Djoker

Lanthimos si jede svoje, a když na to začíná slyšet i Akademie, tak už nic měnit nebude. Krátkodobě to je sranda, ale přes dvě hodiny bizáru můžou být na někoho už moc. Stone full frontal potěší, ale bacha na to, aby to zanedlouho nebyl jediný požadavek na Oscara. Zase tak úžasný výkon to nebyl ani pro jejího skalního fanouška.

Krátce po McAfeeho podivném úmrtí byl takticky vystřelen dokument mapující část jeho života, kterou strávil na útěku, což by nebylo tak zajímavé, kdyby u toho celou dobu nechlastal, neklátil barevný holky, netrpěl těžkou paranoiou, neměl nos od koblihy a nehromadily se kolem něho mrtvoly. Jde o sestřih materiálu z několika návštěv se značnými časovými rozestupy. Působí to dost chaoticky, ale místy je to zábavné a hlavně to přesně vystihuje jeho myšlenkové pochody.

Mnoho párů má potřebu tvrdit, že si jsou souzeni, i když následné rozchody a rozvody značí, že tomu tak úplně nebylo. Abrhám a Šafránková jsou jedni z mála, kterým bych to věřil. Desítky let jim to klapalo před kamerou i v soukromí a jejich bláznivá cesta do Jiljí je toho důkazem. Taková blbost může fungovat jen díky dokonalé chemii a sehranosti daného páru.

Vyvraždění celé vlastní rodiny je samozřejmě true crime klasika pro největší labužníky, takže dokument byl na místě, ale když se čtyři epizody nepodaří dohledat důvod, tak je asi něco špatně. Navíc musíme celou dobu sledovat exota, který minimálně předstírá, že motiv zná. Židovské duo má však talent. Finále se spolužačkou bylo vystavěno skvěle.

Každý případ určitě nepotřebuje vlastní dokument. Vraždu dítěte vyhozením z okna zde totiž převyšuje amatérský průběh soudního procesu. Sice je evidentní, kdo patří mezi užší výběr pachatelů, ale prokázat se to zkrátka nepovedlo a v závěru tak přichází zvláštní pocit a true crime neuspokojení.

Jedna polozapomenutá legenda z dřevních časů českého sportu dostala důstojnou filmovou poctu a to není málo. Největší frajer byl však Emerich Rath, o tom žádná. Hodan si snad troufne i na větší projekty, protože jistý talent pobral a na šaškování v televizi tady jsou určitě hromady jiných telat.

S komediemi se v poslední době roztrhl pytel. Producentům to asi dává smysl, i když prázdné sály značí opak. Marianková si po povedené prvotině mohla vybírat a její příspěvek do žánru určitě nezklame. Navíc znovu stačilo vykrást jiný scénář. Strefování se do korporátní demence je však snadné a film má několik povedených momentů. Hlavně Kotek si svého huliče užívá a jeho postava utáhne i slabší pasáže.

Nolan se s Oppenheimerem po letech konečně vrátil na svůj obvyklý standart. Jen kvůli Oscarům musel upozadit akci a efekty, což jeho úplně nejlepší filmy vždy zdobilo. Akademici se však mohli dojímat nad hereckými výkony a nekonečnými dialogy. To obyčejný divák určitě ocení intenzivní hudbu a inovativní kameru. Göransson a Hoytema jsou prostě jinde.

Šukání dětí je špatné. Áno! Případ Outreau je nechutný kvůli zneužívání dětí, ale vlastní dokument dostal kvůli něčemu úplně jinému. Justiční omyly jsou noční můrou každého neprávem obviněného a tady se to soudci rozpadlo pod rukama opravdu nevídaným způsobem. Když vám někdo bude tvrdit, že v sobě měl tři ocasy, tak to sice matematicky vychází, ale stejně spíše kecá.

Všechny Tiger King postavičky jsou natolik bizarní, že si vlastní spin-off rozhodně zaslouží, ale perverzní guru Antle ostatní přeci jen lehce převyšuje. Bigamie, pedofilie, otrokářství, drogy, týrání zvířat, falešný titul a nesmí chybět ani vražda. Bohužel dokument vypadá jako sestřih zbytků z původního seriálů. Doc Antle se tam skoro nevyskytuje a hlavní prostor dostávají pouze jeho ženy.