zdepapepa

Kvalitka. Z vlastního okolí mám doloženo, že film si užijí prakticky všichni - lidé D&D nepolíbení, lidé D&D políbení i lidé, u kterých nezůstalo jen u toho políbení. Já spadám do druhé kategorie, kdy mám sice dost zkušeností s D&D, neodvážil bych se však považovat za znalce (choutky DM-ovat také zatím nikde nemám). Film tak pro mě fungoval na dvou rovinách - první, té klasické fantasy dobrodružné. Ta je sama o sobě super, film vypadá krásně. Ví, kdy nasadit CGI a kdy nasadit praktické efekty. Postavy jsou relativně archetypální a přístupné, takže se daří neodradit neznalce. Prostředí taktéž, ať už jsou to hradní nádvoří, lesní města nebo jeskyně plné lávy. Padouchové jsou řádně padouchovští. Hrdinové rozdávají když ne hlášky, tak alespoň přátelská popichování nebo dojemné momenty (prakticky vůbec se však nejedná o typicky romantické slaďáky, čemuž smekám). Akce má film taky na rozdávání, hezky po vzoru D&D bývá často hodně kreativní, což je rozhodně plus. Druhá rovina je ta speciální D&D fanouškovská. Už jsem psal, že D&D trochu políben jsem, ale ne nějak obzvlášť. I to bohatě stačilo, abych si tuto jízdu dosyta užil. Přesně takhle jsem si představoval některou z odehraných kampaní kompletně se všemi dobrými i špatnými hody, dobrými i špatnými nápady. Prakticky každá scéna se dá vyložit jak z hlediska doslovného fantasy, tak z hlediska meta "hráči sedí u stolu s DMkem a řeší nastalou situaci". Takže člověk se baví nejenom klasickým fantasy, ale i věcmi co sám zažil nebo viděl někoho zažít. Tohle funguje geniálně i v tom smyslu, že DMko by v tomto smyslu mohlo povolit hraniční situaci, protože "rule of cool", čímž se dají odmávnout různé nedostatky, ať už z hlediska čistého fantasy tak z hlediska hry.

Vědomostní soutěž, kde se nehraje na ultra drama, dojení napínavých momentů a ani na obří výhry. O to víc může být dílů, o to víc může být otázek, o to víc může být soutěžících. O to víc může být také memetických momentů, ostatně k tomu nahrává i koncept soutěže, kdy soutěžícím dává volnou ruku ve volbě polí, vymýšlení odpovědí a upřesnění zvolených písmen ve finále formou slova začínajího na dané písmeno. Přes 25 let vysílání mi to zpestřuje večery a já doufám alespoň ještě v dalších 25.

