Phobia

Tak plky o celebritách a rádoby "celebritách" mě skutečně neberou a nezajímají. Bulvární sranec. Pořad nesleduju, bohatě mi stačí okamžiky při přepínání TV či upoutávky na něj, aby se mi otvírala kudla v kapse... Nechci však být vyloženě unfér, když to ignoruju, ponechám tedy hvězdičku. Donuťte mě někdy vidět aspoň 15 minut v kuse a garantuju vám, že ten odpad šoupnu bez mrknutí oka. 10%

Tenhle plyšový mimozemšťan mi k srdci bohužel nepřirostl, zrovna tak rodinka, ke které se nastěhoval. Snad je na vině český dabing, možná jsem tomuhle sitcomu měla dát více šancí, ale pár shlédnutých dílů mi přišlo poměrně nudných a málo vtipných. 45%

Jako náctileté dítě jsem tenhle seriál hltala - tedy první sérii, ale postupně můj zájem opadal, jak se díly začínaly stále více věnovat vzájemným vztahům postav a méně záchranným akcím. Běhající prsaté ženské mě jaksi nebraly (taková Erika Eleniak mi byla vyloženě protivná) a hezkého chlapa, aby divačky hledaly dalekohledem (Hajzlhoffa nesnáším odjakživa a zbývající "herci" byli většinou jen muskulaturní manekýni bez náznaku nějaké hlubší psychiky). Povrchní seriál o pláži, se samými krásnými, mladými, proporčně dokonalými jedinci, a se spoustou popíkových klipů, při kterých děvčata ve zpomalených záběrech rozhazují do stran silikony. 35%

Zpočátku výborné psychologické drama, v závěru pak jednoznačně přiznaný horror, s perfektně hustou atmosférou kultovních "satanských" filmů 60. a 70. let. Literární předlohu mám však přece jen o něco raději (a také podobný film "Omen" na mě zapůsobil víc), takže nemůžu s čistým svědomím hodnotit plným počtem. 80%

Vcelku zábavná sci-fi úchylárna: mile trhlý scénář, několik vtipných hlášek a gagů, obstojné efekty, slušní herci... nic víc od komedií neočekávám, vzhledem k tomu, že tento žánr nijak zvlášť nevyhledávám. Z mého hlediska tedy docela spokojenost. 60%

Nádherná hudba, ve své době výborný, zcela ojedinělý koncert... co dodat? 91%

Hudbu Phila Collinse jsem vždy považovala za obstojnou s několika dobrými songy. Ale koncert "Paris Live" mě naprosto nadchnul, strhnul, uvedl mě do ohromné pohody a skvělé nálady. A nejen mě - moji mamču (tehdy skoro padesátnici) to dostalo ještě víc. Super písně, nenásilná, zábavná choreografie, spousta energie... všechno jednoduše skvělé, nejlepší koncert, co jsem kdy na TV obrazovce viděla a slyšela. 95%

Pokud by chtěl někdo propagovat antikoncepci, mohl by jako reklamu používat tenhle film - realistický, nepřikrášlený, syrový pohled na (nejen) americké teenagery, tyhle dětičky si určitě nezamilujete. Jistě se vám v hlavě vylíhne otázka, jestli vůbec do dnešního světa přivádět děti (zvláště ve větších městech). 55%

Jako bývalou účastnici čundrů, ať už se stanem či pod širým nebem, mě tenhle film vcelku snadno oslovil. Jednoduše znám ty situace, kdy v noci nespíte a někde tam ve tmě se ozve zapraskání větvičky, dupavý zvuk kroků a podobně. V té chvíli začne paměť lovit ze svých hlubin všemožné strašidelné historky, fantazie pracuje na plné obrátky a vy jen očekáváte, kdy se některý z horrorových scénářů stane skutečností:-). Zrovna tak ztratit se na neznámém místě není událost, jakou by člověk chtěl zažívat často (ačkoliv se z takových chvil nakonec stávají ty správné, dobrodružné vzpomínky). "Záhada Blair Witch" byla svou snahou o realističnost, o jakousi filmovou "ich" formu pohledu, první svého druhu (tedy pro mě). Zpočátku mi vadila rozhoupaná, zmatená kamera a po celou dobu se mi hrubě nelíbila míra vulgarity - skutečně museli protagonisté opakovat "fuck" a "shit" nejméně dvakrát v každé větě? Možná by filmu neuškodilo, kdyby divák mohl cítit k postavám nějaké sympatie - jejich rostoucí strach až hrůza sice byla velmi sugestivní, přesto jsem jim nedržela palce, nebyla jsem správně citově angažovaná. Celkově tenhle filmový experiment hodnotím kladně, při svém minimalistickém pojetí nepostrádal (dle mého skromného názoru) neobvyklost, zajímavost ani napětí. 75%

Nesedí mi asijské filmy, opravdu jen málokterému dokážu přijít na chuť. Už je to tak 4-5 let zpátky, co jsem si "Suicide circle" pustila a hodně mi z tohoto filmu utkvělo v paměti. Hromadné sebevraždy jsou prostě šokující, to se v hlavě uchytí spolehlivě a v tomto případě byly masakry (zvlášť ten úvodní) opravdu drtivé. Film není primárně hororem, spíše tvrdou kritikou společnosti, konzumního stylu života, potlačování individuality, vlivu médií atd.. Snímek vlastně nemá ani pevnou dějovou linii, což je pro mě jedna z iritujících věcí: první mrazivou polovinu jsem sledovala v očekávání, kdy se to konečně rozvine a kam to bude směřovat... marně. Druhá půlka se pak změnila ve frašku, jakou bych nejraději vypudila z paměti - japonský psychedelický muzikál s mravoučnými a mravokárnými texty. Nebyla to vyloženě ztráta času, zklamání však jistě. Prvním dojmem po dokoukání byl vztek a znechucení, roky odstupu přece jen ubraly na trpkosti a daly mi možnost docenit některé scény. 35%