Olík

"virbl prosím......dámy a pánové pravá a nefalšovaná česká late night show". "Vau", "vau" a ještě jedno "vau". "Vau" na tím jak se v tom ostřílený Mareš plácá. "Vau" na tím jak z jinak zábavných společníků talk-show dělá neškodné beránky. "Vau" na třemi výkřiky za pořad věrného nohsleda Hezuckého, které mají spasit tonoucího se. "Vau", "vau" a ještě jedno "vau". Já osobně Leoše Mareše jako profesionála uznávám, když bylo odejito jeho QI z obrazovek TV Prima jsem týdny probrečel do polštáře (bylo by spravedlivé podotknout, že už zde si nebyl Mareš příliš jistý v kramflecích a pořad stál především na pozvaných hostech), ale tenhle plagiát zavedených zámořských playerů je hodně slabá "Amerika ve spreji", taková naše malá "latté light show".

Ačkoliv se co se týče Zdeňka Pohlreicha považuji za skalního, nepatřím mezi ty, kteří přejdou na druhou stranu ulice, když v dálce zahlédnou kuchařského eskamotéra Jiřího Babicu. Dokonce zastávám názor, že formát jeho vaření "když nemáte tymián použijte křepelčí vejce" má pro "home kuchaře" jako já své opodstatnění a dost možná je přínosnější, než zmiňovaný "šéf"Pohlreich (mám jednu z jeho kuchařek a u 90% procent receptů nevím, jestli se potřebné ingredience shání v obchodě, na nejbližší policejní stanici nebo se pro ně musí letět do vesmíru), ale tohle prostě nefunguje. Pan Sapík ač možná "kuchař s velkým K" se na televizní obrazovky hodí asi jako já do maďarské reprezentace vodního póla a pro televizní pořad potřebná koexistence mezi ním a Babicou......takovou antichemii jsem naposledy viděl, když u nás byla na návštěvě tchýně. Já vím, jídlo se stalo celosvětovým fenoménem, který na nás valí ze všech stran, ale když už chci se svojí troškou do mlýna vylézt před lidi, tak to musí mít nějakou štábní kulturu a tady je to prostě špatně.

Zelenkovy pseudomystifikace jsou punkem už samy osobě a když se přidá punk na druhou v podobě veselé partičky nesmrtelných vysokoškolských punkýšů , tak to je opravdové "Punk's not dead, vy volové". Zelenka si s pomocí stejně naladěných spoluviníků hraje s divákem, tak okatě až se vám v hlavě honí myšlenky o tom, kdo je větší blázen, jestli vy nebo pábitelský režisér. Bavil jsem se, kroutil jsem hlavou, nechával jsem se houpat.....myslím, že se Petru Zelenkovy zadařilo splnit cíl, který si vytyčil a za to mu patří třikrát hurá: "hurá, hurá, hurá".

Let, který jsme si mohl klidně nechal odložit i já. No let.....spíše plachtěníčko......průhledné, nevzrušivé, neefektivní brouzdání oblohou, díky kterému se možná dali dohromady dvě spřízněné duše, ale co udělaly pro mne? Já vím, nikdo mne nenutil vydržet dublinské lovestory až dokonce, ale Alan s Alicí mě stáli hodinu a půl života, kterou jsem mohl věnovat jiné podobně atraktivní činnosti...napadá mne například zírání do zdi. Je mi l´úto, na letišti nabytou lásku vám ze srdce přeji, ale já asi opravdu nebudu vaše cílová skupina.....ale kdo ano?!?!?!

Nebudeme se bavit o tom, co pro dětský svět znamená jméno Astrid Lindgrenová....to by byla hádám úplně zbytečná diskuze. Tady jde o dobrodružství Tjorven, Stiny, Pelleho a další obyvatele knižního ostrova Saltkråkan, pod taktovkou muže s živností "specialista na převod díla Astrid Lindgrenové z listů románů na filmové plátno" Olle Hellboma.....a s ním já mám malý problém. Ať už vezmu Pipi nebo jiné, visuelní zpracování mě nějakým nevysvětlitelným způsobem lehce irituje. Nepřijde mi na rozdíl od příběhů vůbec atraktivní pro dětské oko....měl jsem s tím problém jako malý a mám ho i teď. Nemluvě o tom, že samotná kauza s roztrhaným zvířecím mazlíčkem, kterou se rodiče hlavní hrdinky rozhodnou bez soudu řešit zastřelením jejich psa v lese, může na malé caparty působit až hororově. Každopádně kvalita předlohy v kombinaci se všemi mými výtkami z celku i tak dělá slušnou adolescentní záležitost.

