Botič

Místy dost silný (piruetu už nechci nikdy vidět), ale zároveň i většinu času hodně zábavný film. Což jsem od snímku, který se dotýká #meetoo úplně nečekal. Každopádně z Charlize jako Megyn totální 🤯. Nechápu!

I kočky chtějí být vidět. Nadržená podívaná, u které bude ale vrnět málokdo.

Děti si dohrály s odkazem jejich předků. Disney schrábl pořádný balík peněz a značka SW může na nějaký ten pátek zase hezky spát.

Celej svět je takovej strip club, někdo peníze po někom hází a někdo pro ně/j zas tancuje a to, že tady ty peníze vzduchem hodně létají. Něco takového jsem čekal od Sandry a jejích parťaček, ale naštěstí to zvládly doručit aspoň Jennifer a její Zlatokopky.

Bez vědomí je překombinovaná a místy celkem za vlasy přitažená podívaná, u které jsem si nejednou vzpomněl na Neznámého s Liamem Neesonem. Nicméně na druhou stranu mě takhle do děje nevtáhla ani nová sezóna The Crown. Hodně intenzivních 6 hodin a rozhodně silný zážitek. Takhle nepříjemné pocity jsem naposledy měl při sledování první řady The Handmaid's Tale.

Divadelní hra od VOSTO5 je intenzivnější, už proto, že je divák svým způsobem součástí jedné takové schůze a vzduch v místnosti během představení pořádně zhoustne. Nicméně i u filmové verze se nakonec ten svíravý pocit objeví na prezenčce spolu s tím, že šlo o nejlépe utracených 130 korun v rámci tohoto měsíce.

Bouřlivák Dolan, který většinou prostřednictvím svých postav dští na diváky bouře vyhrocených a afektovaných dialogů, najednou přichází s poměrně umírněným filmem, jakoby se i on sám začal před třicítkou pomalu uklidňovat. Děj Matthiase a Maxima v podstatě shrnuje první sloka Song For Zula a stejně jako tenhle song, dokáže po sobě i tenhle film zanechat podobnou škálu emocí. Celé to pak působí jako jedno velké Dolanovo loučení se s touhle dekádou, s osmi zářezy, které v ní zanechal, s matkou Anne Dorval, vnitřní naštvaností, přáteli a nakonec i divákem. Jen doufám, že tohle Dolanovo „goodbye“ nebude moc na dlouho, i když ho chápu.

Řekněme, že příběhová linka je celkem ok, ale každá scéna, každý záběr nutí přemýšlet o tom, že Guillermo del Toro by to natočil mnohem zajímavějším způsobem, design a masky by byly na jiné úrovni a pravděpodobně by nedošlo na tolik podivných CGI kusů.

Zábavná podívaná, která vlastně tak trochu kopíruje Cabin in the woods, Kostku nebo Saw. A i přes to mě to bavilo hodně moc.

Mrzí mě, že nikdy nevzniklo pokračování s Willem Smithem a Lindou Fiorentino. Místo toho dostává člověk po 22 letech reboot, kde si tvůrci poměrně dost pomáhají ingrediencemi z jedničky, ale v jejich podání to nechutná vůbec dobře.