tombac

Úvodní rozšmelcování traverzou slibuje, že toto levné čarodějnické horrorové béčko si s vychlístnutými litry hemoglobinu a korektností dělat hlavu nebude. Jenže tento příslib je naplněn jen zčásti. Spíše než vcelku nezajímavá úmrtí zaujmou sexuální scény mezi studentkou a profesorkou ve stylu CAT-III filmů. Čarodějnické rituály se omezují jen na obligátní postavy v kápi a primitivní voodoo figurky, takže ve snímku není nic, co by ho vymanilo z japonského horrorového průměru.

Po Warlords a An Empress and the Warriror třetí letošní čínské zklamání na poli výpravné historické rubačky. Nejsem si jist, jak velké, poněvadž mám těsně po zhlédnutí z filmu v hlavě solidní guláš. Směs chaoticky natočených a sestříhaných bitevních scén, kdy zhusta není jasno, kdo z bojujících je na čí straně, soubojů jeden na jednoho, které jsou zpracovány efektně, ale přehlednost je díky zkratkovitému střihu také právě nešlechtí, nálože patosu a jednoduchého, nekonzistentního děje, to chce silnější dávku divákovy soustředěnosti. Při pohledu na slušný vizuál, tisícihlavé šiky armád, ostří hojně v boji nasazovaných velkých kopí a herecké obsazení (jen škoda trestuhodně málo využité Maggie Q v dokonalém partu sexy, nekompromisní a bojeschopné vladařky) slabá dramaturgie a některé nezvládnuté bojové sekvence dost zamrzí. Zkrátka to chce schopného a zkušeného režiséra, kterému se to nevymkne z rukou. Uvidíme, co vyvede matador John Woo s Red Cliff... 5/10

Nejzajímavější na zombie filmech mi vždy přišla druhá fáze, kdy nákaza už propukla, všude se vzmáhá nekontrolovatelný chaos a anarchie, a hrdinové se musí smířit s faktem, že jejich blízcí jsou po smrti, anebo se je snaží sežrat. Diary of the Dead není vrcholem reálnosti, ale výše uvedené zprostředkovává nadmíru sugestivně. První tři Romerovy "Dead" filmy, ač mi ne vždy sedly, nebyly jen atmosférickou zombie vybíjenou a oplývaly učitým přesahem a sofistikovanými prvky (podle někoho sociální kritikou apod.), což je dost znatelné i tady. Příznivci "staršího" Romera proto určitě budou i s tímto novátorským snímkem navýsost spokojeni a hodně ostatních bude žehrat na skutečnost, že tato potenciální jatka jsou vlastně dost decentní a nečekají nás tu zoufalé boje se zástupy nemrtvých. Plusem budiž vyobrazení eskalace násilí v ulicích (a dalších útržků situací způsobených šířením nákazy) pomocí různých záznamů, proměnlivé spektrum snímání (statické záběry z kamer v zámku mi atmosféričností hodně připomínaly první herní Resident Evil) a použití neotřelých zbraní (už tu chyběla jen motorovka).

Bože, co ti japonští "šílenci" všechno nevymyslí... :) Místy možná zdlouhavé, ale to jsou jen chvíle před bouří, kdy na bránici zaútočí nějaká absurdní situace, třeba v podobě souboje povedených renderovaných monster, jejichž interakce se světem kolem (převážně s městskou výstavbou) nemá v rámci zvoleného stylu téhle skopičiny chybu. Poslední minuty jsou dohnány ad absurdum a nějaké to symbolické varování před smrtí smíchy by bylo vážně na místě. Já se při tom řehtal jako blázen. :) Doufám, že se tohoto originálního kousku dočkáme na nějakém našem festivalu...

Co to smrdí v té skříni? Až na pár fajn scén juonovského typu nijak z průměru nevybočující japonský jü-rei horror, jenž obsahuje všechny typické subžánrové propriety. Nejnapínavější jsou jednoznačně scény, které pracují s nelibými zvuky a vlasatice o sobě nechává jen tušit. Jakmile vstoupí na scénu za doprovodu tuny flashbacků, film postupně spadne o pár strašících pater dolů, ať si hrdinka v závěru příkladně třeští oči jak chce. A to se to rozjelo tak nadějně...

