Aluska88

Ač to říkám velmi nerada, tak musím říci, že Zodiac nebyl takový, jak jsem v případě mého nejoblíbenějšího režiséra očekávala. Herci jsou výborní. Filmu vévodí můj oblíbený Jake Gyllenhaal coby snaživý, nevinný "skautík", který postupně začne případu zcela propadat a Robert Downey, protřelý profík, neustále vykuřujíc cigaretu, který prostě dělá svou práci. Technická stránka, kamera, hudba a napínavý děj, ve kterém snad není slabé místo, jsou Fincherovou doménou, což v tomto filmu opět potvrdil. Jen na mě však celý zapůsobil mírně chladně. Celý příběh se v podstatě až na různé momenty (pátrání, vyšetřování, výslechy či domovy hlavních protagonistů) odehrává v kancelářích San Francisco Chronicle. Asi jsem očekávala, že samotné postavě Zodiaca bude ve filmu věnována větší část. Takže David mě svým umem opět nezklamal, jen jsem čekala něco o trochu více. Což rozhodně nebude jeho chyba, ale spíše mé přání. Mimo jiné dokáže do obsáhlé stopáže umístit ten nejkvalitnější materiál, jakého jsou jeho dovednosti schopny. A to ještě můžete mít pocit, že kdyby byla stopáž ještě delší, tak dokáže ze svých naleštěných šuplíků vytáhnout ještě další množství prvotřídních filmařských surovin, kterými by Vás dokázal ohromit či šokovat. Ve své tvorbě nezná prostor pro něco, jako je nuda či klišé. Preciznost, cílevědomost a obrovský talent dělají z Finchera jednoho z nejlepších režisérů současnosti.

Zasmála jsem se, příběh byl hezky a poutavě zpracován, líbil se mi Oslík s hlasem Oldy Víznera i princezna Fiona její "Matrixovské" cvičení v lese. Ale v celkovém dojmu nemůžu říct, že bych jakkoli propadla obdivu a masové popularitě tohoto filmu, která mi přijde docela přemrštěná. Zatím tápu nad tím, čím si Shrek získal toliké masy příznivců. Jak jsem již uvedla v úvodu, pobavila jsem se, ale rozhodně bych Shreka nezařadila mezi ta nejlepší animovaná díla, jaká jsem zhlédla. Přijde mi, jakoby vytvořená popularita okolo něj doslova převálcovala samotný film, který je jistě dobrý a kvalitní, ale pro mě rozhodně ne ten nejlepší.

Russell Crowe a Christian Bale mezi sebou rozehrávají mistrovský souboj v jednom z nejvydařenějších westernů poslední doby. Charakterní a charismatický záporák a psanec Ben Wade pod dohledem slušného muže od rodiny, Dana Evanse míří na vlak do Yumy ve 3:10. Podobně jako v Nelítostném souboji Michaela Manna, i z těchto dvou by mohli být skvělí přátelé. Pokud by však nestáli na opačných stranách zákona. Ale i tak se mezi nimi vytvořil jakýsi typ mužského pouta, které v sobě skrývalo respekt vůči tomu druhému. Dokonalý portrét jejich charakterů, fenomenální chemie a správná banda mizerů a ostatních postav. Z těch mě zaujal synek William v podání Logana Lermana. Konec filmu se zdá být poněkud rozporuplným, rozhodně však alespoň pro mě, zajímavým a správným. Scéna, kdy Ben Wade hovoří o tom, jak coby kluk (pře)četl bibli, mě vždy dostane a jeho sklopená tvář skrytá za kloboukem, který jako by chránil a ukrýval jeho emoce tak, aby zůstaly nerozpoznatelné před Danem. A závěr... Pohled do Benových očích, v nichž se zračí slzy a mísí se strhanost, smutek, hněv a strašná touha po pomstě, je dokonalý a všeříkající.