Psal se rok 2023 a já měl k dispozici volné lístky do kina, leč bohužel s docházející platností. Limitován časem a nabídkou kin nakonec volba padla na Strážce Galaxie vol. 3. Stihl jsem v předcházejících dnech dokoukat vol. 1 i vol. 2 (na Holiday Special nezbyl čas), takže jsem si myslel, že jsem připraven (ve sledování Marvelovek jsem přitom zatím kdesi uprostřed fáze 2), našly se tam však některé věci, které byly mírně překvapivé - ať už to byl vztah Quilla s Mantis, Gamora nebo třeba Thor v titulcích. Na zážitku to ale nijak výrazně neubralo. The-Guardians-Of-The-Galaxy.mp3 se mi z (zatím) trilogie líbilo nejvíce. Oproti předchozím dílům mě potěšila menší přístupnost dětem. Tam to bylo znát zejména na násilí, které skutečně vypadá jako násilí - body horror (velké plus i za nějaký ten viditelný cyberpunk; naopak mínusové body počítám za sídlo OrgoCorpu, kde zvenčí to vypadá realisticky a člověk se těší a pak se hrdinové dostanou dovnitř a je to jako Byl jednou jeden život) nebo i jen obyčejná krev, ať už s Rocketem nebo na konci během "face-offu" s High Evolutionary. F-bomb byla zajímavá, ale pro lidi koukající v dabingu se to celkem ztratí mezi jinými, lepšími slovy. Backstory o třídu výše než Quillův, s tím jde ruku v ruce i výběr písní, kde se víc trefuje Rocket než Quill. Největší banger, ať už co do hudby nebo co do toho, co je na obrazovce, byl souboj v chodbě do rytmu Beastie Boys - No Sleep Till Brooklyn. Za zmínku určitě stojí i vocaloidová Counter-Earth. Postavami se to jako obvykle hemží, kvalitních je mnoho - stále mě baví Howard the Duck cameos, Kraglin a nově Cosmo jsou oba sympaťáci, Mantis i Drax září svými schopnostmi a ne jen trapnými vtípky, respekt ke zpracování vztahu Quilla a Gamory (celkově tam není příliš romance shoe-horned zápletek, pominu-li tamtu jednu scénu Rocket a Lylly), banda Ravagerů, která by si pomalu zasloužila svůj vlastní spin-off (rád bych zde dodal, že ne kvůli Gamoře), High Evolutionary je správně zlý (byť "ubližování zvířátkům" (nebo alespoň těm, se kterými se dá mazlit) vnímám i jako berličku, jak univerzálně vyvolat k někomu nenávist) a zamindrákovaný (nejvíc mě pobavily schůdky, když jednal s Ayeshou). Obyvatelé Counter-Earth mi v hlavě utkvěli nejvíce kvůli tomu, že v MCU se standardně mluví anglicky (česky v dabingu) a zpravidla se všichni dorozumí. Tady už tolik ne a (nepřekvapivě) se z toho podařilo vytěžit několik zajímavých scén. Strážci Galaxie jsou opět často rozhádaní, teď už však je to možná přátelské popichování, možná ne. Závěr si každý musí udělat sám. Strážci Galaxie si ho udělali veselý a taneční, což sice asi Oscara nezíská (toho získal podle všeho zatím jen Black Panther), ale zahřeje to u srdce, zvlášť v těchto mnohdy pro mnohé neveselých časech.

I první Guardians of the Galaxy mě zaujali více, a to (v mých očích) nebyli nikterak dobří. Soundtrack nic moc (klasická hra na nostalgii společně s různými popkulturními zmínkami), vtipy a celkový dojem dětinské (zde u mě platí Kmotrovské "Look How They Massacred My Boy" v případě Draxe) - v čele s Baby Grootem, což ale beru, nejsem cílovka. Souboje sterilní. Připomíná mi to počítačové hry, kdy v gameplayi postavy nemohou umřít (navzdory všem možným nebezpečím), mohou umřít pouze v cutscéně. Inu, typický Marvel. Potěšil příbytek Mantis do party a větší role "Kraguly" (Kraglina a Nebuly). Kurt Russel mě neuchvátil, stejně jako Peter Quill (rozhodně by to nebyla má první volba postavy pro prozkoumání backstory), daleko více mě dojal Yondu s Rocketem a, pokud bychom se bavili pouze o příbězích "ztracený biologický rodič vs vychovávající nebiologický rodič", tak bych určitě volil spíše nedávno viděné Dungeons and Dragons.

Cením snahu. Tady snaha rozhodně byla. Nedá se mluvit o levně vypadajících záběrech. Nedá se mluvit ani o malém potenciálu. Hasičárna Telecí je přesně ten typ ensemble comedy, který jsem na Streamu hledal, jakožto fanda například Parks and Recreation (kde se určité podobnosti najdou; třeba fakt, že i Pawnee mělo nepřátelské sousedské město, Eagleton). Velká škoda, že to celé bylo zřejmě koncipováno jako film, takže s "druhou sérií" se asi ani nepočítalo. Určitě bych se na ni podíval. Místo pro zlepšení tam ale taky je. Příště by bylo fajn, kdyby ústřední skupina neutíkala hrobníkovi neustále z lopaty a občas si užila i chvilku na výsluní. Podobně ohrané jako tento fakt byly i hlášky a jednorozměrnost postav (ten je sprostý, ten musí dát králíkům). Ale to opět narážíme na to, že je to 8 dílů/1 film, takže na nějaký výrazný vývoj postav kromě ústřední postavy Bolka Polívky nezbývá moc času, čemuž by pomohla další série.

