Aluska88

A půl. Už jsem na to přišla. Možná to bylo nějak takto. Jan Kounen se rozhodl, že natočí western. Pak si někde na divokém západě, uprostřed vyprahlé pustiny a suchého, horkého větru, jež mu s každým poryvem vnášel do očí písek, dal trip a rozhodl se, že to nebude jen obyčejný western. Aby nabylo jeho dílo ještě konkrétnějších tvarů a hlavní postavy měly představy o jeho vizi, nabídl jízdu v tripovém opojení i hereckým borcům Vincentu Casselovi a Michaelu Madsenovi. A tak vzniklo Blueberry. Vcelku obyčejná dějová linie, doplněna působivou kamerou a celkovým psychadelickým zpracováním, jehož vyvrcholením budou závěrečné fantaskně bizarní halucinace. Film jsem měla v úmyslu zhlédnout jen díky jménům Cassel a Madsen. Pánové nezklamali a já byla potěšena jejich výkony. Zajímavé dílo, které však asi každému nedokáže rozproudit krev.

Navzdory krutému a skvěle zpracovanému portrétu o ženě, ze které se postupně díky nepříznivé životní situaci a psychickému i fyzickému vyčerpání začne stávat tyranka, na mě snímek nezapůsobil, jak jsem očekávala. Scény, ve kterých byla nebohá dívka týrána, jsem zaraženě sledovala, ale neobjevily se u mě vůbec pocity šoku, zdrcenosti, mrazení v zádech, ani jsem nepocítila slzy v očích či vztek a rozhořčení nad tím, jak se něco takového může tak lehce, a zcela jednoduše stát. Během sledování jsem si říkala, že celé to peklo vlastně způsobila jedna osoba, jejíž lží a naivním vztekem, se celý ten kolotoč dal do pohybu. Dívka, kterou ztvárnila Ellen Page, jí chtěla pomoci. A to se stalo její největší chybou, aniž by o ní v tu chvíli tušila. Catherine Keener skvěle ztvárnila osudem strhanou a necitelnou ženu, pro níž se mučení stalo nutným aktem, kterým bylo třeba potrestat nešťastnici, aby si uvědomila, co udělala. Její lhostejnost a naprostá absence pocitu viny či svědomí byla vykreslena působivě. Zároveň je Americký zločin ukázkou toho, jak jednoduchá může být manipulace s dětmi. Člověk si klade otázku, zda-li si vůbec uvědomovaly, že provádějí něco strašného jinému člověku, nebo jestli to pro ně byla neobyčejně zajímavá zábava, kterou jim matka zkrátka povolila, protože to byl "pouze" trest a bylo to správné.

Andaluský pes je něco jako vrcholně surrealistická noční můra. S fantasmagorickými a bizarními výjevy, které vám zamotají rozumem. Je to jedinečná umělecká halucinace. Z celé tvorby Luise Buñuela jsem dosud zhlédla pouze tuto jeho prvotinu, Andaluského psa. A ač, neznalá jeho dalšími filmy, tento originální výjev bude vždy to první, co mi ve spojení s jeho osobou vytane na mysl.

Hodnotím díl věnovaný Rudolfu Hrušínskému. Měla jsem jisté obavy, aby se tento pořad nenesl v bulvárním stylu, jak má Prima často ve zvyku. Postupem sledování jsem však byla mile překvapena. Zpracování i scénář se tak sice trochu nese, ale to jsem po chvíli pomalu přestala vnímat a soustředila se pouze na osobnost pana Hrušínského. Pořad přináší velmi zajímavý pohled na tohoto herce. Obsahuje názory a zážitky několika jeho hereckých kolegů, režisérů, syna Rudolfa či publicisty. Především mě zaujaly postřehy z natáčení a tento velký herec pohledem a slovy osobností, které zde vystupují. Spoustu věcí jsem o něm dosud nevěděla a byla jsem ráda, když se objevilo i několik útržků z rozhovorů s ním. Při závěru, který byl věnován jeho poslednímu filmu Noc rozhodnutí se mi do očí vhrnuly slzy, a mě se chtělo najednou strašně plakat. Způsob, jakým vše bylo podáno, na mě úplně dopadl. Záběry na něj z filmu, do toho slova jeho kolegů a slova, jež zněla nějak takto: "...Když dokončil svou poslední repliku, všude bylo úplné ticho. Nikdo nic neřekl, nepadla ani klapka, pořád se točilo. Po chvíli všichni vstali a začali tleskat..." Pro mě kvalitní pořad o zcela výjimečné, geniální, smutné a záhadné osobnosti českého filmu. Jako herci a především jako člověku.

