Skuby47

Vše, co bych napsala k tomuto filmovému dílu, již zde napsáno bylo. Pro mne to byl fascinující zážitek a dokonalá ukázka toho, co lze při současných technických a trikových možnostech na filmové plátno dostat. Ty krásné modré kočičky jak říká moje vnučka a nevídaný očarující vizuál, který ani po třech hodinách nenudí, mi připravil neopakovatelný zážitek. Jsem moc ráda, že jsem měla možnost tento příběh vidět v 3D kvalitě a na velkém plátně,  pro které je prvotně určen.

Velmi ponurá téměř hororová pohádka s řadou nesympatických herců. Žádná z postav nebyla vyloženě kladná, aby si ji dítě mohlo oblíbit. Také do žánru nic nového nepřinesla, byla to jen směsice různých, notoricky známých příběhů. V pohádkách se možná nic moc nového už vymyslet nedá, ale okořenit příběh humorem, příjemnými herci a krásným prostředím by snad neměl být problém.

Zajímavý dokument, který mi poskytl řadu nových poznatků. Od tohoto autora mám snad všechny u nás vydané knihy. Ráda jsem je četla. O jeho životě jsem toho moc nevěděla. Dokument vychází pouze z jeho deníků a dobových fotografií doplněných  o výpovědi pamětníků a snímky krajiny, kterou popisoval. Autor musel věnovat hodně času vyhledávání a studiu dostupných materiálů, aby z nich vznikl prezentovaný celek. Je zvláštní, že zde nebyly použity ukázky z filmové trilogie, která byla podle jeho knih natočena.

Pro mne existují tři světové hudební ikony dvacátého století  :  Michael Jackson, Elvis Presley a Johnny Cash. Existuje  řada dalších skvělých hudebních mágů, kteří potěšili svět svým hlasem, ale já nedám dopustit na uvedenou trojici. Jsem vděčná za uvedení životopisných dokumentů a záznamů z koncertů těchto interpretů,  kteří už nejsou mezi námi, a nenechám si ujít žádnou příležitost se něco nového o nich dovědět. Tento dokument splnil moje očekávání, protože spojil informace ze života Elvise s jeho hudebními vystoupeními na světových pódiích.

Miluji ten příběh od dětství, kdy se mi dostal do ruky román Edgara Burroughse. Tarzan byl múj obdivovaný hrdina. Od té doby jsem se k této knize vrátila několikrát a shlédla všechny dostupné filmy. Nejvíc odpovídal v hlavní roli mým představám Lex Barker a Johnny Weissmuller, film s Lambertem byl pro mne příliš depresivní. Alexander Skarsgard taky nebyl marný. Možná byl film dějově trošku staromódni, ale v žádném případě nebyl nudný. Kniha v původním vydání má jedenáct dílů a tak jsem v něm postřehla řadu dějových fragmentů z různých dobrodružných povídek. S potěšením jsem si zavzpomínala na dětství a možná se k četbě vrátím ještě jednou. Mám i verzi vydanou po listopadu 89, která má 25 dílů. Knížku jsem kdysi donesla dokonce do školy a při hodinách kreslení nám ji vždy někdo předčítal, abychom nevyrušovali.

Na tento díl jsem se těšila. Mrzelo mne, že jen velmi okrajově byla zmíněna větev rodiny, která žila přímo v Kroměříži. Chtěla jsem se něco dovědět o Marii a její rodině, žijící v domě patřícím dvěma bratrům veterinářům, kteří učili na zdejší veterině a po roce 1968 emigrovali.  Mirek s Marií rozenou Strachwitzovou přesídlil do Kanady a Jan do Švýcarska. V domě, který jim vyvlastnili a v devadesátých letech zase vrátili, byla mateřská školka. Mirek založil a vedl při škole šermířský oddíl, který jsem navštěvovala. Měl autíčko, kterému jsme říkali Karolínka, a tím nás vozil na různé soutěže. Byla jsem zvědavá na jejich osud, ale kromě zmínky jedné z příbuzných, o nejhodnější člence rodiny žijící v Kanadě, jsem se nic nedověděla. No, je to už dávno. Jinak zajímavý dokument.

Seriály, krimi nevyjímaje, postupují podle všeobecně platného receptáře. Vražda ranou do hlavy tupým předmětem, alespoň jednou porod v autě či únos policisty nebo někoho z jeho rodiny na opuštěné místo jako v tomto případě a spousta honiček. Pro Marka Lamboru je obtížné přehrát se v očích diváků z role seriálového hezounka, povalujícího se dva roky v ložnici Evy Burešové ve Slunečné, v akčního drsňáka. Musí se v této roli zabydlet a diváci si na něho časem zvyknou. Taky jsem si zvykla na Martina Dejdara, který mi tam zpočátku neseděl. Někde jsem četla, že Slunečná skončila proto, že Marek odmítl v seriálu nadále účinkovat, což považuji za záslužný počin. Slabý díl.

Nebudu hodnotit kvalitu dokumentu, zaměřím se spíš na pocity, které ve mně vyvolal. Karlovy písně mne provázely celý život a tento snímek mi připadal jako přátelská návštěva někoho blízkého. Přes televizní obrazovku mi dovolil nahlédnout do svého soukromí někdo, koho jsem měla ráda a koho jsem obdivovala. Sedíc doma v křesle jsem přemýšlela co bych za to svému váženému hostu nabídla já. Snad jen pocit smutku, který tu ve mně po něm zůstal.

Už z upoutávek se dalo soudit, že to bude propadák. Zařazení do hlavního sobotního vysílacího času proti podobnému pořadu ČT Zázraky přírody, nebylo z nejšťastnějších. Pokud by se tento formát vysílal v některém všedním odpoledni, byli by diváci jistě shovívavější. Snaha účinkujících o pobavení publika nemohla překonat zmatečnost koncepce tohoto pořadu. Zvířátka byla fajn.

Tato vánoční romance je dokladem toho, jak se naši tvůrci snaží napodobit americkou produkci, což je sice záslužný ale nedosažitelný cíl. Museli by přijít s vlastní myšlenkou aplikovatelnou v našich poměrech a nepřiživovat se na cizím úspěchu.