zdepapepa

Stejně jako nedávno viděná Mimořádná událost i BEEF by šlo shrnout nějakým high conceptem v jedné větě, které toho ale poté nabízí víc. V prvním případě by to bylo "vlak s cestujícími bez strojvůdce couve pomalu zpět", v druhém případě by to bylo "dva lidé si vjedou do vlasů během řízení auta". A stejně jako v Mimořádné události, i zde se postupně dozvídáme, že co se na první pohled může jevit nějak není nutně správné. A že když jste hlavní postava seriálu ještě nutně neznamená, že jste dobrým člověkem. V tomto směru by seriálu prospěla drobná dieta (navzdory kratšímu času na díl), protože občas to zavánělo VKVčky a s množstvím postav se občas hodně odbíhalo od titulní rozepře mezi hlavními postavami. Závěr seriálu to zachraňuje, kdy člověk od určité chvíle neví pořádně co čekat, což v mých očích přidává na hodnotě a naopak ubírá na předvídatelnosti, což je problémem některých pořadů od Netflixu. Netflix sází na kvantitu před  kvalitou, zde mu však vyšla i ta kvalita. Steven Yeun mi byl sympatický už ve Walking Dead, zbytek osazenstva v čele s Ali Wong příjemně překvapil.

Těch pár přirovnání v komentářích k filmu Kameňák si myslím, že je trefných, jen s tím rozdílem, že tady to funguje a v Kameňáku ne. Nebo minimálně to bylo tak zvláštní, že jsem se neodtrhl od obrazovky. Je také vidět vliv filmu Vlastníci - i tady máme občas až karikatury postav (na všech místech na spektru), ovšem je to všechno takové zábavné, low stakes. I tady také platí, nebo spíš se VYplatí pustit si film někdy znovu. Člověk si může pozorně prohlédnout celou trať a několik scén dává podruhé větší smysl. Naopak některé scény moc smysl nedávají, zejména chování lidí v krizi a některá dost hloupá pomýlení. Všechno ostatní je sranda, zejména drobné detaily typu funebrákova rozbití 4. stěny nebo líbajících se policistů ale i věci přítomné celým filmem jako sarkasmus od Jany Plodkové nebo kluk vševěd.

Jednou to vyjde. Snaha Streamu přiblížit se klasickým sitcomům je velká, občas to vyjde, občas ne. Fízlárna má některá dobrá rozhodnutí (např. vězeň v cele nebo Dittrichovo jídlo), ale celkový dojem by u mě vylepšilo např. větší "parťáctví" postav anebo projednou nemít nějakou postavu, která je wrestlingovým termínem "heel", takový spíš anti-hrdina než hrdina.

Ne nadarmo se tento klip stal hitem internetu. Aby taky ne - co záběr, to nějaká veselá podívaná, která ve svojí komplexnosti (zejména množstvím komparzistů a odlišnými scénami) nahrává tomu, pokud si někdo chce klip pustit znovu. Píseň jako taková je kvalitní o sobě, ale díky klipu můžu dát místní maximum hvězd.

Pomalý rozjezd, u kterého by mě nepřekvapilo, že někdo seriál vzdá (i zde je aktuálně vidět, že epizody první řady 1-3 jsou modré, zbytek červený), ale kvalitní koncovka. Nebo možná jen zpětně zjišťuji, že můj oblíbený styl humoru je aktuálně - crazy, unhinged, mental (evidentně nejspíš comfort zone Jana Prušinovského). Jak jinak taky popsat bláznivý děj a chování postav, který si nezadá se zahraničními sitcomy? To dokládá i závěr první řady, který ctí kontinuitu a následky ne nepodobně jako tomu bylo např. u Seinfelda. Rád bych v textu vzdal hold dvěma postavám (resp. herečkám) - prvně je to Zuzana Zlatohlávková, která mi byla sympatická a povědomá, ale nemohl jsem ji zařadit (vzpomněl jsem si přitom na Zuzanu Onufrákovou, které jsem fandil v dnes již pomalu archivní Redakci) - a v tom jsem při návštěvě její Wiki stránky zjistil, že se jedná o tu samou osobu. Jsem rád, že jsem na ni opět narazil. Druhak je to Tereza Volánková, kterou jsem sice z dřívějška neznal, ale bavila mě stejně dobře, nejvíce asi její kuřátka, kulíšci, myšičky, (beránci!) atd. Tím samozřejmě nechci podtrhávat zbytek ansámblu, ostatně bylo vynikající, že do děje byl zahrnut celý štáb včetně například osvětlovačů nebo zvukařů. Ono celkově byl seriál pozdvihnut na vyšší úroveň, jelikož se jedná o pořad založený na sice fiktivním pořadu, ale podle mustru reálného pořadu a na reálné televizní stanici. Sice jsem určitě nepobral úplně všechny parodované reálie, ale obě dvě řady (u kterých to nejspíš i díky celkem uzavřenému konci zůstane) mě bavily dobře.

