tombac

Je úžasné, jak tenhle sitcom dokáže zvednout člověku náladu, když se cítí mizerně. Je vtipný, romantický, přirozený, oplývá velice sympatickými postavami a také okamžiky, jež jsou s nadsázkou pohlazením na srdci. Jeho kvalita během první série takřka nezakolísá. Zbožňuji ho. A fandím Tedovi a Robin. :)

Tento snímek by asi nemohl sloužit jako promo práce korejských detektivů, jelikož skvadra s odznaky tu s výjimkou Jang Dokg-kuna spíše asociuje bandu neschopných vágusů. Podsaditá hlavní postava mě svou "drsností", škleby, řvaním a humpoláckými způsoby vysloveně iritovala. Formální hrátky a neutuchající snaha o cool záběry tu vyznívají často samoúčelně a rozpačitě, souboje by potřebovaly choreografa (Wachowští možná tu těžkopádnou deštivou scénu vykradli, ale natočili ji esteticky nepoměrně lépe) jak koza drbání... Lee Myung-se evidentně točí samé audiovizuální onanie s chabým obsahem. Na téhle měl lecos co pilovat... Potřetí dvě hvězdy, pane režisére.

Ryu Seung-wan mi tímto filmem opět potvrdil, že co se týče dynamiky soubojů, je v Koreji zřejmě nejlepší režisér (moc to nesrovnávat s fighty v zahraničních martial arts filmech, jelikož korejské taekwondo je dost specifické) a Jeong Du-hong, že jako kopající mašina nemá v korejských filmech konkurenci. Aby nedošlo k mýlce - tohle není bojovka, ale spíše akční gangsterka. Dravá, trochu tarantinovská, lehce zmatená, ale v žánrových mantinelech přinejmenším uspokojivá a solidně zábavná. 7/10

Rozjívený korejský floutek poznává zevnitř japonské reálie a samozřejmě se zakouká do stydlivé japonské dívky, které se pozvolna dvoří... Koprodukční melodrama je zpracováním a vyzněním spíše japonsky subtilní a místy vypadá jako laciný art na hony vzdálený obvyklému korejskému cukrkandlu. Na proměnlivém vizuálu a málo využitém prvku pomalé adaptace na odlišné prostředí ani moc nezáleží, poněvadž po sobě pálí hodně sympatická dvojka a nějakou tu slzičku dojetí na tváři žrouta romantik se filmu daří vyloudit. I když já si na ni musel počkat až na závěrečné minuty... Do té doby to bylo sice bez jakéhokoliv překvapení, leč milé a s odzbrojující Aoi Miyazaki, takže nahoru zaokrouhlených 7/10.

Oproti ne právě pozitivním předpokladům pojícím se zejména ke jménu režiséra se z Forbidden Kingdom vyklubala vcelku příjemná kung-fu pohádka, jež pro mě osobně byla překvapivě koukatelnější než většina vážných čínských historických spektáklů za poslední dobu. Jet s Jackiem si natáčení podle následných reakcí asi moc neužili, ale na obrazovce to znát není, bouchá jim to víceméně pořád slušně a jejich duel je nejlepším mačem filmu. Woo Ping hraje v choreografii na jistotu a průměrná kamera ze soubojů nevykouzlí moc efektních okamžiků, leč je to přehledné, což se také počítá. Kromě na Jeta a Jackieho bych se těšil ještě na bičem se ohánějící bělovlasou záporačku, ta vážně stojí za to.

Paráda! Ničivé kombo zběsilých závodů a přepálené barevné stylizace vstřikuje do oběhu koňskou dávku adrenalinu, úžasně WTF momenty s nezdárným synkem a jeho cvičenou opicí překonávají i výkony úchylné skvadry z Doomsday a nepřipravené shazují ze sedadel (koláži s ninjou se řehotám ještě teď), i mnohé další scény pobaví, dojmou, přinutí fandit postavám ve stylových kostýmech sedlajících nadupané bouráky, v kterých vyvádějí šílené kaskadérské kousky popírající fyzikální zákony... Na hony je to cítit čerpáním z asijských zdrojů (sekvence jako z mangy to jen umocňují) a fanynky asijských popstars zřejmě klepne z polonahého Raina pepka. A epileptici ať si před projekcí na plátně předem vykopou hrob a suchoprdi vezmou do sálu zvracecí pytlíky. Dlouho jsem nevyšel z kina tak rozpumpovaný... Jasně, ptákovina pro děcka... ale s neomezenou horní věkovou hranicí. Tenhle film je bomba a ta opice je boží. Fakt. :) 9/10

