tombac

Na poli evropského akčního filmu patří Bojovnice se svými efektně stylizovanými bojovými scénami mezi to nejlepší. Zároveň je to typ filmu, kterých je pokaždé na MFF KV zoufalý nedostatek a letos tu na odreagování od těžkých artovek nic lepšího není. Takže jsem neodolal druhé projekci, tentokrát v kvalitně vybaveném kině Panasonic a píši sem pod vlivem čerstvých dojmů, které jsou mírně euforické, leč na full house to pořád není. Ano, vizuál je perfektní, turecké odrhovačky šlapou na plyn dynamických sekvencí, herci jsou sympatičtí (příjemná Semre Turan na pódiu bodovala šarmem a přirozeným projevem)... Ale uvítal bych více souvislých přehledných bojových kombinací a méně zpomalených a předrátovaných záběrů, které ze souboje místy vytvářejí trochu statickou efektní mozaiku. A nastíněná problematika života v turecké komunitě se nevymanila za zažitých klišé o muslimech... Za víc si ode mě film kritiku nezaslouží. Příjemné překvapení. Seveřani ve Varech jedou!

Možná jako nepositivní pohled na paběrkování nudících se mladistvých delikventů na irském maloměstě a jejich konflikt s IRA autentické, leč diváka nikterak neobohacující průměrné nízkorozpočtové drama. Až na zjištění, že členové IRA odhaleným udavačům surově prostřelují kolena.

Nebýt laciného televizního vizuálu, stál by izraelský přírůstek mezi dramata o problémových mladistvých rozhodně za pozornost. Národnostní menšiny, rasismus, nefunkční rodiny, drsná mluva, pohyb po šikmé ploše - všechny očekávatalné esence jsou přítomny. Sjednocující prvek fotbalu (včetně několika zápasů) mi přišel jako aktivnímu fotbalistovi na filmu nejzajímavější. Celkově však tuctový snímek o teenagerech na rozcestí, který rychle vyšumí a jemuž by to více slušelo na televizní obrazovce.

Moralizující historka o tom, kterak chudý nezištný rikšák zadostiučení za svou neskonalou dobrotu se dočkal. Pokud se film pohybuje v zasmogovaných ulicích Dillí, činí tak svěže. Jakmile se začne řešit v bohaté famílii tatíkova divná závěť, ve filmu zapustí očividně kořeny principy telenovely včetně šablonovitých postav a Amalovi ztěžkne krok. Hlavní herec je jako dobrácký ňouma přesný.

Více než samotný film mě zaujaly okolnosti jeho vzniku, které vyplynuly na povrch při diskuzi s mladým režisérem-debutantem po projekci. Za 20 tisíc dolarů, natočené na koupenou HD kameru a sestříhané na domácím PC. Už vzhledem ke složitému střihu a přepálené stylizaci podobné třeba té v Em technicky zajímavý debut. Před začátkem nám bylo řečeno, že máme dávat pozor, což se mi dařilo víceméně půlhodinu, pak nastala totální rezignace, nechápavé zírání na plátno a dilema, jestli ten přestylizovaný mišmaš má nějaký smysl nebo si na to jen hraje. Několik postav dokola používá stejné deklamace, ocitá se mezi několika místnostmi v málo odlišných variacích na situace ze začátku... Divné. Otravně a chaoticky sestříhaný rádoby psychedelický pokus.

Panenko na nebi, tahle artovka natřískaná banálními dialogy a plochými postavami v čele se "songkanghoovsky" netečně se projevujícím hrdinou, má bezmála dvě a půl hodiny! Ještěže je tu pro korejský film exotické prostředí Paříže a malý pohled na místní korejskou komunitu... Podobné uspávačky by se od deseti večer pouštět neměly.

Netradiční upírské melodrama a pro mě nejlepší film 43. MFF KV. Možná to není to pravé ořechové pro příznivce tvrdších horrorových podívaných, leč já si u švédského filmu lebedil. Dojemné, melancholické, poetické, mrazivé, dokonce i slušně krvavé (festivalová synopse nekecá), s výbornými náctiletými herci... Láska plane v každém věku a nejen mezi lidmi v tomto výborném komorním horroru, na který jsem během krátkého pobytu ve Varech s chutí zašel i podruhé. 9/10

Přesně tak - zkrátit film o půlhodinu a byl by to možná úsměvný průměr. Takhle Indové vaří z vody, nevtipně plácaji a pobíhají kolem vesnice, které udajně škodí přátelský černý bejk, jenž se každou chvilku někde vynoří za zvuků stále stejné iritující melodie, načež před ním všichni začnou zděšeně prchat. Vím, že v Indii je kráva posvátná, ale neschopnost užvaněných vesničanů a "lovce" dostat se statnému bejkovi na kobylku je do očí bijící. Alespoň ke konci se to rozhýbe, což na výsledný uzívaný dojem nemá moc vliv. 3/10

Oldboyovo tesařské kladívko znovu v (krvavé) akci. V nekompromisním murder thrilleru, který ačkoliv zhusta kašle na obvyklá žánrová klišé a s (diváckými) předpoklady se nemaže, šlape jako perfektně promazaný strojek. Další výtečný korejský zářez mezi snímky o sériových vrazích. Všeobecná chvála není ani trochu mimo. 9/10

Miluji Dream Person od Faye Wong! Že Wong Kar-wai umí mistrně, ladně a nenapodobitelně kombinovat obraz (vždy úchvatný noční Hong Kong), hudbu a pocity, to je stará známá věc. Ale ne vždy mi to stačí na katapultování do filmového nebe. Ale když v Chungking Express zazněly první tóny vzpomínané písničky a parádní několikaminutová sekvence s druhou May se dala do pohybu, definitivně jsem Wongově magické poetice podlehl.