Potenciál seriálu s neokoukaným prostředím autobazaru a kontinuitou a různorodostí zákazníků potápí občas dost zvláštní přístup k tomu, jak mezi jednotlivými smluvními stranami putují auta a celá dějová linka s dítětem/zamilovaností. Petr Čtvrtníček hraje svoji klasiku, kterou nejspíš budete znát z Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? nebo Jak jsme startovali internet. Výhoda tohoto typu seriálu je v tom, že mockumentary nepotřebuje žádné kreativní záběry, takže tento internetový seriál je na to jako dělaný.

Mezi Kingdom Scrolls z Dead Pixels, Mythic Questem z Mythic Quest a The Game z The Guild mi přijde, že poslední dobou víc koukám na někoho, jak hraje fiktivní hru než abych sám hrál skutečné hry. Dead Pixels má nejblíže právě k The Guild, jak už zmínil Gogo333. Z klasického sitcomového světa bych viděl paralely i např. k It's Always Sunny in Philadelphia nebo Seinfeld, protože chování postav bylo občas hodně šílené (častokrát jsem si říkal - aspoň že se tak nechovám... počkat, nechovám se tak, že ne? - což svědčí o tom, že seriál dělal někdo, kdo těmto věcem rozumí), Alison nevyjímaje. Zde bych rád dal vsuvku, protože na seriál jsem narazil víceméně jen díky tomu, že mě Charlotte Ritchie zaujala v seriálu You, tak jsem si vyhledal, v čem dalším hrála. Ale zpět k DP. Jakožto dlouholetý hráč mě in-game scény vůbec neurazily, naopak z nich seriál často těží komičnost. Probírané dějové linky byly super, hodí se, že stejně jako The Guild není složení postav naprosto homogenní. A i přes fiktivnost hry jako takové v seriálu byly často věci, se kterými jsem se osobně setkal.

Mezi tímto a být bombardován upoutávkami na Ostrov a Černé vdovy mě těší jaké popularitě se nyní těší Jana Plodková, kterou znám už od dob Protektora nebo Comebacku (byť teda to byla spíš minirole, kterou už nejspíš většina lidí zapomněla). Žrouti jsou stopáží i humorem dost specifická věc - čili tedy naprosto ideální věc pro internet. Bodují zejména v rámci parodie.

Tim Minchin měl u mě respekt už z předchozí doby (ostatně byl velkým důvodem, proč jsem se na to podíval). Teď má ale ještě větší respekt. Chytlavé písně doprovázené ještě chytlavějšími "videoklipy" - School Song dokáže geniálně zopakovat celý svůj text, Revolting Children má skoro až absurdně kvalitní choreografii (dost pomáhá i kamera), Naughty pak rošťácky dojemné. Původní filmovou Matildu jsem možná kdysi viděl, ale už si nic nepamatuji, o existenci muzikálu jsem neměl tušení. Kromě písní a všeho kolem nich a b-plotu vyprávění Matildy však není tolik o co stát. Možná ne pro mě, ale pro někoho určitě ano.

Geniální koncept - ústřední postava anděla a čerta - chybí jen Mikuláš. Anna Čtvrtníčková byla z postav nejuvěřitelnější, Polívka společně s prostředím na druhou stranu dobře evokuje Dickensova Ebenezera Scrooge z A Christmas Carol. Všechno ostatní bylo na můj vkus příliš nepřirozené včetně závěru, kde se vše kouzelně vyřešilo téměř samo. Jistě si věřící lidé mohou oddychnout "chvála bohu", že jsou pohádky i s náboženskými tématy a pro nevěřící je útěchou pro změnu to, že je tu pohádka neodmyslitelně zimní.