Olík

Taková zvláštní záležitost. Ty písničky nestárnou (obzvláště některé), jsou to klasiky, což uznávám i já odkojený odlišným druhem zábavy. Bohužel Rangers, Plavci, nebo jak chcete, měli své nejlepší roky dávno za sebou a jejích bývalá sláva dávno nabrala formu polní trávy. Navíc, tam pánové stojí jako zástup špatně vyřezaných apoštolů.....ani plovoucí ponton je nikterak nerozhoupal. Já vím, že od Milana Dufka, Jiřího Veissera a dalších nemůžu čekat "moon walking" nebo kostýmy zapůjčené z Madonnina šatníku, ale celé to až příliš působí dojmeme vesnického revivalu hrajícím v sobotu večer na místním fotbalovém hřišti a tak "už vyplouvá loď John B, okamžik malý jen, než poplujem dál, nechte mě plout, tak nechte mě plout, nechte mě plout, tak nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout".

Tenhle týpek je na můj vkus divnej až za čáru. Okatě se snaží zavděčit ostrovní absurdnosti, ale je z něho cítit nulová přirozenost. Nebudu se přít o tom, že je potřeba nějaké protiváhy k Sandlerovy, Wilsonovy, Stillerovy, Jamesovy a podobným, ale Jared Hess mne doposavad nepřesvědčil, že on je tím vyvoleným. Zatím mi přijde, že jeho akrobatické balancování mezi humorem a trapností vždy končí pádem z lana.

Recenzí samotnou může být již fakt, že jsem se tímto atmosférickým dramatem prokousával téměř dva měsíce.....ano i to jde. Čtvrt hodiny - týden nic, deset minut - 3 dny nic a když už jsem to martýrium chtěl mít úspěšně za sebou, tak jsem si dal posledních 40 minut naráz.....ovšem z novinami v ruce. Prostě jsem do toho nedokázal naskočit. A přitom bezesporu atraktivní téma.....o hereckých projevech v čele s P.S.Hoffmanem nemluvě. Problém je buď v antidinamickém pojetí a nebo, a to nespíše, ve mně. Přitom celkové hodnocení (v době mého komentování 69%) značí jistou kvalitu snímku. A tak radši končím, protože jsem filmové adaptaci le Carrého trháku nevěnoval patřičnou pozornost.....pozornost, kterou si dle některých uživatelů zasloužil.

Britská protismyslná jednoduchost a až hospodská vulgárnost servírovaná takovým specifickým způsobem, že přišly pasáže, při kterých jsem byl upozorňován svou zákonitou partnerkou na naše spící ratolesti......a přitom v pointě šlo o naprosté kraviny :) Jak málo stačí k divákově radosti. Šest postav, včetně psa, v omezené prostoru ohraničeném každý týden se opakující rodinnou večeří (i když právě onen omezený prostor nahrává opakujícím se situacím) a absurdita jejich konání ....toť vše. Jako vejce vejci si podobné americké komediální seriály je potřeba čas od času proložit něčím ostrovně ostrovním....nějakým pátečním stolováním.

Nechme stranou nešťastně zvolený název s tím, že na dovolenou se radši vydáme do Karibiku a pojďme se bavit o pořadu jako takovém. Tady více, než cokoliv jiného platí sousloví "pokus-omyl". Snaha zkombinovat těžko kombinovatelné a to pořad mající ambice vzdělávat s soutěžní reality show, působí rozpačitě až směšně. Autentičnost-nula, vypovídací hodnota-dejme tomu, atraktivita-součet předešlých dvou hodnot. "Bu bu bu" gestapáků pomlčka špatně placených regionálních herců následované hrdinskými reakcemi rodiny z jednadvacátého století, jejíž největší životní zkouškou doposavad bylo vyprodání gothaje v jejich oblíbeném marketu.......co dodat? Netvrdím, že podobný formát nemá své právo na žití, ale tvůrci, byť vše možná mysleli dobře, svou misi hrubě nezvládli.

Paradoxně jsem začínal druhým pokračování (22 Jump Street), ale v pointě nešlo o žádný velký prohřešek. Oba příběhy jsou si podobní jako politik politikovy, pouze s tím rozdílem, že kde "22" vede na poli lacinosti (lacinosti v tom dobrém slova smyslu), trumfuje "21" živelností a elánem. Co zatím vím, tak se v roce 2016 můžeme těšit na třetí příběh (23 Jump Street), ale nebudu se divit, když se číselná řada rozroste o několik dalších numer......příznivci nevážně se beroucích buddy úletů (mezi které se řadím i já) hádám nebudou proti.

Fanánek, Sup, Hadr, Nikotýn, Sahula, Ing. Magor........mystické pojmy, jejíchž jména jsem četl z obalu originální kazety Na kovárně to je nářez zakoupené někdy na prvním stupni v prodejně s hudebními nosiči na náměstí ve Svitavech.....pamatuji si jak se mně neznalá prodavačka ptala jestli se jedná o nějakou pohádku. Pivo, Kovárna, Průša, z mazutu houkající sovy....tohle byly fernetem a potem čpějící legendy a hrdinové mého dětství,v dobách kdy si školou povinný chlapec mohl v prodejně pořídit tak maximálně album Orlíku nebo od starších kamarádů přehrát na dvojčeti z Polska Půlnočního rebela od Plexis. Já už jsem jinde, stejně tak jako už jsou jinde Fanánek a jeho hospodští spoluhráči......ale to je život a ten je takovej a jinej nebude a tahkle si je chci pamatovat.

Pro milovníky Divadla Járy Cimrmana povinnost, pro milovníky hořké satiry povinnost, pro milovníky nostalgie povinnost, pro milovníky pohledů za oponu povinnost, pro milovníky laskavého humoru povinnost.........pro milovníky československé kinematografie povinnost. Fiktivněpravdivá herckoneherecky hraněžitá tragikomická dokumentofilmová reklama na jedno skrytěukázané pražské divadlo......ano, takhle to u nás opravdu vypadalo.

Nebudu se tady rozepisovat o kameře, zvuku, hereckých výkonech (Hanks opět ukázal who´s the king), atmosféře nebo jednotlivých scénách (vylodění v Normandii...jedny z nejlepších minut v historii filmu)....napsáno toho již bylo mraky. A tak jenom tři nejlepší válečné filmy vůbec: Četa, Olověná vesta a Zachraňte vojína Ryana.

Zhmotnění snů všech snílků a věčných kluků. Zemanova invence by se měla vyvažovat zlatem. Laskavě poetické neobyčejné klučičí dobrodružství v kombinaci s vizionářskou stylizací založenou na původních ilustracích Vernových románů....pastva pro oko i mysl. Verne....samozřejmě, tím se nikdo netají, ale na Ukradené vzducholodi najdete i něco z Lipského komedií, němé grotesky, Astrid Lindgrenové nebo Terryho Jonese (i když chronologicky správně by se mělo říci, že na Jonesovy naleznete něco ze Zemana).....díky pane Zemane, každou další reprízou se znovu stávám klukem.