sator

Každý rozhovor s některým ze šlechticů končí otázkou Františka Kinského „Máš modrou krev?“ Všichni si z toho víceméně dělají legraci. Jenže je známo, že krevní skupina s tzv. faktorem Rh- po zoxidování zmodrá. Lidí na planetě s tímto faktorem je menšina, odhaduje se, že něco kolem 25 %. Co je ale zajímavé, že tento faktor mají všechny šlechtické, královské či urozené rody. Jedna z teorií je, že je to proto, že se žení a vdávají stovky let mezi sebou, a to přesto, že incest je zákony zakázán. Co touto selekcí či šlechtěním sledují se zdá prozatím tajemstvím.

Píseň v závěru epizody se jmenuje „I'm not fine“ a zpívá ji Adam Vopička.

V roce 1974 vyšla knižně „Zvláštní dobrodružství Aladára Mézgy“ od spisovatele Józsefa Romhányia, scenáristy seriálu.

Hit „Let The Bells Keep Ringing“ z roku 1958 si půjčil Václav Neckář od kanadského zpěváka a skladatele Paula Anky, který si ho zkomponoval i opatřil vlastním textem. Český text napsal Ivo Fischer. Filmová písnička Václava Neckáře písně Bim Bam existuje ve dvou verzích.

Helena Vondráčková a Václav Neckář nazpívali soudobý šlágr v podobě studiové filmové písničky s hudbou Josefa Vobruby a původním textem Jana Schneidera.

Píseň vznikla z úcty ke zpěvákům a potulným hercům z dob, kdy být komediantem bylo cejchem a nejistým povoláním. Text napsal Jiří Suchý, hudbu složil Jiří Šlitr.

Název filmu pochází z lidového prostořekého úsloví: „Tchýně a uzený, nejlepší jsou studený.“

Píseň začíná vánočními pozdravy Ono a Lennona svým dětem z předchozích manželství. Ono šeptá: „Veselé Vánoce, Kyoko“, pak Lennon šeptá: „Veselé Vánoce, Julian.“

Písnička v samém závěru epizody je od české skupiny Bast a jmenuje se „Demasked Love“ a je z prvního alba „Your Mentality“ z roku 1995. Kapela vznikla v roce 1992, dominuje ji výrazný hlas Hany Friedlaenderové.

Už po čtyřech tazích vzniká 300 miliard šachových kombinací.

Klip se točil v Tittenhurst Park venkovském domě o rozloze 29 hektarů u London Road v Beggar's Bush poblíž Ascotu. Od konce léta 1969 do srpna 1971 byl domovem hudebníků Johna Lennona a Yoko Ono a od roku 1973 do konce 80. let domovem Ringa Starra a rodiny. Starr prodal nemovitost šejkovi Zayedovi bin Sultanovi Al Nahyanovi, prezidentovi Spojených arabských emirátů, v roce 1989.

V posledním rozhovoru před svou smrtí řekl: „Pod tou písní by měli být jako autoři uvedeni Lennon a Yoko Ono. Velká část textu a koncept pochází od ní. Byl jsem trochu sobecký, a tak jsem ji tak nějak zapomněl zmínit. V její knize „Grapefruit“ je část o tom, co by si měl člověk představit a ta mě inspirovala. Tak to musím uznat alespoň teď.“

Lennonův slavný bílý klavír, na který v klipu hraje, v písničce neuslyšíme. Přestože měl mnohem lepší zvuk než ten, který měl John v hudebním studiu ve svém domě, ani po hodině nahrávání nedokázali nic udělat s tím, že zvuk se příliš rozléhal a vytvářel nechtěné echo, a tak se vrátili pokorně do studia.

Milan Kňažko v roli dr. Davida, který zde strávil natáčením tři měsíce, na natáčení zazvzpomínal: „Do země jsem se dostal sedm let po porážce Rudých Khmerů, po válce, ve které zavraždili dva miliony lidí. Země byla pořád v jakémsi režimu utlumené občanské války, všude vojáci, kulometná hnízda a střelba. Bydlel jsem úplně sám v hotelu pro nejvyšší stranické funkcionáře s názvem Kromprcá.“ K tomu názvu dodává, že se nedivil, když zde soudruh řekne „mamrd“ a soudružka „samrd“.

Když zemřel Vladimír Menšík, Milan Kňažko poslal amatérský filmový záznam, který vytvořil v průběhu natáčení, jeho rodině.

Zdeničku (Zdena Dančíková) mluví Edita Dindělová, Luďka Březinu (Ladislav Mrkvička) Jan Faltýnek.

Představitelka Daniely, Danuše Klichová, popisuje, že postelových scén bylo původně natočeno mnohem víc, ale komunistická cenzura je tehdy nedovolila do filmu zařadit. Jiří Adamíra byl během natáčení těchto scén velmi ohleduplný a vždy po dokončení choulostivé scény ji jako první zahaloval do županu.

Namluvení obou králíků má svědomí herec Josef Dvořák. Aby hlasově i charakterové oddělili Boba a Bobka od sebe, použili tvůrci jednoduchého triku - zrychlení nahraného hlasu a tím změnu intonace i výšky hlasů. Proto musel Dvořák při nahrávání mluvit velmi pomalu, aby mu po zrychlení nahrávek bylo rozumět.

Tvůrci pro tento díl změnili úvodní melodii, která jinak beze změny provází všechny tři série. Rozšířili ji o sborové zpěvy, protože epizoda je o zpívání.

Cenzor epizodu nepovolil, takže ji diváci mohli vidět až po roce 1989.