zdepapepa

Příjemný film na všední večer. Trochu mi kazil dojem fakt, že tam ke konci měl románek pomalu každý s každým a i komisař s ústřední reportérkou měli nějakou tu chemii mezi sebou. Aspoň ale byl dostatek podezřelých, z nichž u půlky jsem notnou část filmu neznal jména, tak zřídka se tam objevovala nebo jen byli všichni tak snadno zaměnitelní. Nicméně sympatické osazenstvo mi dávalo prostor pro to fandit všem, částečně jsem doufal opravdu v sebevraždu, ale na druhou stranu dobrý motiv měli všichni, takže jsem chtěl pro změnu všechny zavřít. Smekám tedy před scénáristou/scénáristkou/spisovatelkou, jak to bylo hezky vykonstruováno a jak to i nakonec dopadlo. Film pro mě osvěžilo i to, že se vražda neodehrála ihned a druhou polovinu oživila vražda druhá. Kvalitní oddychová zábava pro vás a vaši drahou polovičku. Nasmějete se, ale budete i napnutí a bude-li nuda, můžete se zabavit hádáním vraha.

Dnes už pro mě naprosto legendární kreslený seriál. Byl jsem sice fanda původních hlasů dosti cartoonů, ale tenhle mě nějakou zvláštní náhodou minul. O to mi dabing přirostl celkem k srdci. Na obyčejný kresleňák to mělo občas celkem akční příběhy (ještě aby ne, když Strýček Skrblík má obří trezor), Jen si na to vzpomenu, už mi v hlavě zní úvodní znělka. Nejlepší věc s odstupem času? Pěkně barvitá animace. Asi v tom určitě už byly nějaké stroje, ale dnešní animované seriály mi přijdou moc umělé, co se týče animace a všechny vypadají tak nějak podobně. Růžové brýle nostalgie dovedou snadno přidat hvězdičku nebo dvě, které by tam objektivně být nemusely.

Dýchá z toho určitá vždypravdivost a nadčasovost školních lavic, která je tam hlavně díky lidské povaze (ať už to jsou žáci, žákyně, učitelé nebo třeba příbuzní), která naštěstí je stále stejná. Situační komedie, ke které by mělo vzhlížet mnoho cizokrajných filmů. Jedinečný casting už jen dobarvuje dnes již ikonické role všech zúčastněných v nezapomenutelných rolích. Nikdy jsem ale nepřišel na chuť některým hláškám a zvláštnímu konci. Díky bohu, že tuhle veselou zápletku lidi dotáhli do kompletního filmu. Skvělá komedie? Ano. Národní dědictví? Ano. Skvělé i poněkolikáté? Ano. Plný počet hvězd? Možná časem.

Příjemná oddychovka. Konkurovat zahraničním filmům se to nedá, ale v rámci naší typicky české dramedy produkce je to povedené dílo, které si půjčuje ze života. Je vidět, kdo je cílovka, od toho se odvíjí zbytek. Pro večerní sledování s drahou polovičkou ideální odpočinek od všedních starostí o hezkém příběhu, kterak chudák žena přišla k sebevědomí a k chlapům. Casting na jedničku, žádná postava se mi nehnusila ani mi nevadila, alespoň dokud neudělali něco trestuhodného. Ale i tak se to musí brát s humorem a s tím je tento film na tři hvězdy. Lidi se tam stýkají, potýkají, dotýkají, utíkají, atd., takže je záruka, že každý kdo někdy nějaký vztah měl, se v tom najde, i kdyby nechtěl. Bohužel ale nejspíš stačí jednou a dost a vrátit se k vlastnímu životu.

Aneb některé věci se nemění. Kdo někdy jel na "lyžák", určitě se v tom alespoň trochu najde. Realističnost z toho čiší, i když jsme v jiném režimu i tisíciletí. Podotkl bych ale, že z pohledu učitele zhruba ve věku Hanky dostává tento film ještě další rozměr. Zajímavý byl s odstupem času i jakýsi konec nekonec, kdy režisér opouští postavy stále v průběhu lyžařského výcviku. Povinnost pro všechny, nejen kvůli pár zlidovělým hláškám, ale i kvůli fajn scénáři, který byl skvěle zahrán i natočen.

Ořezání na hodinu záznamu pomohlo. Celé video je napěchováno energií od úvodního Vertigo riffu až po závěrečné Oooooo po With or Without You. Největší požitek je namixované audio, kde člověk krásně slyší všechny nástroje i hlasy. Za to se musí ale pochválit i kapela, která to všechno odehrála, Bono ty svoje srandičky a nápěvky. Skvěle se to poslouchá. A skvěle se na to taky kouká, volba záběrů je skutečně pestrá, takže se dočkáme divokých nájezdů na zpěvákovu tvář, přelet nad diváky, ale i pohled ze zadních řad na kapelu s pódiem v celé své kráse. Nutno dodat, že na kapelu, protože se fanoušci často dočkají prostřihů i na jiné členy kapely než na Bona. Fanouška určitě potěší i zařazení některých méně provařených pecek. Skvěle strávená hodina, o třídu výše než Live in Chicago.

Tak po vybíjené, krasobruslení, kolečkovém bruslení, curlingu, golfu, karate, skateboardech, bobování, běhání, šachu nebo tančení tu máme další "koníčkový" film. Proto v tom hledejte komedii pouze z pohledu hudebních nadšenců a nečekejte, že se budete za břicho popadat (byť třeba právě Vybíjená byla celkem zábava, ale to byla především parodie). Nejsilnější stránka filmu je díkybohu v jeho středobodu - v písních. Samé pecky, které jsem znal a pokud ne, tak už si je broukám. Nicméně. Nicméně dlouhou délku a Ace of Base odpustit nemůžu. Kvalitní 3 hvězdy, ale film už bych si pustil asi jen formou soundtracku. Ale jako Sestra v Akci pro moderní publikum bez křesťanských písní a bez zvláštního příběhu dobré.

