Lukeš

Oldřich Lukeš se narodil 18. února 1909 v Brně. Našel zalíbení v divadle a už jako malý chlapec hrál na brněnské Dělnické akademii. V letech 1928 – 1932 absolvoval brněnskou Státní konzervatoř u profesorů Rudolfa Waltera a Balouna. Nejdříve prošel kladenským Městským divadlem (1932 – 1933), pak Ostravou a Brnem (1933 – 1942). Za okupace působil v Beskydském divadle v Hranicích (1942 – 1945), které spoluzaložil, režíroval, hrál, byl šéfem činohry (1942 – 1945) a ředitelem (1943 – 1944). V letech 1942 až 1943 založil a vedl Moravské lidové divadlo. Po okupaci byl hercem, režisérem a hlavně uměleckým ředitelem Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1945 – 1947).

Lukeš si vyzkoušel post režiséra rozhlasu v Českých Budějovicích a nakrátko se opět vrátil do Brna (1947 – 1952). Svoji hereckou, režijní a organizační činnost ukončil v pražském Divadle na Vinohradech (1952 – 1976), odkud odešel do penze. Oldřich Lukeš byl klasickým charakterním hercem, jenž svou dlouholetou praxí měl možnost na scéně Vinohrad vytvořit řádně zkušené kreace, jež doplňoval také svou vysokou kulturou řeči, mimikou a charakteristickým zjevem v obličeji. S odstupem doby je Oldřich Lukeš dnes divadelními historiky pokládán hlavně za zdatného organizačního pracovníka.

Na divadelních jevištích se představil jako Cassius v dramatu Williema Shakespeara „Julius Caesar“, statkář Petr Ivanovič Dobčinský v komediálně laděné satiře Nikolaje Vasiljeviče Gogola „Revizor“, havíř Vít v dramatu „Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud“ dramatika a obrozence Josefa Kajetána Tyla, syn Jiří v Čapkově protiválečné „Matce“, rekrut Francek v „Maryše“ bratří Mrštíků, farář Hora v „Létě“ Fráni Šrámka, Jakub Bušek ve Stroupežnického „Našich furiantech“ a nebo vysloužilý voják Martin Kabát v „Hrátkách s čertem“ Jana Drdy. Od roku 1937 v Brně chvíli pořádal s Karlem Högerem představení pro děti.

U filmu byl Oldřich Lukeš, když nepočítáme reklamu pro Baťu OSVOBOZENÉ NOHY (1942), od roku 1947 jako horal Jan Berka v Kubáskových PORTÁŠÍCH (1947). Do poloviny 60. let vytvořil Lukeš řadu filmových postav, několikrát i titulních: nástrojář Václav Holý (PĚTISTOVKA), organizátor bojů (NĚMÁ BARIKÁDA), předseda závodního výboru Franta (ZOCELENÍ), Václav Severa (PŘIZNÁNÍ), socialista Vosmík (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), závodní Barvík (MILUJEME), praporčík Suk (AKCE B), horník Ondra (VÝSTRAHA), spisovatel Karel Sabina (Z MÉHO ŽIVOTA), hutník (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), trachtýř Just (PSOHLAVCI), sedlák Josef Bernát (STOPY), dělník Šmejkal (POCHODNĚ), typograf Vajgar (POLICEJNÍ HODINA), kapitán Mrázek (MEZI NÁMI ZLODĚJI), šerif (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), hajný (ATENTÁT) aj. V této době hrál Lukeš postavy ideově značně schematické.

V dalších létech zbyly na Lukeše prořídlé, často jen malé či dokonce i epizodní postavy ve filmech MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ (spící soudní přísedící), SEDM HAVRANŮ (vesničan na úřadě), HAPPY END (advokát), ZABIL JSEM EINSTEINA, PÁNOVÉ… (generál), KLÍČ (spisovatel Eduard Urx), ČLOVĚK NENÍ SÁM (ředitel Petřík), AKCE BORORO (ředitel výzkumného ústavu Zeman), ÚDOLÍ KRÁSNÝCH ŽAB (kamarád Břicháček), TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (okresní prokurátor František Hanousek), AKCE V ISTANBULU (taxikář Hubert), HNĚV (vrátný Hozák), VÍTĚZNÝ LID (slovenský národní socialista Štefan Kočvara) a PARAGRAF 224 (děda Tomáš), který měl premiéru až čtyři měsíce po jeho smrti.

Významně působil v rozhlase („Válka s Mloky“, „Křížová cesta“, „Idiot“, „Zkáza eskadry“, „Nositelé řádu“, „Manželé Rosenbergovi“, „Duše houslí“, „Demokraté“, „Nebožtík Nasredin“ či „Galileo Galilei“), s televizí spolupracoval už od začátku vysílání v inscenacích (ROZRUŠENÁ ZEMĚ, MŮJ GENERÁL, ČLOVĚK ZA 10 CENTŮ, ŠESTÝ DO PARTY, KNÍŽE BRUNCVÍK, JULIÁN A ODPADLÍK, LIDÉ NA KŘIŽOVATCE, KRÁLOVSKÝ GAMBIT) a seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MY Z KONCE SVĚTA, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA).

Vyzkoušel si také dabingovou (např. „MAYOVKY“, VŮNĚ CIBULE, DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ, KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO) a pedagogickou (na pražské Lidové škole umění) práci. Za titulní postavu Franty ve Fričově dramatu ZOCELENÍ (1950) získal Státní cenu (1951). Oldřich Lukeš zemřel 11. února 1980 v Praze, sedm dní před jednasedmdesátým jubileem.

Jaroslav "krib" Lopour