Rodin

Trumpetózně trumpetózní krávovina, která má tendenci se tvářit jako velkofilm toho nejtěžšího kalibru, nicméně prázdnota z ní jen duní. Je mi strašně líto mého oblíbence Dennise Quaida, který holt v posledních létech (až desetiletích) prostě ne a ne zavadit o nějakou roli. Protože tahle byla dobrá tak maximálně na navíjení koberců.

V podstatě měl tenhle film jen jedinou chybu. Byl natočen příliš brzy a neměl toho charismatického parchanta tak skvěle zahraného Sirem Hopkinsem. Výsledek je takový televizní a na Michaela Manna až primitivní. Petersen se mohl ztrhat a stejně se mu nepodařilo nahodit filmu jakous takous mysteriózně dramaticky hororózní atmosféru. 65%.

Tohle byl opravdu brutální zářitek, poprvé jsem film viděl jako puberťák, který tak nějak zrovna začal uvažovat o tom, co by mohlo znamenat mít děti... Docela jsem z toho byl zatavený, a to jsem dost velký cynik, se kterým hned tak něco nezacloumá. Nebýt toho, že zhruba od půlky filmu snad jen těm rodičům a policajtům nebylo jasné, kdo v tom má pazoury, mohlo to být úplně dokonalé. Ten závěr je ovšem otřesný (v kladném slova smyslu).

Na psycholigické drama je psychologická stránka věci značně zanedbána. O motivacích chování hlavní hrdinky se nedozvíme vlastně nic, ty scénky s příšernou matkou jsou jen tak ledabyle nahozené a žádná souvislost s čímkoli není ani naznačena. Na druhou stranu Isabelle je opravdu úžasná herečka, ani ona však v mých očích nebyla schopná film jako celek vykopnout přes nějakých 65%.

Velmi dobrý výkon Annie Girardot. Nebýt trochu příliš okatého směřování k čitelnému závěru a příliš pomalu tekoucího tempa děje, bylo by to asi i na 5*.

Většina těchto her je v zásadě průměrná, ony nakonec vznikaly ve třicátých létech a ten prvoplánově levičácký náboj prostě nesetřou, i kdyby se na hlavu stavěly. Ovšem druhou kapitolou jsou předscény, jejichž provedení z předválečné doby už nemůžeme posoudit, nicméně ty o čtvrt století mladší jsou unikátní a neopakovatelné. Takže jen 4*, ale za předscény naprosto zasloužené.

Mě tedy ta hysterická baba se spoustou psychických problémů a utajenou slabostí pro čokoládu moc a moc bavila. Dokonce natolik, že jen za výkon Kyry Sedgwick přihazuji jednu * navíc. Seriál jako takový je ovšem v podstatě průměrný.

Škoda, že tento film nevznikl v evropské produkci, pak by se snad dokázal vyhnout několika poněkud patetickým pasážím, které mně neumožňují vytáhnout rovnou pětku. Nicméně zábava to byla ohromná a Denzel opět potvrdil to, co každý ví. Je to prostě Pan Herec.

Na tomto seriálu oceňuji to, že o léčebné problémy a život v nemocnici jde až ve druhé řadě. Na druhou stranu ovšem je tak strašně ukecaný, plný doslovností a rádoby psychologických dovysvětlení, že mě to opravdu děsně tahá za (d)uši. Ty partie s Katherine Heigl a jejím smrtelně nemocným přítelem/manželem jsou neskutečně pitomé, ale vzhledem k rozsahu celého seriálu se s touto dějovou linkou naštěstí produkce a scénáristi vypořádali vcelku rychle. Co je pro mě ovšem dost zničující, to je vizáž Ellen Pompeo. Vím, že to není tak důležité, ale tak vyžilou babu, která hraje mladou začínající aspirantku lékařského poslání aby jeden v pravé poledne s lucernou na Václaváku pohledal.

Jejda... Američani zase zachraňují Svět, Zeměkouli, Ztebekouli, Zněhokouli... Trapné.