Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Krátkometrážní

Recenze (1 265)

plakát

From the Sky Down (2011) 

Film, který by si měl za život pustit každý fanoušek U2, protože album Achtung Baby bylo klíčové, ať si říká kdo chce co chce. Je to skvěle střiženo, takže kromě klasického dokumentárního stylu tu máme téměř za každou písní na albu schovaný nějaký příběh. Jednotlivé příběhy jsou pak ohraničeny vývojem písní od počátku až po aktuální ztvárnění. Kdo se kdy zajímal o hudbu, ne - kdo má uši a slyšel někdy o U2 - ten si bude sledování filmu užívat. Fanoušci budou slintat. Škarohlídi pak snad budou přesvědčeni, že si U2 svoji slávu skutečně zaslouží a kdoví, třeba je začnou poslouchat. U2 fanoušků není nikdy dost, i když jich je hodně.

plakát

Radiohead - There There (2003) (hudební videoklip) 

We music video now? Well, there goes my night. Moje nejoblíbenější písnička od Radiohead. Bombastický text, boží hudba. Je jen dobře, že video se nesnaží otevřeně stavět na písničce. Místo toho tu máme zajímavou "pohádkovou" vizi čehosi, co zahrnuje opravdu koukatelné věci, člověk se ani chvíli nenudí, v druhé části písně je to pak dobře sladěno k rychlejšímu ražení písně. Švankmajerovské prostředí pak krásně pomáhá klipu nestárnout ani po deseti letech - v době, kdy píšu tento komentář.

plakát

Bananaz (2008) 

Originální pohled do zákulisí jedné z mých oblíbených kapel. Nejvíce mě zaujal moment při skládání písniček, jak tam Albarn blbne a zkouší, co by se do finálního mixu mohlo hodit. A pochopitelně i některé záznamy z koncertů. Zbytek už byl spíše takový hit and miss, ale to spíš přičítám tomu, že mi nikdy příliš neučaroval kompletní projekt Gorillaz, nikdy jsem netoužil prohrabávat knížky a zjišťovat backstories ohledně fiktivních členů kapely. Děkuji ale velice Ceri Levymu, že zdokumentoval ty skutečné členy kapely pěkně od začátku, kdyby někdo chtěl přijít s něčím podobným, určitě se z tohoto filmu něco zajímavého přiučí, já se budu držet toho, že za sebe náhradu v podobě animované postavy nehledám, ale Damonům způsob kolaborací se mi líbí a líbí se mi, jak se to povedlo zachytit tomuhle filmu.

plakát

Lidská stonožka (2009) 

Doteď přemýšlím, co lidi na tomto filmu tolik děsí. Zřejmě "shock value" co se týče toho, že vám někdo lehce rozoperuje pusu a/nebo zadek a budete mít pak docela omezený pohyb a stravu. Všechno ostatní je jen průměrný film, z kterého mi vyšel nejsympatičtěji ústřední doktor, turistky se chovaly totálně hloupě. Ironicky mi víc bylo líto doktora, když tam vyprávěl, jak po něm všichni chtějí, aby lidi rozděloval, ale nikdy ho nikdy nepožádal, aby dva lidi sešil dohromady. A dle přednášky bylo vidět, že tomu asi skutečně rozumí. Na druhou stranu je ovšem dobře, pokud vás tenhle film znechutil. I mě trochu, a to jsem ani nikdy nezažil na vlastní kůži podobnou operaci. Je dobré vědět, že v nás zůstává lidskost a ne jen apatie k zohavování těl lidských i jiných, byť fiktivně.

plakát

Tucker & Dale vs. Zlo (2010) 

Neotřelý film, který ukazuje zajímavý pohled na typické americké hillbilly slashery. Nejvíce mě na tom štvala občas dost neuvěřitelná nedorozumění, skoro jako bych koukal na Shakespearovu Komedii Omylů. Což ovšem nemění nic na tom, že film považuji za lehce nadprůměrný filmový zážitek, který ale neplánuji opakovat z obavy, že bych se nudil. Doporučuji rozhodně alespoň základní znalost výše zmíněného žánru. Největším tahákem je tu základní dějová myšlenka, která jde ruku v ruce s dobrou výpravou, ve které se podíváme všude po amerických lesích. Obrazově i zvukově fajn, casting na jedničku, ústřední dvojice (trojice) navýsost sympatická, "zlo" dostatečně nesympatické, klasická vyvražďovací tropa 20 Minut s Blbci (20 minut na sžití s herci než začnou umírat) tu zůstala, a díkybohu jak rychle se objeví, stejně rychle zmizí, stejně jako zážitek z tohohle filmu - lehce nadprůměrný.

plakát

Rašómon (1950) 