I přes svou obsáhlou délku zhruba 170 minut, rozdělenou do dvou částí, dokázal tento film upoutat na celou dobu mou pozornost. Nudných či nezajímavých částí zde mnoho nebylo. Naproti válečné tématice a svému námětu mi zpracování a děj přišel místy spíše jako odlehčená verze podobných příběhů. Při sledování jsem se i zasmála vtipným dialogům. Což by rozhodně nevadilo. Jenže postupem času jich bylo stále více. Měla jsem pocit, jako bych sledovala partu mladých kluků na výletě, kteří se rozhodli, že si vyzkouší, jaké by to bylo, kdyby byli někde uvězněni a začnou zkoušet všemožné způsoby úniku. Pobyt v pevnosti nebyl až na pár momentů jakkoli dramatický či drsný. Všichni vojáci spolu vycházeli v pohodě, žádné větší násilnosti, vypadalo, že si svůj pobyt v poklidu užívají. Strážní k nim, i k jejich opakovaným útěkům přistupovali zcela bez zájmu. Co však oceňuji, je závěr filmu, který mě opravdu dostal.

Moc hezký příběh o dětském světě, nejen pro děti. I když mi přišlo, že domácí prostředí, ve kterém se děj odehrává, mohlo v době vzniku filmu, počátku let devadesátých, vyvolat ve spoustě dětí i docela depresivní a chmurné pocity. I na mě, člověka, jež má dětství hodně daleko za sebou, to tak místy zapůsobilo. Jedno léto, jedno velké přátelství a křehkost dětské duše. Poměrně sympatičtí Macaulay Culkin a Anna Chlumsky k sobě dobře padnou a je zajímavé poslouchat jejich myšlenky. Jamie Lee Curtis to zde opravdu moc sluší. Ve třech scénách jsem měla na krajíčku (když Vada přišla na obřad svému kamarádovi, když ji Jamie česala a ona řekla jistou větu a nakonec, když v závěru filmu přečetla svou báseň). Když jsem se tak na ty dvě děti dívala, jak bezstarostně jedou na kolech po klidné ulici, pomyslela jsem si, jaká to byla zlatá léta a jestli se současné děti k sobě takto dokáží ještě chovat. Přemýšlela jsem nad tím, jak vyrůstají dnešní děti a jak jsou vychovávány. Dnes už snad ani neexistuje něco jako to nevinné, čisté a bezstarostné dětství. Dřív se děti navštěvovaly a ptaly se jeden druhého, jestli půjdou ven. Dnes se ptají, jestli budou na Facebooku. Dřív přiběhly hladové domů a zeptaly se mámy, co bude k obědu. Dnes si koupí radši hamburgery a colu. Dřív se možná chlubily nad tím, jaké dostaly krásné kolo nebo hračku. Dnes se starají o to, jaké písničky mají v drahém mp3 přehrávači či stylovém mobilu. Dřív soutěžily o to, kdo udělá větší bublinu ze žvýkačky. Dnes se zajímají o to, kde sehnat cigaretu a zamachrovat tak. Dřív si možná před spaním četly pohádky. Dnes se dívají před spaním na Óčko nebo MTV. Dříve snily o tom, čím by chtěly být. Dnes si v časopisech čtou o tom, jaké by měly být a jak vypadat, aby byly "cool". Dřív se nestaraly o to, že běhají celý den po venku a mají natržené kalhoty nebo odřená kolena, když lezly na stromy. Dnes je zajímá, aby měly moderní, značkové oblečení, přesně podle trendů. Dřív se zastyděly, když pronesly nevhodná slova. Dnes se jimi klidně oslovují. Dřív měly úctu k dospělým. Dnes jsou schopny jít po ulici a bez jakéhokoliv svědomí někoho urazit či se mu vysmát. Dříve spolu mluvili o všem možném, uměli říct "mám tě rád". Dnes si vystačí slovy jako MTMR, PAPINKY, LOVÍSKUJU TĚ UPA MOCINKY či MUCK:-*. Dříve neznaly pojmy jako hipec, emo a neměly ponětí, kdo je to šampón či barbínka. Dokáží ještě v současnosti naslouchat jeden druhému, vnímat ho nebo se o něj starat? Nebo je pro ně dnes dobrý kámoš ten, kdo má nejlepší oblečení, "hrubý" mobil a dokáže se zasmát každé blbosti? Kam se ale podělo to "dětství"...?

