Aberdeen

Chápu, že mistr tesař má právo se utnout a že jsou zakázky, které jsou jistě tvůrci proti srsti, ale přesto jsou výhodné natolik, že se těžko odmítají. Zkrátka Jiřímu Menzelovi tento film nevyčítám, protože tuto úděsnou a nevkusnou podívanou, plnou dryjáčnického humoru-nehumoru, bohatě vyvážil celou řadu dalších skvělých filmů. Lituji a omlouvám se všem, které tato "komedie" pobavila, ale nemohu hodnotit jinak než jako odpad.

Jak je možné, že taková zhůvěřilost mohla být natočena v době, kdy se komunistický režim zvolna hroutil, anebo aspoň už nezadržitelně ke zhroucení spěl? Logičtější by byl tak rok výroby 1972 nebo 1973. No nic, dějiny televizní tvorby také někdy nemají logiku...

Kdyby byl tento film zamýšlen jako komedie či parodie, dal bych mu možná pět hvězdiček...

Chceš zaručený recept na výrobu odpadu? Vezmi spartakiádu, smíchej ji s povinným optimismem a absolutně zkresleně podaným prostředím Československé lidové armády, okořeň to pitomým scénářem a ovzduším vlády jedné strany konce 70. let 20. století a výsledek jest zaručen. Přiznávám se zároveň, že jako starý recesista bych toto veledílo rád vlastnil ve své videotéce.

Obdivuji, jak se s tímto tématem vypořádal koncem 60. let Jindřich Polák. Když si to srovnám se sladkobolným Tmavomodrým světem, kde možnosti tvůrců, včetně těch rozpočtových, byly nesrovnatelně přiznivější, pak si říkám, jakou hlubokou pravdu má úsloví, že když dva dělají totéž, nemusí to vždy být totéž. Nebeští jezdci mají prostě pro mě atmosféru válečné Anglie, jakou si ji představuji na základě toho, co znám z knih, dokumentů i někdejších rozhovorů s letci. Jánského literární předloha byla uvedena v život za pomoci herců, kteří učinili své postavy maximálně věrohodnými, ale i psychologicky propracovanými - i toto mi třeba u Tmavomodrého světa chybí. Ve filmu exceluje samozřejmě především nezapomenutelný Jiří Hrzán, ale já si velmi vážím například i výkonu "nejnenápadnějšího" z trojice Čechoslováků Svatopluka Matyáše.

Na začátku se odbrzděné auto bez řidiče dostane do pohybu dolů z kopce a havaruje. A unylý hlas vypravěče nám sdělí, že touto neobvyklou příhodou "začal náš příběh". Hle, co všechno může být nazýváno příběhem! Ale vážně - normalizátorská koprodukční internacionální vědecká agitka nejtěžšího kalibru!

Režisér Josef Mach byl podle mě vynikající profesionál, hlavně proto, jak se dokázal pohybovat skrze žánry. V jeho filmografii najdeme velmi dobré filmy, průměrné i vyslovený odpad, mezi který musím bohužel zařadit tuto těžce prorežimní normalizační agitku se špionážní zápletkou. Nezachránili ji ani Sovák s Libíčkem či Šmeralem. Záhadou je mi obsazení hlavní role brněnským hercem Zdeňkem Kampfem, který je v tomto filmu přímo tragický...

Po stránce obsahové ideologicky jednostranné pojetí, což ale v mých očích vyvažují na druhou stranu natolik významné "plusy", že dávám pět hvězdiček. Ty "plusy"? 1) Skvěle vystavěný dobrodužný příběh s tajemstvím, perfektně vygradovaný. 2) Nádherná kamera Josefa Illíka - např. záběr Kiliána, jehož tmavá silueta se brodí korytem řeky za hustého deště, načež vytáhne krátkou zbraň a zahájí palbu na pohraničníky. Tmavá silueta Kiliánova na světlejším pozadí mi silně připomíná lepty a suché jehly Aloise Moravce. Illík byl prostě mistr. 3) Lukavský, Marvan, Menšík, ale i Jelínek či Vala byli vynikající, 4) A z těchto ingrediencí vykuchtil Kachyňa velmi "jedlý" celek. Když si člověk uvědomí, jaké nulitní slátaniny točila na ideologickou zakázku řada jiných tvůrců a jak se toho na rozdíl od nich zhostil Kachyňa, klobouk dolů!