Generický horůrek, který alespoň není obyčejný slasher (na to je tu příliš málo "obětí"), ale prvky na strašení tu jsou spíš jen na dodání chvilkového zmatení diváka. Zbytek je přímočará americkohororová rutina, kterou s trochou umu dokážete celou předvídat. Kdyby se různé creepy scény (zmizelá dívka, která následně zmizí, policista, co přežije ránu do hlavy a následně zmizí, kanibalismus, ta rodinka z traileru, mučení, tajemnost osoby v pick-upu) zapracovaly lépe do vyprávění filmu, kdyby tam všechno zapálené nevybuchovalo jak kdyby to bylo kompletně plné výbušnin a kdyby se Nicole a policista nechovali (pořád, POŘÁD!) jako naprostí idioti, třeba nikdo nemusel umřít. Jenže cobykdyby film nezachrání. Zajímavá byla typická scéna typu "20 minutes with jerks", kde se rozhodli tam frknout rovnou nahotu. Těžko říct, jestli to uvěřitelnosti vztahu Jesse a Nicole pomohlo. Herecky totiž půlka herců totálně podehrává a druhá absolutně přehrává. Nejhorší výtka je ovšem kamera. To filmovému štábu nezbyly peníze ani na jeden stativ? Z věčného kymácení kamery se mi občas dělalo špatně.

Když jsem na tenhle seriál narazil díky zmínce v Generaci Y s herečkou Lindy, nečekal jsem, že u něj vydržím tak dlouho. Jsem zvyklý na určitou laťku, kterou nabízí české dramatické seriály (či spíše můj oblíbený termín dramedické, který převzala i jedna česká produkční společnost). Nazvěme tuto laťku laťkou pro skok do výšky. Standardně ji s rezervou pár centimetrů přeskočí nějaká ta Redakce, Vyprávěj, Comeback, Základka, atd. No a teď do pole atletů přijde Terapie, ze zahraničí vybavená tyčí ze skoku o tyči a výbornými českými trenéry. Tak si asi dokážete představit o kolik tu pomyslnou laťku přeletěla. Minimalistické prostředí, minimalismus co do počtu herců, absence typické seriálové kamery a musím ještě jednou zopakovat minimalistické prostředí a s ním spojený důraz na podání vyprávění herců. Tolik asi co do nespoilerové části. Sandra má díkybohu dostatek sex appealu, takže s Markem aspoň nějaká jiskra a nějaká chemie je, takže pondělní epizody byly vždy napínavé i včetně té poslední. Igor určitě nebyl magor. Objevil jsem nějakou teorii, že by mohl být skrytý homosexuál, ale na jeho epizodách to příliš nemění, pořád by byly plné konfrontací včetně té s jeho otcem. Linda pro mě nikdy nebyla velký tahák, samotný románek s Oldou by mě moc netáhl, ale bylo dech beroucí sledovat vliv toho románku na všechno ostatní. Jana a Michal zabředávají už do trochu klišovitých vod, přesto ale musím vyzdvihnout Michala, na Geislerovou jsem zvyklý, že ta podobnou roli zná jako své boty, ale Martin Hofmann příjemně překvapil. Dita je zvláštní osoba. Jsou díly, kdy ji nemůžu ani vystát, ale jsou díly, kdy je vynikající. Její terapeutické metody by si měl asi v hlavě posoudit každý sám. Rodina byla super, skvěle se doplňovala s pacienty, přestože přišla do jedné z hlavních rolí až k závěru (výborný 44. díl). 45 krát více než 20 minut je dost času na to, aby se divák sblížil s pacienty a zejména s Markem, takže kdo všechny díly absolvuje se jednak s nimi určitě v lecčem ztotožní, ale hlavně je pochopí, bude k nim mít soucit (což vzhledem k milostným trojúhelníkům je docela zajímavé) a bude jim fandit. Ideálně když si ze seriálu odnese i nějaké myšlenky a hodnoty, které by chtěl ctít. Čestnou zmínku po X dílech si určitě zaslouží jednak ukázka členů rodiny, druhak snové sekvence, třeťak zvláštně natočený poslední díl u Sandry, kdy jsem cítil, jako bych s Markem nebyl ve své kůži. Vždy, když seriál se zavedeným konceptem jde proti formě aby ilustroval pointu, bývá to zážitek. Čtvrťak jsou to různé callbacky, odkazy na předchozí díly, ať už obrazem nebo slovem (když pominu "v předchozích dílech jste viděli"), které režie divákovi necpe a nevysvětluje. Lze pak hovořit i o jakési psychologické detektivce, kde se hlavní detektiv (Marek) i divák snaží dopátrat jádru pudla. Celkově tedy pro mě debut české seriálové HBO nemohl vyjít lépe.

Coby dlouholetému fanouškovi YouTube série Kids React mi objevení tohoto pořadu udělalo celkem radost. Vítaná je také lehká změna konceptu kde místo živých reakcí na zvolené video a následných otázek ohledně videa (+zřídka různé existenciální otázky lehce spjaté s videem) u Kids React tu máme odpovědi na řadu otázek s jedním společným tématem, k nimž je pro kontrast dodán jeden dospělý. Otázky jsou často zajímavé tím, jak banální se snaží rozebírat věci, u kterých by i lecjaký dospělý váhal s odpovědí. Plus zejména pro děti s krátkou pozorností hraje i krátká délka. Dospělí se tu nejspíš převážně budou rozplývat nad roztomilými odpověďmi anebo se smát těm zábavným. Alespoň já se u podobných činností kolikrát přistihl.