Podivuhodné dílo. Nezvyklý námět, zajímavé zpracování, skvělá kamera a uchvacující hudba. Ta mi připadala jako mix z různých thrillerů z let šedesátých. Chvílemi jsem zaslechla i podobné melodie jako z Psycha. Daniel Craig, Rhys Ifans a Samantha Morton vytvořili výborný trojúhelník. Herecky i charakterově. Musím vyzdvihnout i český dabing. Především hlas Martina Stránského byl v postavě Jeda dokonalý. Film k zamyšlení, k nepochopení a k úvahám. Film o lásce a o tom, jakou neomezenou silou dokáže lidem vládnout. Je to touha, obdiv, strach, potřeba, pochopení a cit. Ale také zaslepenost, zraněnost a naše mysl. A pokud láska přemůže celé naše tělo, může také zcela zatemnit mysl. Pak se stáváme jejími otroky a může nás zničit. Enduring Love je krásným, pravdivým, krutým a citlivým portrétem o náhodách, okamžicích, pozornosti, detailech a činech. Aniž bychom si toto vše uvědomovali, můžou nám někdy zcela změnit život.

Tento druhý díl mě po tom úvodním docela slušně probral, a trochu se mnou zaházel. Více jsem si ho užívala a více mne také pobavil. Příliš se mi však nelíbila až křečovitá snaha, udělat z toho jakousi moderní pohádku, která, snažíce se zapůsobit na současné popcornové publikum, až příliš v jistých částech vzývala na povrch americký styl. Hamburgery, inspirace Hollywoodem či odkazy na Spider-mana, Pána prstenů či Mission Impossible. Celkově to na mě všechno působilo až příliš pomíchaně. Nu což. Nikdy tomu zelenému zlobrovi zřejmě nepřijdu na chuť.