Ty čtyři hvězdičky jsou možná tak trochu z úcty k jednomu z největších umělců naší historie. Jinak mohl životopis, medailonek, pocta a nebo jak tomu chcete říkat, tnout hlouběji do živého. Každopádně i toto supí kroužení na mršinou má cenu dobře napsané písně, protože osobnosti Krylova typu by se měli připomínat každý den.

K této rodině, stejně tak jako k jiné zvířeně a vlastně i k celému dokumentu nemohu přistupovat jinak, než s osobní náklonností. Nebudu tady ze sebe dělat ultrapřítele pana Josefa a paní Dany, ale znám je, obdivuju je, klaním se jim a v rámci možností se jejich aktivity snažím podporovat + plus další perličkou je, že s režisérskou taktovkou to celé kočíruje spolužák mé sestry ze základní školy pocházející ze sousední vesnice......ale k pořadu jako takovému. Civilní, lidský, žádné přetvařování, žádná mravokárnost, žádné vykřikování "Hoši a děvčata, pěstujte koťata" nebo "svobodu krtkům!". Prosté jako vesnička ve které se záchranná stanice nachází....tohle jsme my a děláme tohle, nic víc, nic míň. Na druhou stranu by však nebylo vůbec od věci jít více problematice na dřeň.......pomohlo by to dokumentu a v reálu možná i zainteresovaným.

Loboval jsem zde již za několik seriálu, jimž programoví ředitelé nedopřáli užívat si slunečního svitu důstojný čas (namátkou: Šéfkuchař na divoko, Zpátky do studia, S tebou je mi líp). Ale co se týče "nesnesitelné" dcerušky více než zachovalé matky Jaime Pressly, tak v tomto případě jsem při pohledu na číslovku "13" v kolonce natočených dílů jenom tak tiše pokývl hlavou. Tady se bavíme o hodně vymačkaném citrónu....a navíc nic moc obsazeném (nemluvím o zmiňované Pressly). Humor ANO........ale podprůměrný, o herce jsem se již otřel a celé je to takové chudé na minerály. Na druhou stranu se dá zvyknout i na tchýni a docela mne mrzelo, že tvůrci nedostali prostor rozvinout vztah Annie a Jacka....z čehož vyplívá, že bych ještě několik dílů zvládnul.

Problém number one a zároveň problém zásadní: Kermit, Piggy, Fozzie, Gonzo and další nemají a troufnu si vsadit svoje nové kancelářské křeslo, že nikdy nebudou mít kultovní status, tak jako ve svojí domovině.....schválně se zeptejte deseti náhodných kolemjdoucích "co, kdo a nebo proč jsou Muppeti?". Chlupaté semínko v naších kotlinách zkrátka nemá potřebnou zálivku a od toho se to celé odvíjí. Unikají nám souvislosti, nechápeme proč a zač, koukáme jako tříkilovej datel....pro odrostlé infantilní, pro drobotinu těžko uchopitelné. Celé je to jedna velká Segelova hra, ale co jsem já měl tu čest s Mupetty, tak vím že umí být lepšími hráči.

Áááá Hobit a jeho krutopřísná závěrečná řežba. Co dodat? Snad jen, že to chtělo spoustu odvahy pustit se do realizace světa anglického snílka Johna Ronalda Reuela Tolkiena. A proto nebudu svých pár závěrečných řádků věnovat epické bitvě pěti armád, ale celému projektu Petera Jacksona a to včetně předcházejícímu Pánu prstenu. Chtělo to nejenom potřebnou kuráž podobnou té jenž mají hrdinové těchto filmů, ale i invenci, důvtip, um, talent....na tuhle výpravu se nemohl vydat jen tak někdo. Za Peterem Jacksonem zůstalo něco, co překračuje hranice filmu a můžeme mít tisíce výtek (i já bych jich pár našel), ovšem díky němu jsme byli svědky něčeho výjimečného, něčeho jenž se svou velikostí může rovnat právě s dílem J.R.R.Tolkiena. Pane Jackson, já děkuji.