Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (4 861)

plakát

Černovláska (1988) (TV film) 

Půl hodina vyměřeného času je na tuto pohádku až až. Pokud by byla delší, všechno by se bohužel rozmělnilo v jednu velkou nudu. Příběh je to docela zajímavý, ale bohužel jako přes kopírák. Podobný námět už jsem viděla několikrát. Jediní herci, kteří něco pořádně hráli, byli Jan Kanyza a Marta Vančurová.

plakát

Světýlka z blat (1992) (TV film) 

Pavlína Mourková je přesně ten typ herečky, která může bez sebemenší námahy hrát potvory a pěkně zákeřné postavy.Právě takové postavy jí vždycky zblajznu i s navijákem. Kdo s čím zachází, tím také schází. Na štěstí v pohádkách vyhrává dobro nad zlem. Zlo je samozřejmě po zásluze potrestáno. Jinak by to ani být nemohlo.

plakát

Důvod k rozvodu (1937) 

Ach,ano, tohle by byl skutečně velice závažný důvod k rozvodu. Ten člověk byl přece gambler, i když v té době, ve které se film odehrává, se tomu tak neříkalo. Ale i ten další důvod taky nebyl k zahození. Adina Mandlová byla šarmantní jako vždy. Oldřich Nový byl jako ten flamendr kouzelný. Anny Ondráková, tak ta byla až děcky roztomilá. Však to taky Theodor Pištěk ve filmu řekl, i když použil jiný výraz.

plakát

Agatha Christie's Poirot - Nástrahy zubařského křesla (1992) (epizoda) 

Mám naprosto přesně stejné pocity, když vcházím do zubařské ordinace jako tento slovutný detektiv. Takže i on je pouze člověk. Nicméně, zubaře považuji za nutné zlo, které musíme všichni chtě nechtě podstupovat. Tento příběh je velice zamotaný a komplikovaný, ovšem chyřte vymyšlený. Ale žádný zločin není dokonalý.

plakát

Ententýky (2012) (seriál) 

Tak evidentně má ČTnějaký speciální tajný recept na seriálovou tvorbu, protože v té seriálové smršti se jí daří nejlépe a ona může své úhlavní nepřátele nechat daleko za sebou. Postav jsou normální a uvěřitelné. Jsou přesně takové, jaké můžeme potkávat na ulici nebo již zmiňovaném pískovišti. Seriál se na štěstí neodehrává jen mezi čtyřmy stěnami, i když to bych mu klidně odpustila. Glosy a myšlenkové pochody Jitky Schneiderové jsou perfektní a velice dobře mířené. Ona je vlastně takovým průvodcem tímto seriálovým dílkem.

plakát

Krokodýlové z předměstí (2009) 

Všechny děti na světě jsou úplně stejné. Také jsme měli podobnou partu. Poznávacím znamením nebyl krokodýl, ale džínová bunda, která měla na zádech potisk s americkým náklaďákem a jednu chvíli jsme se pohybovali i v maskáčích. Jo, to byly skutečně nezapomenutelné časy. Klasický film pro děti. Možná bych mohla říct, že to byl jeden z mnoha, který se mi zase jednou dostal pod ruku, ale mě se líbil. Takže proti němu nemůžu říct křivého slova.

plakát

Ztracená brána (2012) (seriál) 

Režisér Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. Začínám se na jeho nové počiny těšit. Tak ať mu to dlouho vydrží. Opět jsme se tu sešli se starou známou dvojicí policajtů, kterým není cizí láska k alkoholu. Nicméně se velmi dobře doplňují. Doufám, že se objeví i třeba v dalších příbězích s mysteriózní zápletkou. Je tu plno záhadných událostí, které by mohly posloužit jako ispirace ke kriminálním snímkům. Přesně takové příběhy mám ráda.

plakát

Tajemství slov (2005) 

Příběh dvou ztrápených duší, které se díky mnoha okolnostem našly v bludišti mezilidských vztahů. Hlavní postavy nejsou ploché ani bezduché loutky odříkávající naučený text. Byli to vlastně dva úplně obyčejní lidé, které můžeme dnes a denně potkávat na ulici. Nejvíce jim pomohlo, že spolu mohli mluvit o téměř obyčejných věcech, které pro ně měly ale zásadní charakter. Film vyžaduje velkou dávku pozornosti a čistou hlavu, aby mohl člověk přemýšlet o tom, co se před ním na obrazovce děje. Pak se možná i stane, že ta zmiňovaná deprese postihne i vás.

plakát

Zlaté dno (1942) 

O komediálnost se v tomto příběhu samozřejmě stará sám Vlasta Burian. Některé jeho výstupy byly geniální, třeba žehlení kalhot a stavba žehlícího prkna. Nejsem si zcela jistá, jestli bych podobné žehlící prkno dokázala postavit. Vždyť to vypadalo jako štafle. Rozhodně by mě přitom chytil amok. Ku podivu tu nebyla nijak bláznivá Věra Ferbasová. Chovala se celkem normálně, její role tady ale žádné blázniviny nedovolovala.

plakát

Třetí skoba pro Kocoura (1983) 

Díky tomuto příběhu jsem v dětství chtěla také lézt po skalách. Na štěstí mě to brzy přešlo. Láďa Mrkvička byl jako vedoucí toho lezeckého oddílu perfektní. Takového jsme taky měli, když jsme chodily do podobného oddílu. Byl to prostě prima chlap. Pan Moučka, který hrál policejního kapitána. Ten měl pro Kocoura pochopení a jako by mu nahrazoval otce.