Jakožto můj první zhlédnutý zážitek renomované společnosti Asylum, která zavedla do současného žánru nový pojem, "Mega Monster Horror", má Megapiraňa můj obdiv. Jedná se o zcela převratné dílo. Vymykající se snad všemu, co jste vůbec kdy viděli. Něco podobného ještě nikdy nebylo natočeno:) Asylum svou tvorbou otevírá zcela nové brány a netušené možnosti. Jejich styl a náměty dokáží překonávat hranice lidského chápání a logiky:D Buď z toho zešílíte, nebo budete uneseni a s nesmyslným údivem a obdivem budete mezi záchvaty smíchu této šílenosti holdovat. Paul Logan coby agent Jason Fitch, je se svým drsným, kamenným výrazem a obdivuhodnými schopnostmi zcela jistě novým akčním hrdinou:D Scéna, kdy na pláži odkopává přilétávající žravé, digitální potvory, je naprosto epochální a já musím konstatovat, že takové scény píší filmovou historii:) A samotný film bych nazvala, již teď, zcela kultovním. Je jako dokonalý, moderní prototyp nového druhu těchto výtvorů. Přemíra vskutku unikátních triků, zábavných postav, excelentních momentů (piraně zahryzávající se do baráků, či vzdušný útok na vrtulník) a odzbrojujících dialogů, které s českým dabingem získávají totálně humorný rozměr (kupříkladu scéna, kdy Logan hovoří s Barrym Williamsem o další možné variantě likvidace, ve mě vždy spolehlivě vyvolává nekontrolovatelný výbuch smíchu). Oceňuji dynamickou hudbu a zběsilý střih, který má dodat na důležitosti a dojmu rychlého tempa děje. Taktéž by mě velmi zajímalo, kdo se podílí na tvorbě velmi vydařených a neocenitelných plakátů pro Asylovské MEGA projekty. GO ASYLUM! Dodatek ke druhému zhlédnutí: Usadila jsem se pohodlně do křesla, natěšena na to, že konečně Mega Piranhu uvidím na televizní obrazovce v rámci vysílání Universal Channelu. Vzápětí jsem se však málem zakuckala, když jsem zjistila, co s ní provedli. Jedná se, nejspíš pro všechny ostatní, o nepodstatný detail, ale mě to zcela šokovalo. Oni mi ju předabovali!:) Prvně jsem ji viděla na PC, kde hlavní roli Jasona Fitche mluvil Tomáš Juřička a vůbec celé dabingové obsazení, naléhavost dialogů či intonace, se postaraly o nezapomenutelné hlášky, o něž je nová verze Universalu v jisté míře ochuzena. Pro mě je Megapiraňa neopakovatelná, a Paul Logan, Tiffany a Barry Williams zcela nenahraditelní. The Best of Asylum! MEGA Zajímavost: Věděli jste, že když máte vybitou baterku u mobilu, stačí ji vložit do úst? Kyselina ze slin dodá 10%:) Dopručuji geniální trailer, hodný typického "MUST SEE!" "It wasn't an explosion, it wasn't terrorists, it was giant piranha. Yes sir, giant piranha", "Serrasalmus are... BIGGER!!!":D "Vzorek má polovinu nových orgánů. Má dvě srdce, třikrát silnější kůži, je to hermafrodit, schopný se množit sám", "Než doplavou k ústí řeky, budou velikosti koně, osm hodin potom budou jako hroch, za další čtyři hodiny jako slon, pak velryba", "Právě jsme viděli masivní útok piraní, byl zničen celý přístav", "Právě přežily jaderný útok jakoby nic a plavou DÁL!" :D :D

Zajímavý film. Děj je podáván velmi lehce, je poklidný jako jarní jezírko, na nějž dopadají teplé paprsky jarního slunce. A když se do něj zadíváte a spatříte zářící odlesky od hladiny, probudí to ve Vás příjemné a hřejivé pocity. Takto na mne zapůsobil. Hlavní linií není jakkoliv složitý, zamotaný či šokující příběh s propracovanými charaktery. Je to vzájemné prolínání životů jedné dospívající dívky, která zažila otřesný a nezapomenutelný zážitek, a mladé ženy, které se tyto události neustále vracejí a ona se s nimi snaží vyrovnat. Evan Rachel Wood je zde tak neuvěřitelně nádherná, působí jako anděl, a svou jedinečnou krásou "magicky" zapadla do podobně, vzletně laděného zpracování. Nebýt jí, nejspíše bych šla s hodnocením níže. Uma nepředvádí nijak fenomenální výkon, ale do své role dobře zapadla. Hornerova hudba je příjemně podbarvující. Kromě Evan si mě ještě zcela získala kamera. Jakoby snivě se nechá unášet celým filmem a spoustě scén tak dodává specifický nádech a kouzlo. Záběry na květiny, oblohu nebo třeba okouzlující záběr na Rachel, kterak pozoruje akvárium. A jakkoliv byly líbivé, nepocítila jsem z nich žádný kýč či sentiment, jak někteří píší. Jen jakoby čistý, příjemný vánek, provoněný lehkou vůní jednoho mládí. Jediné, co můj poetický rozlet na křídlech tohoto díla zabrzdilo, byl jeho závěr.