Tak u této ztřeštěnosti jsem se nemálo zasmála. Má skvělý drive, přemíru vtipných scén a bezchybné herecké obsazení. Sally Field mi byla vždy sympatická, zatím jsem ji však neviděla v ničem, kde by její postava byla tou hlavní. Zde svou rolí neuroticky labilní herečky zcela zářivě exceluje a strhává na sebe veškerou diváckou pozornost. Fešák Downey, seriózní Kline, šikovná Shue a profesionální Whoopi pak úspěšně obstarávají hlavní vedlejší herecké party. "Miláček celé Ameriky ke mně v noci leze po okapové rouře", "Máš rudé oči." - "Jsem nachlazená." - "Ne, ty hoříš vášní." :)

A půl. Moc hezky udělaný film. Měla jsem dojem, že ani toho patosu a klišé, zde tak často diskutovaných, jsem příliš mnoho nepostřehla. Scénář a dialogy mě oslovily a nějaké ty patetické momenty mě zcela míjely. Nechala jsem se tak s příjemným pocitem unášet kvalitně zpracovaným filmem. Délka dvou hodin byla přesně dostačující, děj se zdlouhavě nevlekl. Uběhl rychle, zajímal mě, a až na pár chybiček jsem nenašla mnoho, co bych vytknula. Angelina Jolie zastává tu "krásnou" část filmu a do role dámy z vyšších kruhů, spokojeně, avšak stereotypně žijící s hodným mužem, dobře pasovala. Clive Owen coby přímý a ostřílený doktor se zase postaral o výbornou hereckou stránku, do které opět zkušeně zapojil své charisma. Hranice zlomu se mi líbila a kdyby se mě někdo zeptal na kritiku, nejspíše bych nedokázala odpovědět.

A půl. Pan režisér se zřejmě rozhodl pojmout téma jaderné havárie zcela opačným stylem, než jak jsme zvyklí. Usoudil, že postačí, když se děj bude odehrávat víceméně pouze mezi zdmi městského příbytku a samotné důsledky havárie se divákům donesou pouze z doslechu z rádia. Takže neuvidíme žádné záběry či scény z postiženého místa, osudy okolních obyvatel, ani se nedozvíme nic o tom, jak se vše vlastně událo, nebo jak se rozhodla situaci řešit vláda. Celý film se odehrává mimo centrum katastrofy, se zaměřením na osudy jedné rodiny. Mám však dojem, že tímto odchýlením od zavedených parametrů katastrofických filmů šlápl hodně vedle. Také se rozhodl, že ke zvyšujícímu se napětí a neklidu, divákovi postačí občasné pobíhání hlavního hrdiny z baráku do auta, pocházení po místnosti sem a tam, a NEUSTÁLÉ telefonování (ono je třeba to zkoušet každých pár minut, když jsou linky nedostupné, že. GRR!), které mě už asi po dvaceti minutách začalo nehorázně vytáčet, že jsem měla chuť do telky vlítnout a ten mobil mu někam šlahnout, protože už se to opravdu nedalo snést:) Naštěstí se potom do příběhu přiřítila jeho zbídačená žena a on konečně dostal rozum. Díky němu, a s těžkým srdcem nechal manželku napospas venkovním toxickým spadům a společně rozmýšleli, jak zapeklitou situaci vyřešit. A pokud si myslíte, že se z toho nakonec oba šťastně dostali, nenechte se mýlit, protože při takové havárii, ač si myslíte, že doma jste v klidu, tak karty se můžou lehce obrátit a váš domov se může stát vaší klecí. A ještě ke všemu se k nim připlete malý kluk, který se po výbuchu neutíkal schovat domů, protože se bál. Herci nevýrazní, i když uznávám, že Mary McCormack odehrála dost dobrý part. Možná by tento formát i fungoval, ale tady k tomu jaksi nedošlo. Rozhodně však oceňuji zhruba poslední půlhodinku, kde se věci konečně daly hodně do pohybu. Film se trošku probral a poměrně vydařeně to dotáhl až k vítěznému, docela nečekanému a drsnému konci, v němž zůstanou otevřené dveře jen někomu, poměrně doslova řečeno.