Roger Spottiswoode je rutinér a na tomto korektním a místy fádním dílku z čínských reálií, které jede podle rádobyhumanistické hollywoodské šablony mnohokrát viděné v podobných "exotických" filmech (a je jedno, jestli se odehrávají v Asii nebo třeba v Africe a zda jsou natočené na motivy skutečných událostí nebo ne), je to vidět. Mizivý dramatický náboj, jen "povinné" válečné masakrování civilního obyvatelstva (nepříjemných výjevů se přesto neobávejme). Co mě osobně mrzelo nejvíce, že charismatičtí Chow Yun-Fat a Michelle Yeoh tu zastávají jen role hodného strejdy, potažmo tety, a de facto jen dělají anglicky mluvící křoví herecky horšímu (v mužské polovině nevýraznému) neasijskému ústřednímu duu. 5/10

Po dlouhé době remake asijské duchařiny, jehož není třeba posílat po porovnání s originálem klečet do rohu na hanbu. Ke cti mu slouží, že původní thajský Shutter patří bez debat mezi absolutní duchařskou špičku. Americká předělávka, které prospěl převážně japonský štáb, jest neurážejícím průměrem s pár světlými, lehce strašícími momenty (na údernost originálu samozřejmě nemá, což se týká především ztvárnění pointy), měkčí jü-rei bez krvavého faceliftingu (zato s dlouhým jazykem a mušincem kolem sebe) a zkratkovitou poslední čtvrtinou. Hodina a půl mi u Clony příjemně utekla, leč podruhé na ni do kina asi nepůjdu, jelikož její dějová kostra je až na pár drobných odchylek totožná s originálem a vidět poněkolikáté to samé a v horší verzi nemusím. 5/10

V nesestříhané verzi film pěkně prokoukl a výtku o plochosti beru zpět, jelikož teď již nic nedrhlo a na gangsterku se silným hereckým obsazením bylo radost se dívat nejen co se týče akčních pasáží. Sestříhaná verze nás ochudila mimo jiné o část závěru (končí scénou před skladem) a většinu krvavých okamžiků, včetně poloviny Wu Jingova šermířského umění. K soubojům, respektive akčním scénám, se pojí hlavní výhrada, kterou ke snímku mám. A tou je zbytečně nadměrné použití rušivých stříkanců digitální krve, i v okamžicích, kdy stačilo použít umělou. Rovněž množství digitálních useknutých (ustřelených) končetin nevypadá moc vábně... Ale tím bych si tento jinak po všech stránkách slušný gangsterský nadstandard zkazit nenechal. Navíc Wu Jing je tu zatraceně cool vrahoun jako v Saat po long.

Nezvládnutá direct-to-dvd duchařská uspávačka a jednoznačně nejhorší remake asijského horroru. Místo atmosféry a napětí jen změť nepovedených zrychlených záběrů, nefungujích lekaček, digitálních stonožek, trapných rozplizlých přízraků a prkenných postav s bledou hubou. Miikeho solidní originál je proti téhle srágoře ultraděsivé veledílo, na které aby si divák vzal plenky. Zapomeňte na nepříjemné smrti v čele s vrcholným zpřelamováním kostí v televizním studiu, tuhle scénu Američané přetavili v trapárnu. Jejich tvůrčí bezmoc dokládá jedna smrt jakoby obšlehlá z Final Destination aneb duch svářečem a pyrotechnikem. Ještě že naši distributoři vystavili tomuhle shitu stopku. V kině tak nebude mít nikdo pocit, že právě spláchl stopade za vstupné do kanálu.

Marshall uhňácal dohromady těsto z imbecilních situací a dialogů, nestydatých vykrádaček, pankáčských magorů, oplechovaných primitivů s palcáty a oštěpy, přimíchal krvavě masitou hmotu, ochutil bizarním humorem, nářezovým vizuálem, nablýskaným britským fárem a zadkem Rhony Mitry, zbrkle nasekal na malé kousky a upekl dobrotu, z které jedni hlasitě zvrací a druzí se po ní s úsměvem oblizují. Bezpochyby se u toho smíchy řezal do kolen a určitě se potměšile řeže z vyděšených reakcí početné suity diváků doteď. Tohle snad není možný, tohle nelze brát vážně, tohle je učiněný maglajz. Ale v pozitivním zábavném slově smyslu. Brzy huráá na druhou projekci. :)