zdepapepa

Zábava, nad kterou by se nemělo raději příliš přemýšlet. Jakmile se člověk zamyslí nad dějem, začnou se objevovat trhliny, nad kterými je lepší mávnout rukou. Koneckonců je to pohádka se vším, co k tomu patří - strany dobra a zla, hlášky, písničky, adekvátní lokace. A to všechno je super. Zejména pak herci a herečky (zde září nejvíce Veronika Kubařová), byť teda jestli bude někdy "trojka", obešel bych se bez už trochu ohraných postav Lábuse a Vladyky (zde člověk trochu zasmutní, že v pohádkách je maximálně exil nebo rány na zadek, takže návrat možný je).

Téměř dokonalé. Důraz na slovo téměř, protože pokud jste jako já nevyrostli na klasických animovaných seriálech, asi tolik nedoceníte kvalitu. Ruku v ruce s typickou animací je tu i sound  design a zejména orchestrální soundtrack. Společně s Cupheadem se tak zdá, že začíná renesance tohoto žánru. Téměř ale taky proto, že zde nelze stále přeskakovat viděné scény (a pokud selžete a chcete získat všech 6 konců, nevyhnete se tomu), trochu přísné kvízování (díky bohu za 3 životy, mohl by klidně existovat i nějaký mód "nekonečno životů"), kde si člověka podá když ne šibeniční termín na odpovídání, tak fakt, že i když jednu z tria otázek zodpovíte špatně, považuje se to za selhání (hra vám i přesto dá další otázky, i když na ně technicky vzato nemá smysl odpovídat). Naštěstí otázky jsou zajímavé, zábavné a (pro našince určitě občas) trochu záludné. Negativa jsou však odváta srandovními gagy, na které člověk téměř nepotřebuje znát cizí jazyk, kterých je kupodivu hodně a pokud si to "zahrajete" jen jednou, přijdete o dost - 6 prostředí, 6 konců, variace scén a poté variace uspěl/neuspěl. Třešnička na dortu by byla, kdyby v závěrečné galerii byl jeden z obrazů profilovka uživatele na Netflixu. Těžko však říci, jestli by se to dalo naprogramovat. I takhle je to však dokonalé. Téměř.

Já osobně vyrostl až na Wednesday v podání Christiny Ricci, z předchozích (ale i následujících) verzí jsem viděljen minimum. Wednesday je důstojná variace, hláškování se stále koná. Odpuštěn mohl být ten milostný dvanáctinebokolikaúhelník, ale vypadá to, že tohle je pomalu u seriálů podobného typu z produkce Netflix/CW povinnost. Nevermore budí silné dojmy Bradavic, jestli to je plus (známé prostředí) nebo mínus (malá originalita) musí každý posoudit sám. Já beru za plus zejména support cast v čele s Gomezem a Enid. Zbytek, ač plní dobře své role, mě neuchvátil.

Bylo znát, že oproti předchozím filmům se do filmu dostalo více humoru (jeho kvalitu nechť si však zváží každý sám). Dojmy na mě moc nezanechal, což u filmu, který se chlubí velkolepostí, je trochu problém. A humor nebyl jediný - stejně tak například hudební doprovod nenadchne (ale na druhou stranu ani neurazí) - v tomto případě to ale zachraňuje Tony Stark. Avengers pro změnu zachraňují zase zaměnitelné ulice New Yorku v akci zmatenější než když pejsek s kočičkou vařili dort, jen teda co se týče žánrů. A divák nemá šanci na oddych. Vzpomněl jsem si na jeden ze soubojů v RWBY odkaz na YouTube zde, který byl o dost záživnější. Nezáživné bylo i typické "znič zdroj a umřou všichni", které je sice fajn ze scénáristického hlediska, ale jinak moc ne. Nepomáhají tomu ani nudné designy, klasicky chybí osobní faktor v boji s nepřáteli, kde proti klaďasům stojí armáda bezejmenných. Inu, moc jsme nepokročili od formelínů ze Strážců vesmíru. Na závěr bych chtěl věnovat jedno krátké WTF dabingu, a to konkrétně osobě, která měla na svědomí fakt, že Fury se tu v některých případech vyslovuje ne standardní anglickou výslovností, nýbrž na způsob jména jistého otce z Pevnosti Boyard.