Barvité prostředí vysoké školy jest prvotním elementem, proč tato tříhodinová indická žánrová směska svižně odsýpá a baví. Sympatičtí hrdinové, komediální figurky převážně se rekrutující z profesorského sboru, spousta tance, zpěvu, lehkosti a vtipu... Prostředí, v němž profesorka chemie jako kdyby si odskočila do školy z obálky indického Maximu, v němž se uhýbá před slinami prskajícího kantora zpomaleně za asistence rotující kamery ála Neo... Až jsem si přál, aby se na to hlavní terorista vykašlal a šel si také zatančit. Jenže to by film přišel o pár přestřelek, při nichž po sobě aktéři pálí výhradně zpomaleně plachtíce vzduchem a zlosyny, jež vybuchují i s celou střechou. V těchto chvílích se vystřídá komedie s dramatem, film začne trochu nudit, ale ve výsledku stejně slaví triumf. Jak vidno, Indové mají kvalitně natočené a zábavné žánrové všechochuťe v malíku.

To ať se raději Tony Jaa ve vší prostotě vypravuje zachraňovat do Austrálie slony, než sledovat jako vatu mezi souboji takovýto telenovelovitý melodramatický slepenec (přitom účast předního japonského herce Hiroshi Abeho slibovala, že tentokrát by se to mohlo obejít bez časté chuti prokousat se k demonstracím thajského boxu rychloposuvem). V rámci muay thai snímků jsem měl před druhým Ong-bakem jiného favorita, takže mě běsnění dívčí mlátičky v Čokoládě bez problémů uspokojilo. Pinkaew umí točit přehledné a choreograficky nápadité martial arts scény, a ačkoliv tady ho limitovaly schopnosti subtilní hlavní představitelky (v podstatě jen kope a kosti neláme), je na co se dívat. Závěrečný akrobatický boj na stěnách domu, pavlačích a poutačích je skvělý (v titulkových sekvencích pak uvidíte, že ti kaskadéři jsou šílenci, jelikož padají z několika pater rovnou na holou ulici).

Miluji sportovní filmy. Dokola destilovaná klišé o trenérech, jejich svěřencích, trénincích, rozhodujících zápasech a vítězstvích v posledních sekundách, žeru v kvalitním podání i s navijákem. Nejinak tomu bylo u tohoto snímku, který zpracovává korejský ženský házenkářský zázrak na olympiádě v Aténách 2004. Házená mě nikdy moc nebavila, ale druhá polovina Forever the Moment mě dokázala strhnout a citově zaangažovat, přestože samotnému olympijskému turnaji se ve filmu věnuje jen krátký úsek. Nevím, jestli se zápasy výsledkově i obrazem hry drží skutečnosti, ale co se týče atmosféry a emocí, nemá to takřka chybu.

Teda, tolik obnažených ženských ňader v jednom filmu, v HD kvalitě a na velkém plátně, to už jen tak v životě neuvidím! :) Jednou za čas není na škodu ukojit nízké pudy zhlédnutím slaboduché prasárny (nejlépe ve spolku podobně naladěných lidí ;). Pak objektivní nekvality téhle splaškoidní přisprostlé kraviny, ve které je největším pozitivem vysoká koncentrace spoře oblečených perfektně stavěných bab, a ve které létá vzduchem mužské i koňské (!) sperma, litry zvratků (při scéně závodů s pitím 55 litrů alkoholu se mi z kombinace smíchu a zhnusení málem udělalo blbě jako hrdinům) a tekutiny při dívčím orgasmu, pozbývají jasných kontur. A to byl jen malý výčet "chuťovek"... Šmrnc a kouzlo prvních Prciček je v nenávratnu, ale i když se to stydím přiznat, bavil jsem se a řehtal, takže vyčůraně zařazuji neutrál. :) 5/10