Těžko se mi hodnotí filmy, které patří k mým nejoblíbenějším. Všecko se blíží ke konci - éra Divokého Západu, šerifů i jejich zástupců, na sklonku jsou i životy starých pistolníků Stevena Judda a Gila Westruma, stejně jako ta tam byla v době vzniku filmu sláva jejich představitelů Joela McCrey a Randolpha Scotta, kteří předtím nacházeli uplatnění spíše v béčkových westernech. Když k tomu přidám nádherný barevný podzim (i ten jako by symbolizoval loučení) v krásné krajině Sierry Nevady, kterou Peckinpah zvolil pro exteriéry, vychází mi film, který můžu vidět stále dokola. Chápu, že pro řadu diváků je tam méně akce (pro mě přesně přiměřeně!) a hodně zbytečných dialogů, ale i ty jsou ozdobou filmu ("Slečno Knudsenová, to vepřový jste připravila znamenitě. Apetit, kapitola první." atd.). Ve chvíli, kdy se příběh od ochrany zlata dostává k ochraně mladičké nevěsty, padnuvší do tenat nádherně záporáckých, ale zároveň člověčích bratří Hammondových, už začíná promlouvat typický Peckinpah, jak ho známe z pozdější doby. Stejně tak jeho ztvárnění saloonu "U Kate" jakožto hnízda neřesti a zkaženosti, tak typických pro tábor zlatokopů, se jaksi liší od klasických saloonů, do kterých si chodí v jiných westernech pro hledané lumpy John Wayne. A přesto, řekne-li se westernová klasika, ozve se mi na prvním místě právě "Ride the High Country". Oba dva staří pánové jsou skvělí, výborně jim sekunduje mladičká zrzka Mariette Hartleyová jako Elsa Knudsenová, ale osobně mě velmi zaujala ještě jedna z vedlejších postav - asi nejbizarnější člen klanu bratří Hammondových Henry s rozšklebenou hubou a nezbytnou ochočenou vránou na rameni. Jeho představitel Warren Oates, mimochodem jeden z Peckinpahových oblíbenců (srovnej např. Divoká banda), ho ztvárnil s takovým gustem, že je radost pohledět! Pět hvězdiček!

Dnes rozporuplně hodnocený Sequens ukázal, že řemeslo nesporně ovládal. Po obsahové stránce je zde několik zjednodušení, která mozná budou "historickým puristům" vadit - "redukce" počtu odlétající další várky parašutistů, použití smyšlených jmen u celé řady postav (Havelka místo Zelenka, Horst místo Thümmel atd.) či celé pozadí atentátu, celkem jednoznačně tlumočené jako akce Intellignece Service, mající krýt nebezpečí hrozící od Heydricha Canarisovi. K maximálnímu popčtu hvězdiček mě mimo jiné přiměly herecké výkony, zejména Brzobohatého a Vinkláře. I když fyzickou podobou byl Opálka (ve filmu vystupující pod příjmením Král, což bylo Opálkovo krycí příjmení) Brzobohatému poněkud vzdálen, typově sedí toto obsazení perfektně. Jeden z Brzobohatého vrcholných výkonů. No a Vinklář? Jako tradičně skvělá studie záporáka. Ale co je pro mě na tomto filmu NEJ? Scéna výcviku v Británii za zvuků Vejvodovy "Škody lásky". Tam člověku běhá mráz po zádech a zároveň cítí, jako by u toho přímo byl.... Není divu, hodně parašutistů tehdy ještě žilo a mohli být Sequensovi zavěcenými a relativně ještě mladými poradci. Mám ten film velmi rád...