Filipovu tvorbu sleduji už dlouho (už od časů, kdy to býval ještě fiflip :-) ), takže je super sledovat ten vývoj, kdy už se jeho tvorba objevuje i na hlavní stránce Seznam.cz. Že rozhovory umí se potvrdilo už, když točil Generaci Y nebo ROZHOVORistu, tady je přidaná hodnota v tom, že se objevuje postav hned několik a člověk může nejenom zavzpomínat na starší pořady, ale i pozorovat, jak šel čas s lidmi, co se podíleli na jejich vzniku. Tomu nahrává i fakt, že to jsou pořady, kdy se člověk vrací po mnohdy až desítkách let. Kdo pochybuje, tomu doporučuji si pustit díl, kde je nějaká jeho "srdcovka".

Tato série mě bavila. Ono taky těžko "gamebotovat", když máte ve hře želízko v ohni v podobě nějakého svého blízkého. Nejvíce asi stojí za zmínku dvě věci - první z nich je komediální duo Keith a Wes Naleovi, kteří však přesto zatápěli jiným hráčům a hráčkám. Druhá věc je vítězná osoba. Survivor je reality show a pořadem hýbou dějové linky a tady ta linka byla fakt super. Ve finále byla jedinou osobou, které jsem fandil a fandil jsem jí i o pár let později ve Winners at War.

Co si z této série pamatovat - Francesca zase vypadla první. Brandon je stejné číslo jako Russel. Vždy je radost vidět někoho ze Survivor: Nicaragua. Dawn je nuda. Zachraňuje to vítězná osoba série, jejíž vzestup ke slávě je radost sledovat.

Dobré zabavení na 60 minut, ale kromě závěrečného "osvícení" mi nic příliš neutkvělo v paměti. Rozhodně však vystoupení Neala Brennana stálo za to a pokud někdy narazím na jiný "speciál", kouknu na něj. Má kvalitní komické načasování, ať už to jsou klasické humorné věci nebo self-deprecation, a probíraná témata mi nejsou příliš cizí, takže jsem se bavil.

Zábavné. Originální. Specifické a mně trochu vzdálené a přesto jsem se tam našel, protože některé pocity jsou... tak nějak... univerzální? Aby taky ne, když nemalá část (v dobrém i ve zlém) We Are Lady Parts je svým způsobem romantická komedie. Funguje ale dobře jak z romantického, tak komediálního hlediska. Dost tomu pomáhá pro mě neotřelé složení postav, kde je zábavná i manažerka Momtaz, což vzhledem k tomu, že ji prakticky vidíme pouze v niqabu je úctyhodný výkon. Dost tomu také pomáhají různé snové sekvence a celkově zábavný střih i práce s kamerou. V neposlední řadě jsou tam i slušné bangery, co se týče songů. Vyhnul jsem se dlouho přirovnání s jinými počiny, tak si to nyní vynahradím. Zvolil bych přirovnání Derry Girls meets Scott Pilgrim vs The World. Ale má to bonusový efekt v podobě reprezentace menšin.

NBC zůstává na trůnu. Blockbuster od Netflixu není nijak výrazný, v porovnání se Superstore a Brooklyn Nine-Nine (a, přiznám se, s Clerks) zaostává jak co se týče humoru, tak co se týče příběhů a napsaných postav. Máme tu klasickou dvojici spolupracovníků muž-žena sužovaných syndromem will they/won't they, máme tu token LGBTQIA+ postavu, máme tu klasické archetypy postav. Máme tu také zmínky filmových názvů, kde je však většinou pointa neexistující (na paměti vyvstane např. Big Bang Theory, kde to alespoň zachraňoval laugh track). Celkově mi to přijde jako kalkul, žádná odvaha, zrcadlo aktuální realitě, nic. Ani nemůžu v paměti vylovit nějakou, jakoukoliv scénu, která by se mi líbila nebo kterou bych mohl lákat potenciální nové diváky. Kromě toho všeho je mi i trochu líto Melissy Fumero, že je zatím celkem type-casted. Jako výplň času než přijde nějaký nový, lepší sitcom je to však dostačující. Teď už jen čekat, po kolika řadách to Netflix zruší.