To co udělal Seinfeld pro sitcomy, podobně vyšlapal cestičku tropě Unreliable Narrator tento film. Nejlepší na něm je asi to, že i po těch letech funguje. (když nepočítám závěrečnou scénu s dítětem, ta mi přišla trochu zbytečná) Neznaje příliš děj ani reálie středověkého Japonska jsem se koukl na tento film. A jeho příjemná atmosféra mi na paměti zůstává i po čase. Nevyhnutelná rasistická poznámka, částečně taky proto, že postavy nelze pořádně barevně rozlišit a technicky vzato ani podle jmen - chvíli mi trvalo, než jsem se vyznal kdo je kdo. Dobře byly vystavěny všechny výpovědi, naprosto v souladu s osobnostmi - zejména pohled na souboj dvou mužů. Les vypadá jako les, herecké výkony taky fajn, pouze hovor s mrtvým manželem mi přišel lehce "narm"ovitý. Vyprávění v rozbořené budově o výslechu policie o vyprávění zločinu mi též přišlo jako prima orámování celého příběhu. Odhalíte, kdo povídá pravdu a kdo jen lže dříve než postavy ve filmu? Směle do toho, je to o několik tříd výše než všudypřítomné kriminálky.

plakát

U Konce světa (2013) 

Závěrečné dostaveníčko Cornetto trilogy. Ironicky se stejným názvem jako závěrečné dostaveníčko naplánované chlastačky ústředních hrdinů. Pokusím se moc nespoilovat, protože některé věci je lepší nevědět. Bohatě vám bude stačit vědět, že partu kamarádů dokope k pokusu znovu uskutečnit a tentokrát dokončit chlastačku se systémem 12 piv - 12 hospod v jednom městečku. To ovšem nabere trochu jiný směr už od začátku a s odhalením "emzáků" tento filmovlak s názvem kamarádská chlastačka - povídačka změní kolej na plnohodnotné sci-fi se zastávkami ve stanicích Horor, Akce i Komedie. To vám bohatě stačí. Pokud jste znalci předchozích počinů trojice Wright-Pegg-Frost, můžete se těšit na stejně vypiplaný scénář s obrovským množstvím odkazů, náznaků i ostatních filmařských fines a dočkáme se i Cornetta, tentokrát zeleného. Plejáda slavných herců i hereček je už jen třešnička na dortu, stejně jako opět bohatá výprava.

plakát

Babovřesky (2013) 

Je v módě "hejtovat" tenhle film. Dost neoprávněně. Byť odzvonilo zlatým časům prvních Sluncí a sen, rozhodně se nekoná něco, co by někteří byli schopni přirovnat doslova k Holocaustu. Kdo od tohohle filmu čeká 2013: Vesnickou odyseu nebo Vykoupení z vesnice Babovřesky, ten bude asi zklamán. Kdo od toho čeká oddychovou věc (pro jistotu nepoužívám slova jako film, komedie nebo něco jiného), u které se semtam zasměje, semtam najde, semtam obojí, ten asi zklamán nebude. Otevřeně se přiznám - několikrát jsem se zasmál, rozhodně to mělo příjemnější strukturu děje než například Kameňáky, některé hlášky se skutečně povedly (a kupodivu ne všechny byly v traileru), ale neočekávám, že by se to citovalo s oblibou jako Slunce seno. Z Kameňáku tu bohužel zůstaly jednorozměrné postavy a přespříliš jednoduché dějové linky - pro mě strike první. Za další mínus filmu považuju falešné konce - strike druhý. Ano, množné číslo, mimochodem. Závěrečná odečtená hvězdička pak patří hokejovému taháku na pokračování - strike třetí. Stejný problém jsem měl např. u Silent Hill: Revelation, kde sequel hooky byly hned tři. Vzato kolem a kolem - zhlédnutí rozhodně nelituji, herci i herečky se bavili, já taky, ale podruhé už bych se na to nejspíš nepodíval.

plakát

Diktátor (2012) 

Sacha Baron Cohen je mistr satiry. Opět je zamaskovaný téměř k nepoznání a opět rýpe do americké kultury, ale i do kultur s Amerikou souvisejících, čili víceméně do všech. Filmově to má blíže k Indahouse s Alim G než k Boratovi a Brunovi, ale líbilo se mi to taky velice. Některé vtipy mi bránici moc nepolechtaly, ale celkově jsem s filmem spokojen, i když ke konci jsem měl pocit, že to celé byla jen dlouhá předehra k proslovu o Americe a diktátorství. Zaskočilo mě, kolik mně oblíbených herců jsem nepoznal v čele s Annou Faris, která v tomto filmu hraje lehce proti své archetypické blbé blondýně. Velice se těším, co pro nás má přichystáno Sacha Baron Cohen a Larry Charles napříště, ale jako obvykle se budu těšit. Dodám už jen závěrečný apel pro herce z Na Stojáka - i takto daleko se dá dojít s personou, budu držet palce, pokud to z nich někdo zkusí.

plakát

Izolace (2006) 

Silné tři hvězdičky. Je vidět, že tvůrci vymáčkli z rozpočtu, co se dalo a místo slavných jmen investovali hlavně do příběhu, kde děsivá scéna střídá komediální a ta střídá akční jako na běžícím páse, ale všechno funguje, scénář i výprava na úrovni. Evropské slashery jsou prostě vždycky na úrovni, tady obzvlášť je vidět ta syrovost a hlavně reálnost, ať už to jsou reakce na požití houbiček nebo partyzáni na stromech. O sympatických hercích i herečkách asi netřeba psát, chválím casting režii stejně jako rekvizitáře, protože je pořád na co se koukat, ať už to jsou zvířátka nebo zbraně všeho druhu. Po Hostelu tak máme další hezkou turistickou reklamu východní Evropě. Ale co. Člověk by se měl umět zasmát i když se ho někdo snaží zabít. Dáme švédskou čtyřku?