Aberdeen

To, jak Vincent Price poulil oči a jedno oko přitom zároveň mhouřil, mi připadá velmi spektakulární a půvabné. Příjemný horror v nádherně kýčovitých kulisách - typické pro Cormanovy horrory z počátku šedesátých - mám k nim (přiznávám!) citový vztah. A tak se někdy stává, že slýchám ono tajuplné a strašidelné: "Níkolás...Níkolás..." Za pět!

Slátanina, zmar, hrob...

Blbina. jediný, na koho se dá jakž takž koukat v tomto bizarním panoptikálním patvaru, je padouch Claude Akins.

Po Bogartovi bude asi mít smůlu každý představitel Marlowa, navíc pokud bude věku lehce důchodového... Jinak rozhodně lepší než totálně zpackaná nová verze "Hlubokého spánku". Snad proto, že se drží čtyřicátých let. Na smrti Velmy je vidět, jak film od čtyřicátých let dvacátého století zdrsněl. Srovnejte decentní střílečku z verze z roku 1944, kdy záběry sledují pouze střílející pistole, a toto novodobé Richardsovo provedení, kdy Mitchum likviduje Ramplingovou ranou přímo do břicha, a to oděného do bílého šatu, aby červený kontrast lépe vynikl.

Tohle má být "chandlerovka"? Proč to ten Winner tak nelidsky zpotvořil? Navíc tam nemají co hrát i tak vynikající herci jako Jimmy Stewart nebo Mills, Fox či jedna z nejkouzelněji odporných tváří amerického filmu Richard Boone. Robert Mitchum byl dobrý herec, ale v jakémsi rozhovoru se jednou vyjádřil zhruba v tom smyslu, že si role nevybírá, bere všechno a jde mu jen o honorář. Oceňuji jeho upřímnost, ale Bogart či Powell se přesto musí v hrobě obracet a pokud by nežil dosud žijící Powers Boothe z TV seriálu, obracel by se taky... Jedna hvězdička patří Joan Collinsové. Ne že bych ji považoval za nějakou super herečku, ale přesto typově vzato, potvory či femme fatale zvládala bravurně.

Dávám čtyři hvězdičky. Toto jsou skutečná čtyřicátá léta, které žádné retro, ani sebelepší (a nejlepší je podle mě Čínská čtvrť) nenapodobí (kostýmy, obličeje, účesy). Má to atmosféru, splňuje to přesně to, co od "chandlerovek" čekám. Dick Powell vůbec není tak špatný, ovšem ta jedna hvězdička minus je za to, že to přece jen není Bogart. Když to ale srovnám s obstarožním "Takymarlowem" Mitchumem z remaku, je Powell super.

Jako dítě jsem stejnojmenný román Radovana Šimáčka, který sloužil jako předloha tohoto TV filmu, četl znovu a znovu až do totálního ohmatání. I když šlechtici z Posázaví v podání pánů Hanzlíka, Brouska, Sklenčky, Bessera a dalších v sobě nemají zdaleka takovou divokost, jaká na mě dodnes při listování knihou dýchá z nádherných ilustrací Václava Fialy, mám je dodnes rád a byl jsem potěšen z reprízy na ČT2. Pochopitelně jsem si dílko ihned "stáhl". Pět hvězdiček za milý návrat do dětství a za příběh, který mě učil mít rád dějepis.

Tři hvězdičky pro Milana Riehse. No uznejte, ty nesympatické chlapy, které střihal celou svoji kariéru, uměl na velmi slušné úrovni. Jistě, odmysleme si tendenční pohled na onen případ, popisovaný filmem. Odmysleme si prkenné policejní soudruhy. Ale "single" hysterka Slunéčková nebo bručoun Cupák, to přece zase nebylo až tak marné. Dnes večer jsem nějak pozitivně naladěn, takže hledám na filmu spíš to dobré...

Byla to krásná doba, kdy si Francie utahovala i z toho, co je jí nejposvátnější (Velká francouzská revoluce). Bohužel, tuto schopnost v posledních desetiletích unionistická a politicky korektní Francie ztratila. Humor filmu je podle mě velmi inteligentní a špílce na pilíře novodobé francouzské státnosti jsou trefné, tvrdé, leč neurážející. Národ, který si neumí dělat legraci sám ze sebe, není schopen sebreflexe a je národem malým. Tuto pravdu mi demonstrují třeba právě Manželé z roku II. Přál bych Francouzům, aby zase natočili podobně pěkné filmy.

Solidní kriminálka s napětím, která si na nic jiného nehraje a je, myslím, natočena dobře. Henri Verneuil byl profík.