Solidní odreagovačka. Stand-up, který nikoho vyloženě nepotápí ani nehází lokty. Kvalitní observační humor, u kterého vůbec nevadilo, že Asii nejvíc znám z anime anebo z různých vietnamských večerek. Na Silicon Valley se kvůli tomu nejspíš nepodívám, ale další stand-upy rozhodně rád vyhledám.

Nejsem co se týče Philomeny Cunk žádný nováček, už jsem viděl Cunk on Shakespeare a nakousl i Cunk on Britain. Skvěle jsem se bavil, podobně jako u předchozích dílů. Diane Morgan přivádí stoický výraz na tváři k dokonalosti. To by normálně nebylo asi tolik hodno obdivu, ale vzhledem k tomu, jaké otázky vybraným expertům pokládá je to skutečně umění. Uměním je rozhodně i scénář. A největším uměním je nenuceně přivést řeč na Pump Up The Jam od skupiny Technotronic. Vřele doporučuji komukoliv, kdo ve své práci dělá s lidmi, snad se stejně jako já zasměje nad kreativitou vyřídilky a otázek lidí jako je Philomena Cunk. Připomíná mi to takovou tu anekdotu: "Pracovník QA vejde do baru. Objedná si pivo. Objedná si 0 piv. Objedná si 99999999999 piv. Objedná si ještěrku. Objedná si -1 pivo. Objedná si ueicbksjdhd. Poté přijde první skutečný zákazník a zeptá se, kde je záchod. Bar vzplane, čímž všechny zabije."

Relativně odvážný počin, což zmiňuje i sama Hannah na začátku, jelikož zde je to více o komedii než o dramatu (jako např. Nannette nebo Douglas). V důsledku toho může být nezvyklé publikum malinko vykolejeno, já se ale bavil. Některé historky zněly mírně vyumělkovaně, všechno to ale bylo kvalitně zabaleno různými call-backy a některými údernými pointami. Co je na tom všem ale nejlepší je to, jak to Hannah umí přednést, není to žádné strohé vyprávění, intonace, přízvuk, pohyby těla, to všechno podtrhává kvalitní komedii. Speciál, který je stejně tak Hanny jako je Jenney.

Jeden z nejzajímavějších počinů z dílny Streamu, o čemž svědčí i množství různých vedlejších projektů a celkový počet epizod napříč lety. Epizody mají různou kvalitu, přesto ale takhle zpětně slouží zejména jako originální časosběrný záznam politických událostí v naší zemi v letech 2014-2016 (ale i v jiných letech), kdy člověk může jásat/smutnit nad tím, co bylo a co je nyní. Natočené a ozvučené je to ideálně, zahrané ještě lépe, Marek Daniel už u mě asi navždy zůstane Tondou Blaníkem, Halka Jeřábek Třešňáková a Michal Dalecký mu zdatně sekundují. Neskutečně mě potěšilo, že se v některých epizodách skutečně mihla známá jména a že nezůstalo jen u obrázků na telefonu, jak někdo volá. Hodně tomu přidalo na uvěřitelnosti. Na uvěřitelnosti přidaly také některé příběhové linie táhnoucí se více díly a občas rozbouřené vztahy mezi postavami.

Fred Armisen umí. Zejména hrát na bicí. Standup je (jak je vidno z názvu) orientován hlavně na bubeníky a ti si to určitě užijou nejvíc, ale užijou si to určitě i ti, kteří s bubeníky někdy měli co dočinění v kapele (takže skoro všichni, kdo byli v kapele). Většina humoru je klasického typu "stává se vám taky, že...", u které se divím, že jsem na ni již dříve nenarazil na YouTube. Zvláštní segment s přízvuky jsem moc nepochopil, ale napravil to segment "jak šel čas bicími soupravami" a několik guest stars.