Konečně o mně někdo natočil krátkometrážní snímek. Musím říci, že s výsledkem jsem nadmíru spokojena. Stopáž mohla být klidně i o kousek delší, aby se tak dostalo i na mnohé další skryté vlastnosti spousty z nás. Neznámí tvůrci mají můj obdiv a dík.

V pozdních nočních hodinách si takhle brouzdám po televizních kanálech, když tu narazím na Markíze na film s velmi nápaditým slovenským názvem "Vraždiace osy", který jsem již dříve při listování programem zaregistrovala. Zaujaly mě jisté scény a dle paměti jsem i věděla, že by se zde měl vyskytnout Robert Englund. Když se objevil na scéně, tak ač jsem kolikrát měla úmysly již televizi vypnout, tak jeho osobnost mě přiměla vytrvat až do konce. Jeho postava mi přišla z celého díla asi nejserióznější a byla jsem k ní schopna zaujmout docela vážný postoj. A samotný námět, ať je jakkoliv totálně béčkovitým, mi díky zpracování přišel i docela zajímavý. Samozřejmě opět nechybí osvědčený špatný scénář, klasické schéma záchrany obyvatel mladým, chytrým biologem, zoologem či podobným a mladou, krásnou ženou, bez které by to nikdy nedokázal a ona bez něj taky ne. Vše prokládané vztahovými problémy z minulosti, doplňkovými postavami, které dávají slušný prostor pro výsměch a zápornou postavou, která ví mnohem více. A do toho zase pár těch logických nesmyslů a "já vás tady nenechám, musíme odtud pryč, řekl jsem běžte!" scén. Jejich vyvrcholením zcela beze sporu bylo přiznání léta ukrývaného tajemství (které vás musí napadnout ihned, než jej hrdinka se slzami v očích přizná a díky němuž bude opět navázána rodinná harmonie) v obklopení jakýchsi zmutovaných vosích zombií, které mi přišly jako fascinující článek filmu. Otevřený konec pak dává možnost navázat na ještě kvalitnější pokračování:)

A půl. Bravurní kousek britského humoru s výraznými herci, hláškami prošpikovaným scénářem a jednou humornou scénkou za druhou. V čele bandy nezaměstnaných kamarádů, kteří se potulují, kde se dá a snaží se všemožně přežívat své bídné sociální či existenční situace, neústupně stojí Robert Carlyle. Již několikrát mě o tom dokonale přesvědčil a ohlašuji tedy opět. Ten vzrůstem malý, hubený, jaksi kostnatý a jakoby neuroticky roztržitě působící skotský chlapík je doslova herecký "diablik". Chameleon. Jeho herectví je vždy tak osobité a dokonalé, že je až nerozpoznatelné. On dokáže být nejspíš kýmkoliv, a když je na obrazovce, tak mi přijde, jako by ho kamery absolutně nezajímaly. On je prostě tou postavou, kterou ve filmu má být, doslova se do ní "vsákne", šlápne na plyn a do konce filmu jede bez zastávky.

Tato komedie mě vůbec nezklamala a rozhodně mile potěšila a pobavila. Soudila bych, že pro mě asi nejvydařenější Sandlerovský kousek, jaký jsem dosud zhlédla. O půvabnou stránku filmu se postarala kráska Kate Beckinsale a podivného vědátora zase úspěšně ztvárnil Christopher Walken. Nebýt poměrně odpuzující scénky s voňavým dárečkem Davidu Hasselhoffovi pod nos a závěrečného rodinného patosu za deště uprostřed silnice a pár ostatních drobností, považovala bych tuto vydařenou komedii téměř za dokonalou.